Samsung se tím netají. Své obhrouble široké a nepřehledné portfolio modelů, kde se potkávají starší modely s nejnovějšími a k tomu s mnoha reinkarnacemi, chce smrsknout jen na čtyři řady. Prémiové Galaxy S a Galaxy Note, stylové přístroje střední třídy Galaxy A a pak na levné přístroje Galaxy J.
Zatím to v nabídkách prodejců, operátorů nebo e-shopů tak nevypadá, ale stačí se podívat do Asie a najdeme tam prodejny Samsungu s přehlednou nabídkou několika modelů. Prim hrají top modely (které jsou o poznání levnější než v Evropě) a levná jéčka se krčí v rohu.
I v Asii Samsung prodává některé další modely mimo nové řady, ale již jen okrajově a sortiment výrazně prořídl. Naopak třeba v Česku Samsung nenabízí všechny modely z řad J a A.
U dalších značek to vypadá na podobný scénář. Huawei, který ještě nedávno patřil mezi levnější značky a výhodnější alternativy Samsungu, Sony nebo HTC, se netají snahou být výrobcem prémiových přístrojů. Pro levnější modely má vlastní značku Honor.
V podstatě jedinou výjimkou mezi tradičními výrobci je Microsoft, tedy nástupce Nokie. Ten produkuje jak obyčejné mobily pod tradiční značkou Nokia, tak docela dost hodně levných smartphonů Lumia. Jenže jeho systém téměř nikdo další nevyrábí, takže Microsoft základní modely držet vlastně musí.
Hlavním důvodem, proč tradiční značky pomalu opouštějí segment základních a levných modelů, je čínská konkurence. Umí vyrábět levněji a také nepotřebuje tolik peněz na marketing a další náklady. Výsledek si můžete ověřit sami. Pokud budete mezi levnými smartphony vybírat především podle parametrů, nemají tradiční značky šanci. Jsou hůř vybavené a dražší.
Výborným příkladem je aktuálně testovaný Elephone M2. Za zhruba 6 000 korun (cena v Evropě s daní) má výbavu na úrovni přístrojů tradičních značek v ceně přes 10 000 korun. Design není špatný, konstrukce vypadá precizně a tělo přístroje je kovové. Navíc ve výbavě nejsou žádné zásadní kompromisy, třeba jako chybějící LTE u čínské komety Xiaomi.
Nemusíme ale dávat za příklad jen nové čínské značky, které zatím nemají velké jméno, respektive nemají skoro žádné jméno. Je tu i plejáda výrobců, které zákazníci dobře znají, ale z jiného oboru. Acer, Asus, Lenovo jsou výborně známé značky, které po vstupu na mobilní evropský trh pořádně tradičním výrobcům zatopily.
Je málo pravděpodobné, že se tradiční značky do boje o zákazníky v nejnižších třídách opět pustí. Dost pravděpodobně by prohrály na celé čáře. Špičkové přístroje jsou jejich jedinou šancí. Musí inovovat a přinášet to nejlepší. Pak přežijí. Pokud ne, umřou, stejně jako kdysi v závodě o tržní podíl prohrál třeba Siemens.
Pro zákazníky je ale současná situace pozitivní. Nabídka je extrémně široká a ceny klesají. Špičkové smartphony lze koupit pod deset tisíc korun a i za poloviční částku jsou na trhu výborně vybavené přístroje. Dokonce i mezi čínskými a dalšími asijskými značkami začíná velký boj. Jen se budeme muset naučit nové značky.
