Když se jednoho dne loni v prosinci vracela Irina Issakovová domů autobusem nočním San Franciskem, ucítila, jak ji někdo chytil za zápěstí. Než si však stačila uvědomit, co se děje, tak jí neznámý muž vytrhl iPhone, vyskočil z autobusu a zmizel v potemnělých uličkách nechvalně proslulé čtvrti Tenderloin. Nezbylo jí tak nic jiného než zamířit na nejbližší policejní stanici a nahlásit krádež.
Doma na počítači pak po spuštění aplikace Najít (Find My) viděla, jak se její iPhone pohybuje po výše zmíněné čtvrti. Následně s ním však dotyčný zamířil na náměstí OSN (United Nations Plaza), místo s pochybnou pověstí, kde se kšeftuje s kradeným zbožím. A záhy se Issakovové z mapy ztratil. Smířila se s tím, že vybitý nebo záměrně vypnutý telefon poputuje do dalších rukou a už jej nikdy nezíská zpět.
K jejímu překvapení byl však o několik dní později opět aktivní. Hlásil se z malé rezidenční čtvrti Outer Mission na jižním okraji San Franciska. Issakovová proto zkontaktovala policii, ale byť věděla, kde přesně v danou chvíli její telefon je, tak jej nedokázala získat zpět. Podle portálu The San Francisco Standard byla totiž komunikace s policistou na tísňové lince frustrující a nikam nevedla.
Policie jí nepomohla, a tak si pro ukradený iPhone došla osobně |
Rozčilená Issakovová po tristní součinnosti po telefonu označila San Francisko za pekelnou díru a operačnímu důstojníkovi měla oznámit, že se po této zkušenosti odstěhuje. Údajnou reakcí policisty byla prosba, aby ji vzal s sebou.
Issakovová zkoušela volat na tísňovou linku opakovaně, jednou však byla odmítnuta se slovy, že dotyčný operační důstojník je zásadně pro klepání na dveře, když jde o pátrání po ukradené věci. Jiný ji naopak vyzval, aby počkala poblíž na policejní hlídku, která je údajně již na cestě. Čekání se podle sanfranciského portálu protáhlo na tři hodiny. Když za ní policisté konečně dorazili, tak jen proto, aby ji informovali, že v místě, odkud se její iPhone hlásil, zkoušeli klepat na pět dveří, ale nikdo jim neotevřel. Z jejich strany to bylo prý maximum, co mohli v danou chvíli udělat.
Znovu se ohlásil tisíce kilometrů daleko
Policie jí nepomohla, byť se telefon na stejném místě nacházel 14 hodin. Poté se zase patrně vybil, svoje úsilí získat jej zpět tak vzdala. Issakovová obviňuje místní policii z neschopnosti zajistit si povolení k domovní prohlídce. „Nevím, jaké důkazy potřebují, aby získali povolení k prohlídce,“ řekla s tím, že díky aplikaci Najít věděla přesně, kde se její telefon vyskytuje.
Uplynuly dva týdny a telefon se opět ohlásil. Jenže to už by jí sanfranciská policie nebyla vůbec nic platná, i kdyby se ještě jednou chtěla pokusit o její součinnost. Telefon se totiž nacházel tisíce kilometrů daleko, v rodišti většiny iPhonů. Ukázal se na mapě v Šen-čenu, čínském přístavním městě, kde končí nejeden ukradený iPhone.
Němka vytvořila „zloději“ svého mobilu blog. Znají ho teď tisíce lidí |
Je tak pravděpodobné, že poslední místo, z něhož se telefon v San Francisku ohlásil, fungovalo jako „sběrna“ ukradené elektroniky, která následně zamířila do zámoří. Podobně až do loňského roku fungovala „sběrna“ v jedné z čajoven v sanfranciské čtvrti Tenderloin. Vyšetřovatele na místo zavedly záměrně nastražené návnady v podobě různé elektroniky, kterou následně po její krádeži sledovali. V čajovně pak našli přibližně jeden tisíc kusů elektroniky včetně smartphonů a notebooků a 13 tisíc dolarů v hotovosti (téměř 290 tisíc korun).
Podle Issakovové byla tato zkušenost, co se bezpečí v San Francisku a pomoci ze strany místní policie, poslední kapkou a rozhodla se opravdu odstěhovat. Nebylo to totiž poprvé, co byla v tomto západoamerickém městě okradena. Poukázala přitom na rozpočet města, který podle ní činí 14 miliard dolarů (310 miliard korun), přitom jeho obyvatelé musí žít v takových podmínkách, že se na ulicích nemohou cítit v bezpečí.
