Operační systém Android je s námi deset let. I když se na něm samozřejmě pracovalo mnohem déle, Google jeho existenci oficiálně oznámil 5. listopadu 2007 (oficiální představení Androidu). O týden později pak vydal sadu vývojářských nástrojů (SDK), která umožnila programátorům začít chystat aplikace pro budoucí systém.
S Androidem vznikla zároveň organizace Open Handset Alliance, která zastřešovala firmy, jež se o Android a jeho rozvoj zajímaly. Kromě řady mobilních operátorů a technologických firem se jejími členy stali především výrobci mobilních telefonů HTC, LG, Motorola a Samsung, brzy se k alianci přidaly i další firmy – například čínský Huawei nebo tehdy ještě švédsko-japonský Sony Ericsson.
Ti všichni v podstatě slíbili, že přinesou na trh zařízení s Androidem a mnozí na něj vsadili celou svou budoucnost. Systém, který v samostatné společnosti Andyho Rubina vznikal postupně od roku 2003 (firmu koupil Google v červenci 2005), tak v tu chvíli stál na prahu bohaté „kariéry“, v rámci které postupně ovládl svět chytrých telefonů. Přitom původně Android vypadal o dost jinak, než jak jej známe. První prototypy zařízení s Androidem připomínaly spíše telefony BlackBerry s hardwarovou qwerty klávesnicí a s plně dotykovým ovládáním se nepočítalo. Jenže pak přišel zkraje roku 2007 první iPhone a vše se změnilo: Android byl od základu přepracován tak, aby umožňoval primárně dotykové ovládání a výše zmínění výrobci v něm začali vidět šanci, jak se iPhonu postavit čelem.
K uvádění androidích smartphonů pak docházelo postupně, jak zvládli výrobci přístroj připravit nebo jak se jim podařilo systém doladit do podoby, ve které s ním byli spokojeni. Proto byl nástup Androidu docela pozvolný. A toto jsou chytré telefony výše zmíněných značek, které znamenaly pro Android onen důležitý začátek řetězce.
T-Mobile G1
Po prototypech ve stylu BlackBerry se prvním opravdu komerčně nabízeným přístrojem s novým operačním systémem Android stal T-Mobile G1. Smartphone byl představen 23. září 2008 (oficiální představení T-Mobile G1), tedy necelý rok po představení operačního systému a jeho výrobcem zařízení byla společnost HTC. Tato prodleva dala vývojářům čas vypracovat Android do podoby vhodné pro dotykové ovládání. Ale i přesto měl T-Mobile G1 zvláštní konstrukci s qwerty klávesnicí schovanou pod výklopným displejem. A v prvních verzích systému byla fyzická klávesnice jedinou cestou, jak zadávat text, teprve později v Androidu přibyla i virtuální klávesnice na displeji.
Smartphone měl dotykový displej s úhlopříčkou 3,2 palce a rozlišením 320 x 480 bodů, poháněl ho jednojádrový procesor Qualcomm s taktem 528 MHz a paměť RAM měla kapacitu 192 MB. Z dnešního pohledu to jsou skutečně legrační hodnoty (dobová recenze T-Mobile G1).
HTC Hero
I další rané smartphony s Androidem pocházely často od HTC. Po G1 přišel zkraje roku 2009 čas na modely s plně dotykovým ovládáním bez klávesnice. Takovým strojem bylo i HTC Magic, které se však opět prodávalo především pod různými značkami u operátorů. Skutečně prvním androidím smartphonem se značkou HTC prodávaným na světových trzích se tak stal až model Hero, který si premiéru odbyl 24. června 2009 v Londýně (první dojmy z HTC Hero přímo z Londýna). Byl to první smartphone od HTC s uživatelským prostředím Sense, se kterým se (byť v notně pozměněné podobě) setkáváme u chytrých telefonů této značky dodnes.
Hero měl doslova ikonický design s tělem potaženým teflonem a nezvyklým zalomením ve spodní části. Dodnes je to tvarově jeden z nejoriginálnějších dotykových smartphonů vůbec. Premiérou tu byla také podpora multi-touch, kterou předchozí modely neměly. A kdo nadává, že dnešní smartphony nemají 3,5mm jack konektor, měl by vzpomenout na tyto dřevní doby. T-Mobile G1, ani HTC Magic totiž konektor neměly, ten dostal až model Hero. Parametry displeje byly shodné s G1, stejně jako takt procesoru, RAM povyrostla na 288 MB. A foťák dostal pětimegapixelové rozlišení, ovšem zatím stále chyběl diodový blesk (dobová recenze HTC Hero).
Samsung Galaxy GT-i7500
Ještě před obdivuhodným HTC Hero se představil první smartphone Samsung s Androidem. Na konci dubna se jím stal model Galaxy GT-i7500, který založil aktuální tradici špičkových samsungů. Už tehdy dostala novinka například zářivý AMOLED displej, kterým vynikala nad ostatní soupeře (oficiální představení Samsungu Galaxy). Samsung byl také prvním výrobcem, který zákazníkům nabídl konečně pořádnou vnitřní paměť – rovnou 8 GB. Do té doby si museli majitelé vystačit jen s drobnými stovkami megabytů, což stačilo jen na některé aplikace. V dobách, kdy Android neuměl ještě spouštět aplikace z paměťových karet, to byla komplikace, kterou Samsung krásně „zlikvidoval“ (dobová recenze Samsungu Galaxy GT-i7500).
Jinak ovšem byly parametry v podstatě podobné jako u strojů od HTC. Procesor měl takt 528 MHZ, RAM byla dokonce menší, její kapacita byla „jen“ 128 MB. Pětimegapixelový foťák měl ostření i diodu. A onen AMOLED panel měl úhlopříčku 3,2 palce a rozlišení 480 x 320 pixelů.
Motorola Droid/Milestone
Hezky zkraje se do Androidu pustila i Motorola, která s různými operačními systémy ráda experimentovala. Ve smartphonech používala Windows Mobile, Symbian i svůj vlastní linuxový systém – a právě ten Android v podstatě nahradil a pak vytlačil i ty ostatní. První androidí Motorolou se stal model Milestone, v USA známý jako Droid. Droid byl představen v říjnu, Milestone pak coby GSM/UMTS verze v listopadu roku 2009 a dostal už Android ve verzi 2.1 (představení Motoroly Milestone). Podobně jako první androidí smartphone vůbec, i Motorola Milestone vsadila na konstrukci s hardwarovou qwerty klávesnicí, ale na tehdejší dobu byla i přes její přítomnost nečekaně tenká, však tloušťka 13,7 mm překonává i tloušťku HTC Hero (14,4 mm).
Motorola Milestone dostala procesor s taktem 600 MHz a 256 MB RAM, displej měl úhlopříčku 3,7 palce a rozlišení 854 x 480 pixelů. Pětimegapixelový fotoaparát měl automatické ostření i diodový blesk. Díky této výbavě se Motorola Milestone stala prvním skutečným supersmartphonem na trhu (dobová recenze Motoroly Milestone).
Sony Ericsson Xperia X10
Značka Sony Ericsson si dala s prvním androidím přístrojem trochu na čas. Xperia X10 se začala odhalovat až koncem roku 2009, ostatně tehdy jsme ji mohli exkluzivně vyzkoušet ještě ve fází prototypu (první dojmy z Xperie X10). Jenže příchod na trh Sony Ericsson oddálil, a telefon se do prodeje dostal až na jaře roku 2010. Ale pro mnohé to čekání za to stálo. Xperia X10 dostala na tehdejší dobu „obří“ displej s úhlopříčkou 4 palce a rozlišení 854 x 480 pixelů, poháněl ji procesor Qualcomm s taktem rovný 1 GHz a foťák dostal rozlišení 8 megapixelů, automatické ostření a LED blesk. Dodnes na něj vzpomínáme jako na první opravdu dobrý fotoaparát v androidím smartphonu (dobová recenze Sony Ericsson Xperia X10).
Xperia X10 navíc nezůstala nadlouho osamocena, v nabídce Sony Ericssonu ji doplnila dvojice miniaturních modelů Xperia X10 mini a mini pro. To byly kousky s displejem o úhlopříčce jen 2,55 palce, což pro změnu znamenalo pro Android rekord na opačné straně spektra (dobová recenze X10 mini a mini pro). Sony se díky nim stalo specialistou nejen na výkonné smartphony, ale také na výborně vybavené malé kousky. A i když modely X10 mini nemají dnes přímého nástupce, díky modelům Compact Sony tradici alespoň částečně drží.
Huawei U8100
Do operačního systému Android se pustil také čínský Huawei, což v té době byla značka, kterou v podstatě nikdo neznal. Firma totiž tehdy fungovala coby OEM výrobce a své výtvory dodávala především mobilním operátorům pod jejich vlastními značkami. Ostatně to byl i osud prvního androidího modelu Huawei, kterým byl smartphone označený jako U8220. Jenže pod tímto názvem ho prakticky nešlo koupit – u nás se prodával jako T-Mobile Pulse (dobová recenze T-Mobile Pulse).
U8220 pochází ze závěru roku 2009, zkraje roku 2010 ovšem Huawei zkusil štěstí i pod svou vlastní značkou. Model U8100 se stal nejspíš prvním globálně nabízeným smarpthonem Huawei s Androidem, u nás se například krátce vyskytl v nabídce operátora O2 (Huawei U8100 v dobovém přehledu). Ale už tehdy to byl smartphone docela obyčejný – displej měl 2,8 palce a rozlišení 320 x 240 pixelů, foťák tři megapixely. U8100 tak byl jakýmsi startem, od kterého se Huawei postupně prokousával do vyšších a vyšších pater, až se postupně před pár lety zařadil mezi prémiové výrobce špičkových smartphonů.
LG Optimus Black
Korejské LG se na cestu Androidu vydalo relativně brzy a to hned s celou řadou modelů. Jenže jak typ GW620 s qwerty klávesnicí uvedený v říjnu 2009, tak druhé LG GT540 Swift představené v lednu 2010 byly kousky se sporadickou dostupností na vybraných trzích. A tak se modelem, kterým se LG zapsalo skutečně do historie, stal až Optimus Black P970 představený v lednu 2011 (dobové představení LG Optimus Black). LG se u něj chlubilo zářivým čtyřpalcovým IPS displejem (800 x 480 pixelů) s větší svítivostí než u všech konkurentů včetně špičkového Samsungu Galaxy S.
Procesor tehdy dostal takt 1 GHz, paměť RAM kapacitu 512 MB. Celkově byla výbava hodně povedená a vyvážená a i díky tomu se LG stalo vážným soupeřem pro špičkové modely od Samsungu, Sony, HTC i dalších značek. Navíc bodovalo výbornou cenou: v roce 2011 se tento špičkový smartphone prodával za 9 990 korun (dobová recenze LG Optimus Black).
