Strach ze ztráty spojení už dostal i vlastní název – nomofobie – a rozšířil tak seznam fobií. Počet lidí, kteří jí trpí, je mnohem vyšší než u strachu z pavouků či výšek. Poměrně rozšířenou sociální fobii – strach z kontaktu s druhými – někdy v životě pocítí jen necelá pětina lidí. Pokud by měli Češi problémy s mobilem v podobné míře jako Britové, telefon by nedokázaly jen tak vypnout čtyři miliony zdejších lidí.
Čeští lékaři a psychologové se s tímto problémem setkávají denně. Upozorňují však, že "nemoc“ nezpůsobují mobily samy o sobě. Je to naopak: na mobilu se velmi názorně projeví stres a nadměrná zátěž. "Přibývá lidí, kteří přijdou do ordinace s tím, že začínají selhávat kvůli stresu a zátěži. A často nejsou schopni vypnout mobil ani v ordinaci. To spolu samozřejmě souvisí,“ říká psychiatr Jan Cimický.
Prodejci mobilů se zase často setkávají s tím, že k nim přiběhne nervózní zákazník, který si chce půjčit nabíječku. Většinou přitom nejde o vytížené manažery – zpravidla jsou to lidé, kteří zjevně nepotřebují být 24 hodin denně na příjmu. "Když nemáme nabíječku na jejich typ telefonu, je na nich vidět nervozita, že budou bez mobilu,“ říká Jiří Svoboda z prodejny mobilů na pražském Smíchově.
Nomofobik má i tři telefony
V Česku neustále stoupá počet mobilů – aktivních čísel je dokonce o třetinu víc, než kolik v Česku žije lidí. A právě pro „nomofobiky“ je příznačné, že mají telefonů několik – aby mohli současně vyřizovat několik hovorů a nikdy neztratili spojení. "To je samo o sobě trošku neurotické,“ říká Jan Cimický.
Je jasné, že nomofobikům nepomůže žádná "antimobilní“ terapie, ale celková léčba zaměřená na zvládání stresu. Pokud by neexistovaly mobily, lidé by podle psychologů svůj stres a úzkosti "vtělili“ do něčeho jiného.
Fobie z vypnutého mobilu souvisí s tím, že mobily patří k typickým věcem, jež charakterizují dnešní dobu. "Dřív, když všichni věřili na ďábly a anděly, spousta fobií vypadala tak, že někoho pronásleduje ďábel,“ říká psycholog Jeroným Klimeš. A připomíná i další souvislost – mobily lidi oddálily. "Dřív si běžně povídali na zastávkách tramvaje, dnes se to téměř nesluší. Tím, že vytočíte něčí číslo, vlastně snížíte svoji úzkost z toho, že jste sami a že už se nemůžete jen tak bavit s lidmi na ulici,“ říká Jeroným Klimeš.
Posláním esemesky se vystresovaný člověk uklidní. A na všem, co uklidňuje, snadno vzniká psychická závislost – podobné je to třeba u alkoholu či čokolády. Statistika mobilů jasně ukazuje, kdo jsou "mobilní lídři“ – vlastní telefon mají děti už na prvním stupni a jen dvě procenta studentů ho buď ještě nemají, nebo ho odmítají. "Když jsme jeli na dovolenou a synův mobil jsme nechali doma, byl celou dobu nervózní. A třetí den se chtěl vrátit domů,“ popisuje otec třináctiletého školáka z Prahy.
Mobily mění školní třídy
Hitem posledního roku je mobilní komunikace mezi žáky sedícími v jedné třídě. Moderní telefony s připojením k internetu umožňují žákům posílat zprávy zdarma přes programy ICQ či Skype. Podle Jana Cimického se však u dětí většinou nedá mluvit o tom, že by se na mobil upínaly kvůli stresu. "Jsou to ještě nezralé osobnosti a nemají tolik jiných starostí. Proto se snadno přimknou k jedné věci, se kterou tráví celý volný čas. Je to třeba i počítačová hra,“ říká Cimický.
