Při čtení Mobil.cz jistě velmi často narážíte na zajímavé mobily, které se ale u nás nikdy nebudou prodávat a není o nich příliš slyšet ani v jiných evropských zemích. I když jde velmi často o designové pokusy postavené na podobném hardwaru od megavýrobců spotřební elektroniky, které byste si v Asii dokázali objednat i sami, mnohdy jde o telefony, které by bezesporu obohatily evropské trhy. Zákazníci by zřejmě o tyto mobily zájem měli, ale mobilní operátory nechávají chladnými. Ve většině případů je právě nezájem mobilních operátorů odsuzuje jenom k paběrkování nebo dokonce k zapomnění.
I když to tak možná navenek nevypadá, výrobci mobilů jsou pod hodně velkým tlakem mobilních operátorů. Nejde ani tak o cenové požadavky, které většinou i drazí evropští výrobci dokáží uspokojit, ale spíš o zájem operátorů o podporu některých funkcí, jako je GPRS a WAP 2.0, Java, polyfonní melodie a v poslední době i MMS a přehrávání hudby a videoklipů. Mobilní operátoři, kteří mají hodně silnou pozici, navíc vyžadují i personalizaci mobilu – i kdyby mělo jít jenom o přidání ikony T u T-Mobile nebo oranžového loga u Orange.
Výrobce, který požadavkům operátora nevyhoví, má samozřejmě smůlu. Pokud nemá dostatečně silnou značku na to, aby dokázal prodávat své mobily i bez podpory či dokonce proti vůli operátora, může jenom z povzdálí sledovat, jak si jeho servilnější konkurenti rozdělují trh. A silných značek až tolik není. Vedle Nokie to je ještě Samsung, Siemens, Sony Ericsson, Panasonic a možná tak ještě Motorola. Vesměs jde o zavedené producenty spotřební elektroniky, jejichž značky běžní spotřebitelé velmi dobře znají a dokáží si pod nimi představit styl, nebo kvalitu.
Jenže potřeby operátorů se občas dost rozcházejí s představami zákazníků. Ti chtějí jednoduše použitelné mobily s rychlým menu, podporou velkého seznamu, velkou pamětí na textové zprávy a podporou her nebo s organizačními funkcemi a synchronizovatelností s počítačem (těchto zákazníků je výrazně méně než těch prvních). To vše by mělo být zabalené v hezkém designu a dostupné za rozumnou cenu.
O podobné mobily ale operátor nebude mít příliš zájem. Jeho cílem je prodávat telefony, které umožňují využívat maximum služeb jeho sítě (GPRS, MMS, WAP, placený obsah), a už mu tolik nezáleží na tom, jestli mobil až tak úplně splňuje představy zákazníků. Samozřejmě jen do té míry, aby zákazníky nabídkou mobilů nenaštval. V Evropě ovládají mobilní operátoři většinu distribučních kanálů, mají nejširší prodejní síť a obrovskou marketingovou sílu, které nedokáží výrobci mobilů konkurovat. Proto se raději přizpůsobí operátorům než koncovým zákazníkům.
Je samozřejmě i vina zákazníků, že jsou při nákupech mobilů pasivní a příliš se spoléhají na nabídku operátorů. Kdyby více využívali nezávislých prodejců, dostali by se k mnohem zajímavějším mobilům než jim jejich operátoři mohou nabídnout. Jejich nabídka samozřejmě není chudá, spousta mobilů je velmi zajímavých. Jenže pocit z nedotaženosti telefonu je zapříčiněný tím, že výrobce se nemůže plně věnovat odladění mobilů pro koncové uživatele, ale spíše se soustředí na implementaci toho, co chce operátor.
Zákazníci se díky tlaku operátorů teoreticky dostanou k levnějším mobilům. Svou roli hrají i nižší nákupní ceny pro operátory a samozřejmě i vliv lehkých dotací. Jenže se občas vzdávají svobody nakládání s mobilem. Pomineme teď úchylnost jako je blokování mobilů. Mnohem otřesnějším příkladem je fakt, že do spousty telefonů si javové hry můžete stáhnout jenom přes WAP. 
Teoreticky to jde i po kabelu, což by většina uživatelů s počítačem preferovala, ale v praxi je tato funkce zablokovaná, protože to tak chtěli mobilní operátoři.
Všimněte si, kolik mobilů s podporou Javy v nabídkách operátorů nemá možnost používat kabel pro instalaci javových aplikací a her. Můžeme vás ujistit, že existuje přinejmenším stejné množství zajímavých telefonů, které si s kabelem velmi rozumí, jenže se v Evropě neprodávají a jejich výrobci rozhodně nemají prostředky na to, aby si tady sami vybudovali prodejní síť a zahájili marketingové kampaně. Někteří výrobci jdou ještě dále. Nejenže do jejich mobilů není možné nahrávat hry po kabelu, ale podporují i proprietární technologie, vinou kterých lze hry dokonce stahovat jen z vybraných, výrobci nebo operátory pečlivě ovládaných portálů. Jde například o inFusio nebo Morphun Sony Ericssonu. V obou případech nejde o nic jiného než o upravenou Javu.
I když to chvíli vypadalo, že se mobily stanou běžným spotřebním zbožím (z hlediska prodeje a marketingu, uživatelé je již tak berou), u kterého hraje roli síla značky, a nikoliv konkrétního prodejce (nyní operátora), nestalo se tak. Většinu mobilů po celé Evropě stále prodávají operátoři a nikoliv distribuční sítě. Příliš se toho nezmění ani v budoucnu. A to nikoliv kvůli nástupu sítí UMTS, kde je distribuce mobilů svázaná s operátorem ještě více než u GSM, ale kvůli finanční situaci výrobců. Za uplynulá léta si totiž nenastřádali dost peněz na to, aby mohli operátorům konkurovat.
V Asii navíc evropským a americkým firmám vyrostla konkurence, která je schopná to samé vyrábět levněji. Navíc je flexibilnější, pokud jde o prodej mobilu přímo pod značkou mobilního operátora. Zaběhlým výrobcům tak nezbývá nic jiného, než si pečlivě budovat svoji značku a dát ji k dispozici operátorovi spolu s podporou jím preferovaných služeb. Názor zákazníka opravdu není příliš důležitý. Vybírá totiž jen z toho, co má k dispozici a co je pro něj dostupné (tedy z nabídek operátorů). O dalších možnostech toho bohužel moc neví. Je to škoda, protože kdyby byli zákazníci mnohem více nezávislejší na operátorech, měli bychom dnes rozhodně pestřejší výběr mezi mobily.
