Na ženevském veletrhu ITU Telecom World bylo mnoho prostoru věnováno budoucnosti mobilních telefonů - kam se bude jejich vývoj v průběhu nadcházejících let směrovat. Debatovalo se o krátkodobých výhledech, na programu byly ale také futurologistické projekty a výhledy na dalších dvacet let. Nedá se říct, že s tím, o čem se mluvilo, bychom se snad měli setkat na příštím CeBITu, ale pokud za čtyři roky dorazíte do Ženevy na další Telecom World, už tam možná uvidíte o něco více než jen koncepty.
Krátkodobě se hovoří především o vylepšování současných parametrů mobilních telefonů, především pak o zvyšování kvality displejů, baterií a dalších dílů.
Displeje
U displejů dokumentuje současný možný pokrok fotografie z nabídky společnosti Toshiba. Rozdíly mezi trojicí displejů jsou patrné, přitom levé dva displeje jsou dodávány do evropských telefonů, zatímco pravý displej si kupují zatím výrobci jen pro asijské trhy, kde zákazníci kvalitu displejů oceňují více.
Pravý displej je transflektivní, se zvýšeným kontrastem a je polysilikonový, což mu kromě kontrastu zaručuje i větší věrnost barev. Polysilikonové displeje (označované také jako p-Si) nabízejí vyšší rozlišení, nižší váhu i spotřebu.
Další lahůdkou jsou pak OLED displeje, které se začínají také v čím dál větším měřítku prosazovat – ačkoliv zatím spíše u hi-tech modelů.
Současné OLED displeje mají přece jen stále problém s věrností barev - barvy jsou míchány do modrého nádechu. To ale už nové generace OLED displejů odstraňují, jak je vidět z obrázku OLED displeje vpravo.
Kombinace displej – snímač obrazu
Dalším směrem vývoje je integrace displejů a snímačů obrazů, takzvaných input displejů (nelze to do češtiny přeložit jinak než vstupní displeje). Tyto displeje umějí nejenom obraz zobrazovat, ale také odečítat – nedá mi to nepřirovnat je ke skenerům, ačkoliv technický princip je samozřejmě zcela jiný.
Zase si vypomůžeme poukazem na exponát vystavovaný u firmy Toshiba Matsushita Display Technology (TMD), tedy input displej na bázi nízkoteplotního polysilikonu TFT s rozlišením QVGA 320x240 s 260 000 barvami. Displej je schopen snímat obrázky v rozlišení 960 x 240 bodů, 64 stupních šedi, a to díky integraci TFT a fotosenzoru do stejného pixelu polysilikonového pole. Úhlopříčka je 8,9 cm, tedy 3,5 palce.
Z parametrů displeje je patrné, že zatím fotoaparáty nenahradí, a také se očekává, že bude spíše fungovat jako snímač dat z katalogů nebo čtečka čárkových kódů, stejně tak ale může mobilům poskytovat zajištění jako snímač otisku prstů a vůbec všechny podobné další aplikace. Do budoucna se ale počítá s tím, že input displeje zvládnou snímat i barvu, a to v kvalitním rozlišení. TMD už ostatně pracuje na návrzích aplikací využívajících schopností input displejů.
Dotykové displeje
Samotnou kapitolou jsou pak displeje dotykové. Zatím se uplatňují téměř výhradně v chytrých telefonech na bázi PalmOS nebo PocketPC, což jsou ostatně systémy předpokládající dotykový displej jako vstupní zařízení. Kromě různých MDA a podobných větších zařízení se ale doposud u menších telefonů dotykové displeje neprosazovaly. To má své důvody: dotykové displeje nejsou levné a mají větší poruchovost, navíc u většiny telefonů lze ovládání udělat tak, aby nebyl dotykový displej potřeba. Ale kupříkladu nové modelové řady firmy Samsung s PalmOS jsou už docela malé telefony a mají přitom dotykový displej. Dá se ale očekávat, že v nejbližších dvou letech se dotykové displeje mimo telefony s výše uvedenými operačními systémy nerozšíří. Ve futuristických vizích se ale objevují...
Vestavěné fotoaparáty
Fotoaparáty vestavěné do mobilních telefonů se také rychle proměňují. Ačkoliv je zřejmé, že kvůli prostorovému omezení si můžeme o kvalitní optice (a ta je pro opravdu kvalitní fotku velmi důležitá) zdát a nápis Zeiss optik je na čočce kamery v mobilu zatím ještě v nedohlednu, i tak se parametry vestavěných kamer zlepšují rok od roku. Schopnosti vestavěných fotočoček začínaly u VGA rozlišení 640 x 480 u modelů Nokia 7650, konkurenční mobily si zpravidla vystačily i s nižším rozlišením, polovičním, nezřídka i čtvrtinovým.
Jenže úspěchy videotelefonů na asijských trzích, zejména pak v Koreji, přesvědčují tamní výrobce – především LG, Sharp a Samsung -, že je třeba investovat do lepších fotoaparátů i v telefonech pro GSM. Rozlišení stoupají až na současných 1,3 milionů obrazových bodů, hovoří se již i o dvou milionech a zvětšují se také paměti, do nichž se obrazy ukládají.
Příkladem může být nabídka LG. Nejdříve představil CDMA model LG-SV130, do kterého vměstnal schopnost natáčet a ukládat video dlouhé až 60 minut a mimo jiné také 3D stereo zvuk poskytovaný dvojicí reproduktorů. Na zařízení o váze 120 gramů je to úctyhodný výkon. Na zařízení byl obrovský ohlas a LG z toho vycítil šanci i pro evropské trhy, jimž přináší variantu výše uvedeného telefonu, a to pod názvem modelové řady CYON.
Evropský CYON má paměť 96 MB a je schopen rovněž pojmout hodinovou nahrávku – při VGA rozlišení, tedy 640 x 480 bodů, sice nemůžete očekávat, že by tento telefon nahradil kameru pro televizní zpravodajství, ale LG má argumenty i pro lidi, kteří hodinové video vytvářet nehodlají: CYON zvládá streamované video a je vybaven zvláštním čipem pro dekodování MPEG-4. LG k tomu nabízí celou platformu pro video on demand, takže na mobilní telefon se už dostanou celé filmy, ne jen pár minut trvající zprávy.
Lepší kameru si LG schoval do svého modelu LG-SC8000, LG-KC8000 (liší se podle sítě, ve které pracují). Osmitisícovka je chytrý telefon vybavený operačním systémem od Microsoftu a především 1,1megapixelovou kamerou. Ta už potřebuje nějaké zázemí v podobě hardware, takže o PocketPC 2003 se už stará Intel Xscale na 400 MHz a se 196 MB flash RAM, z toho 128 MB paměti je určeno pouze pro ukládání multimédií. Ačkoliv je tento telefon zatím dostupný pouze na korejském trhu, je to první prodávaný mobil s 1,1megapixelovou kamerou. Ostatní výrobci ale nejsou příliš pozadu a svoje mobily s takovým rozlišením představují a chystají do prodeje, LG správně upozorňuje, že menší rozlišení zůstane spíše v kategorii „hraček“.
Ke kamerám také postupně přibývají blesky, se slovíčkem blesk je ale třeba být opatrný. V naprosté většině případů jde o jasně svítící diody, nikoliv o klasické blesky. Omezení těchto diod je zřejmé – ve tmě jsou schopny zlepšit focenou scénu na metrovou vzdálenost, s větším výkonem u nich počítat nelze. Funkce blesku je ošidná, protože klasické blesky spotřebují hodně energie a navíc jsou rozměrově náročné. Kromě samotného zábleskového zařízení totiž potřebují vysokokapacitní kondenzátory, které dodají dostatek proudu pro záblesk, tak vysokého okamžitého odběru nejsou baterie schopny. A v mobilu zase tolik prostoru není.
Pro první povídání o tom, jak se proměňují ze zákaznického hlediska nejdůležitější části mobilů, jsme si toho řekli až dost. Příště se podíváme na trochu odvážnější a dlouhodobější výhledy, hraničící spíše s futurologií. Koho by nezajímalo, jak budou vypadat prostředky mobilní komunikace za pět, ale i za deset let. Abych vás nalákal, mám pro vás jeden obrázek osobního komunikačního centra....
