Využití umělé inteligence nemá prakticky žádné omezení. Pomůže s vytvořením zdánlivě realistického snímku, dodá odpovědi na rozličné otázky a třeba rodičům může být nápomocna při vymýšlení stále nových pohádek pro děti. Možností využití AI je nespočet, některé ovšem vyvolávají kontroverzi. Jako je tomu například v případě startupu 2Wai.
Tato společnost sídlící v americkém Los Angeles stojí za stejnojmennou aplikací umožňující vytvářet HoloAvatary, tedy digitální hologramy lidí. Na tom by nebylo nic až tak zarážejícího. Společnost uživatele sama pobízí k vytvoření jejich vlastního digitálního dvojčete, který vypadá a mluví stejně jako oni, a dokonce s nimi sdílí stejné vzpomínky.
Jenže už z videa, v němž aplikaci představuje, je vidět poněkud odlišné využití. A tedy její další zjevné zaměření – byť zpočátku by se mohlo zdát, že jde o běžný videohovor. Ve skutečnosti v něm totiž těhotná žena vede dialog s virtuální kopií své zesnulé matky.
Zájem o takovou službu jistě bude
Oživování starých fotek je dnes s pomocí AI velmi oblíbené. Ať už se to týká starých pohlednic nebo jiných témat, jako je tato skupina na Facebooku:
Kopií, kterou vytvořila umělá inteligence na základě jediného krátkého videa. To využila jako zdroj potřebného: tedy podoby, mluvy i gestikulace zesnulé. Z těchto vstupních dat AI sestaví realistickou digitální kopii již nežijícího člověka. I pouhé tři minuty krátké video tak může trvat věčně, naznačuje 2Wai.
Příběh totiž výše zmíněným dialogem zdaleka nekončí. Dál se totiž vyvíjí v čase. Babička, respektive její digitální kopie tak předčítá vnukovi pohádky, který s ní následně po dalším skoku v čase už coby školák vede nenucený dialog při cestě domů. Video končí, jak vnuk už coby dospělý muž sděluje AI kopii své dávno nežijící babičky důležitou novinu.
Na jednu stranu může jít o neotřelý způsob, jak se zpočátku vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Jenže psychologové před takovým nástrojem varují. Podle kritiků digitální oživení zesnulých překračuje emocionální hranice. Riziko spočívá nejen v nahrazení skutečného zármutku umělou útěchou, ale i ve vytvoření si pouta s digitální náhražkou nežijícího člověka.
Se stále se zlepšujícími se schopnostmi AI lze navíc očekávat, že podobní digitální avataři budou stále realističtějšími. Člověk tak bude mít pocit, že prostřednictvím smartphonu, tabletu či počítače opravdu mluví s reálným člověkem. Odborníci navíc podle portálu Interesting Engineering varují, že díky rychlému nástupu robotiky bychom se v budoucnu mohli dočkat i fyzických náhrad zesnulých.
Vyvstávají však i otázky, zdali a případně nakolik je takovéto „oživování“ zesnulých etické. Zesnulí si zaslouží klid, a ten by jim měli jejich příbuzní dopřát. Nebo jsou snad přesvědčeni, že by si dotyčný či dotyčná přál/a, aby byl/a touto formou udržován/a „naživu“?
