Sedmý březen se do světových dějin zapsal nesmazatelným písmem. V ten den roku 1876 totiž Bell získal patent na svůj „akustický telegraf“. Patentovou přihlášku podal 14. února 1876 u patentního úřadu ve Washingtonu, a to za příslovečných pět minut dvanáct. O pouhé dvě hodiny později totiž do téhož úřadu dorazil jiný vynálezce, chicagský technik Elisha Gray. Gray svůj přístroj nazýval „elektroharmonický telegraf“ a samozřejmě se domáhal uznání svého, podle vlastního přesvědčení, unikátního nápadu. Jako vítěz z tohoto „boje“ vyšel nakonec právě Bell. Jenže…
Byl tu totiž ještě Antonio Meucci, italský vědec a vynálezce, který už v roce 1849 sestrojil experimentální zvukový přístroj, jehož pomocí bylo možné slyšet neartikulovaný lidský hlas. Meucci tehdy pobýval v kubánské Havaně, kde vyvinul léčbu nemocí pomocí elektrických šoků. Během toho zjistil, že elektrickými impulzy lze měděným drátem přenášet zvuk. Meucci své zařízení nazval telegrafo parlante, tedy mluvící telegraf.
Na dalším vývoji pracoval již v newyorském Staten Islandu, kam spolu s manželkou v dubnu 1850 emigrovali. O šest let později byl schopen přenášet po drátech svůj hlas a zařízení podobné telefonu následně instaloval do svého domu – propojil tehdy laboratoř v suterénu s ložnicí v druhém patře a používal ho ke komunikaci s manželkou trpící artritidou. Do roku 1870 pak Meucci vyvinul více než 30 různých druhů telefonů.
Závan nostalgie i luxusní telefony. Tímto se kdysi telefonovalo v Česku |
Na konci roku 1871, tedy víc než čtyři roky před Bellem a Grayem, podal předběžnou přihlášku. Částečně si tak patentoval zařízení nazvané teletrofono (teletrofon). Jenže o americký patent – ke své smůle – nepožádal. Neměl totiž potřebných 250 dolarů. O tři roky později, v roce 1874 si pak nemohl dovolit zaplatit deset dolarů za obnovení předběžné přihlášky. A tak byl vynález telefonu přisouzen právě Bellovi. Ovšem jen do roku 2002.
Tehdy totiž americký kongres na základě Meucciho notářsky ověřeného místopřísežného prohlášení, jež bylo součástí dobových soudních spisů a které zahrnuje poznámky s nákresy z jeho laboratorního zápisníku, rozhodl, že prvenství náleží právě italskému vědci. Stalo se tak 113 let po Meucciho smrti. Spor o prvenství, co se vynálezu telefonu týče, trval víc než sto let.
Ačkoli Meucci veřejné předvedení svého přístroje uspořádal už v roce 1860, kdy jej prokazatelně již několik let používal ke komunikaci s manželkou, tak v análech zůstává nesmazatelným písmem poznamenáno datum 10. března 1876. Tehdy, tři dny po získání patentu totiž Bell uskutečnil první úspěšný telefonický hovor. V domě na tehdejší bostonské Exeter Place zavolal ze své laboratoře asistentovi Thomasu Watsonovi nacházejícímu se o dvě místnosti dál.
Do těla telefonu od prapradědečka narval android. Funguje to |
„Pane Watsone, pojďte sem, chci vás vidět,“ sdělil tehdy svému spolupracovníkovi. Krátce poté se po schodech přiřítil nadšený asistent: „Slyšel jsem vás! Funguje to!“
Onen významný den včetně přepisu hovoru dnes připomínají pamětní desky umístěné na budově na rohu bostonských ulic Avenue de Lafayette a Harrison. „Tento přenos se uskutečnil v jejich podkrovní laboratoři v budově nedaleko odtud na Exeter Place číslo 5,“ informuje jedna z nich. Původně slepá ulička, v níž se nacházel dům s Bellovou laboratoří, se patrně s výstavbou bostonské centrální obchodní čtvrti stala součástí ulice Avenue de Lafayette.
Není to však jediné místo v Bostonu, které je spjaté s Bellovým vynálezem. Pamětní deska umístěná před federální budovou Johna F. Kennedyho na Cambridge Street připomíná rodiště telefonu, místo, kde Bell s Watsonem telefonní zařízení zkonstruovali. Úspěšný experiment, tedy „historicky první“ přenos zvuku po drátu provedli 2. června 1875 v podkroví domu číslo 109 na tehdejší Court Street.
Zkoušeli jsme děti, jestli zavolají ze starého telefonu. Výsledek překvapil |
Přesně pět měsíců po úspěšném prvním telefonátu pak Bell uskutečnil první dálkový telefonický hovor. Z domu v ontarijském Brantfordu 10. srpna 1876 zavolal svému asistentovi do šestnáct kilometrů vzdáleného městečka Paris. O dva roky později Bell v connecticutském městě New Haven založil první telefonní ústřednu a v roce 1884 bylo navázáno dálkové spojení mezi Bostonem a New Yorkem.
Slavnou frázi, která se zapsala do dějin, zopakoval Bell ještě o 39 let později. Stalo se tak v roce 1915 při formálním zahájení telefonních linek mezi východním a západním americkým pobřežím. „Pane Watsone, pojďte sem, chci vás vidět,“ řekl Bell Watsonovi, který ovšem tentokrát odpověděl, že mu to bude trvat týden. V tu chvíli se totiž nacházel na druhém pobřeží v San Francisku.
Slibnou kariéru vyměnil za nejisté pokusy
Bell, který se v roce 1847 narodil ve skotském Edinburghu do rodiny profesora fonetiky, se původně zajímal o vzdělávání neslyšících. Díky matce, která brzy ohluchla, ovládal odmala znakovou řeč. V této profesi pokračoval i poté, co se v roce 1871 na pozvání přestěhoval do Bostonu. O rok dříve společně s rodiči po smrti svých dvou bratrů emigroval do Kanady.
Závan nostalgie. Futuristický koncept připomíná pravěk telefonie |
Od roku 1873 byl až do roku 1876 profesorem výslovnosti a fyziologie řeči na Bostonské univerzitě. Od rodičů dvou svých žáků dostal nabídku na zřízení laboratoře v jejich domě, aby se mohl věnovat svým pokusům. V roce 1874 kvůli realizaci nápadů najal inženýra Thomase Watsona. Mohl si to dovolit, díky rozšíření telegrafního provozu byli Bellovi podporovatelé ochotni jeho výzkumy financovat.
Od 2. července 1875, kdy Watson při práci na vylepšeném telegrafickém aparátu nezáměrně rozvibroval jeden z pružných kovových jazýčků telegrafu a vzniklý tón se prostřednictvím vodičů přenesl na obdobný přístroj na druhém konci linky, se Bell soustředil na sestrojení aparátu schopného přenášet řeč na dálku prostřednictvím vodičů. Patentovou přihlášku podal o zhruba sedm měsíců později, 14. února 1876.
Milníky telekomunikační techniky1876 – Alexander Bell přihlašuje patent na telefon. 1878 – Založena byla první veřejná telefonní ústředna. 1878 – Vznikl první telefonní seznam. Jednostránkový dokument na kartonu obsahoval přehled 50 předplatitelů (především firem a kanceláří) v New Havenu, ovšem bez telefonního čísla (hovory spojovali ručně operátoři). Telefonní čísla k nim byla přiřazena o rok později, současně s tím se seznam dočkal abecedního řazení. 1886 – AT&T začíná nabízet soukromé telefonní stanice. 1887 – Ceny telefonních hovorů začínají být účtovány ve dvojí sazbě, denní a noční. 1889 – Veřejný telefon na mince je instalován v Hartfordu. 1896 – AEC instaluje na radnici v Milwaukee první vytáčecí telefon. 1915 – Je uskutečněn první transkontinentální telefonní hovor – Bell volal svému spolupracovníkovi z New Yorku do San Franciska 1927 – Uskutečněn první hovor přes Atlantic, a to mezi prezidentem americké společnosti AT&T Walterem S. Giffordem a ředitelem britské hlavní pošty Sirem Evelynem P. Murrayem. Hovor nebyl přenášen po drátě, ale rádiovými vlnami. 1929 – Herbert Hoover se stává prvním prezidentem s telefonem na desce stolu v Oválné pracovně. 1938 – Byla představena první mechanická telefonní ústředna. 1946 – Byl zahájen pokusný provoz mobilní sítě ve St. Louis. 1956 – Na dno oceánu byl položen první transatlantický kabel. 1962 – První telekomunikační satelit Telstar byl vyslán do vesmíru. 1963 – Byl představen první telefon s tlačítky. 1966 – Společnost Rank Xerox představila fax, který se dal připojit k obyčejné telefonní lince. 1969 – Do provozu byla uvedena experimentální síť ARPANET považovaná za předchůdce internetu. 1973 – V rámci sítě ARPANET se začalo experimentovat s přenosem hlasu po počítačové síti, Network Voice Protocol je považován za předchůdce dnešního VoIP (Voice Over IP). 1973 – Vedoucí divize komunikačních systémů společnosti Motorola Martin Cooper uskutečnil vůbec první hovor v mobilní síti; volal z newyorské 6. avenue prototypem těžším než jeden kilogram a první osobou, s níž se z mobilu spojil, byl Joel Engel, jenž tehdy vedl výzkumné laboratoře konkurenční firmy Bell. 1975 – Americká armáda začala k přenosu dat a komunikaci používat optická vlákna. 1981 – V Saúdské Arábii byla uvedena do provozu první komerční mobilní síť NMT (Nordic Mobile Telephone) vyvinutá telefonními společnostmi skandinávských zemí. 1983 – Motorola začala nabízet první komerčně dostupný mobilní telefon; vzhledem k obřím rozměrům se modelu s názvem DynaTAC 8000x přezdívalo „cihla“ a za skoro 4000 dolarů si jej mohli dovolit jen skutečně bohatí. 1983 – Počítačová síť ARPANET přešla na sadu protokolů TCP/IP, které dodnes tvoří technický základ internetu. 1990 – Byly definovány standardy mobilního systému GSM. 1992 – V USA představen první videotelefon, Československo se oficiálně připojilo k internetu. 1992 – Za historicky první SMS bývá považován text ve znění „Veselé Vánoce“, který zprostředkoval britský mobilní operátor Vodafone. 1999 – Telefon Nokia 7110 připravil půdu pro mobilní internet pomocí technologie WAP. Ve stejném roce představila Nokia 3210 prediktivní psaní textových zpráv (T9). 1999 – Japonská společnost Kyocera představila model VP-210 Visual Phone, první sériově vyráběný mobil vybavený fotoaparátem. 2001 – Japonsko se stalo první zemí využívající mobilní sítě třetí generace (3G), která umožnila vysokorychlostní přístup k internetu. 2007 – Byl představen první iPhone společnosti Apple, přístroj s inovativním designem a dotykovým displejem, který byl kombinací hudebního přehrávače, telefonu a kapesního internetového terminálu. 2009 – Ve Švédsku a Norsku byly spuštěny první komerční 4G sítě. 2019 – Jižní Korea spustila první komerční provoz 5G sítě; sítě páté generace poskytují datové přenosy o rychlosti přes jeden gigabit za sekundu. Zdroj: ČTK |
