Některé chache se schovají v dlani a vejde se do nich jen miniaturní bloček na zapsání jména nálezce, jiné obsahují předměty cestující i po celém světě nebo drobné dárky, které mohou lovci vyměnit za jiné. Vítězem hry přitom není ten, komu se podaří najít nejvíc schránek, ale vlastně každý, kdo svůj poklad najde, vrátí ho zpět na místo a užije si při tom dobrou zábavu.
"Nejvíc mě na tom baví, že můžu lovit poklady, lézt do kopců, hledat pod kameny nebo v listí, někdy hrabu jako pes," směje se osmiletá Zuzana z Plzně. Ona i její rodiče patří mezi tisíce lidí, které si hra získala už po ulovení první schránky. Někteří lovu věnují všechny volné víkendy, jiní si třeba ve městě odskočí na lov i v pracovní den o přestávce na oběd.
"Začíná to být vlastně nový životní styl. Dalo to našim procházkám a výletům úplně nový rozměr, zábavu a nádech dobrodružství," míní další z hledačů - "kačerů", jak se jim v Česku říká. Kvůli cyklovýletům za poklady pořídil za kolo vozík pro psa, aby si zábavu užila skutečně celá rodina. Hráči mají svůj osobitý slovník. Převažují v něm slova s předponou geo, anglický výraz pro schránku cache se počeštil na keš. "Geoděti a geopsi jsou ohromně užiteční, dají se použít k hledání dobře ukrytých keší a když je to chytne, jsou neúnavní," směje se dvaatřicetiletá Irena z Pardubicka.
K dalším důležitým slovům hry patří mudla. Kačeři si při lovu musejí dávat dobrý pozor, aby si jejich počínání nevšiml mudla - někdo nepovolaný, nezasvěcený. Občas se totiž stane, že takový člověk schránku náhodně objeví a i úmyslně zničí. "Když hledám, musím se tvářit nenápadně, třeba že si zavazuji tkaničky, svačím, hledám houby, hezké kamínky nebo jdu na procházku," popisuje pár triků Irena.
"Někdy je těžké keš odlovit nebo vrátit zpět, když se kolem potlouká plno mudlů. Pak se to musí různě kamuflovat. Jednou jsem ve městě čekal skoro hodinu, než jsem si byl jistý, že můžu keš bezpečně a nepozorovaně vrátit na její místo," svěřil se další lovec pokladů Radek.
Na internetu se vedou dlouhé diskuse s radami, jak hledání nejlépe maskovat. Člověk, který se stále motá kolem jednoho místa a sleduje při tom mobilu podobný přístroj, budí pozornost hlavně mezi domy. Místní lidé ho pak nezřídka podezírají z nekalé činnosti a někdy i neváhají zavolat policii. V zahraničí prý dokonce lovce, který vracel schránku na původní místo, zachytila bezpečnostní kamera. On pak musel na policii dlouho vysvětlovat, že neukládal výbušninu, ale poklad.
Hra začala podle informací z oficiálních internetových stránek v USA založením první, dnes už legendární schránky v květnu 2000. Byl to plastový barel zakopaný do země. První česká keš se objevila v roce 2001. Češi patří k národům, které skrýše nejen rádi hledají, ale také zakládají. Zatímco v roce 2005 bylo v republice kolem 800 schránek, nyní jich je na oficiálních webu www.geocaching.com zaregistrováno bezmála 7000 a další neustále přibývají. Naopak například ve větším Polsku je registrováno kolem 460 schránek, na Slovensku přes 1300, v Maďarsku téměř 850 a v Rakousku přes 4600. Také Němci si na hru potrpí, je zde registrováno přes 51.000 schránek. Na celém světě jich je podle některých údajů kolem půl milionu.
Schránky se liší velikostí i obtížností hledání. Hlavně v centrech měst jsou miniaturní mikroschránky, jiné mohou být i větší s drobnými dárky, speciálními geomincemi či cestujícími předměty. Některé je možné najít hned po zadání souřadnic, k ulovení dalších je potřeba vyluštit složité i několikastupňové úkoly či rozkódovat šifry. K některým vede pohodlná cesta, za jinými se šplhá do skal, prodírá se houštím nebo jsou přístupné jen z vody. Někdy je třeba plazit se po kolenou, nenápadně šátrat pod lavičkami v parku nebo obracet kameny a prohledávat vykotlané stromy, pařezy a skuliny ve skalách.
