Šéf ČTÚ: Vysoké ceny jsou důsledkem ochoty českých zákazníků platit je

Proč platíme jedny z nejvyšších cen za volání v Evropě? Podle šéfa Českého telekomunikačního úřadu je to mimo jiné tím, že jsou čeští zákazníci ochotni tyto sumy akceptovat. Úřad se brání, že přímo do cenotvorby operátorů zasahovat nemůže. Zakročil tak například u terminačních poplatků, operátoři na jejich regulaci ale příliš nereagují.

Snižování cen za terminaci je prudké, konečné ceny pro zákazníky ale klesají jen pozvolna. Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Řízené snižování terminačních poplatků je jednou z mála iniciativ ČTÚ, které měly vést české operátory ke snižování koncových cen pro zákazníky. Jak ale ukazuje praxe, toto opatření se míjí účinkem. A jiné páky, zdá se, úřad ani nemá.

Terminační poplatky

Kromě běžných provozních nákladů ovlivňují cenu telefonních hovorů také tzv. poplatky za terminaci a originaci. Tyto poplatky neplatí zákazník, ale platí si je operátoři mezi sebou. Poplatek za terminaci dostane ten operátor, v jehož síti hovor končí od operátora, v jehož síti hovor začne.

Regulovanou cenu ČTÚ stanovil tak, aby odpovídala nákladům nejvíce efektivního mobilního operátora s nejnižšími jednotkovými náklady na minutu terminovaného provozu.

Vzhledem k objemu hovorů směřujících mezi sítěmi si vzájemně operátoři platí miliony korun měsíčně. Snížení poplatků tak může být pro operátory hodně zajímavou úsporou.

Poplatky se neplatí jen za hovory, ale za všechny služby v mobilních i pevných sítích. Regulace se ale vztahuje jen na hlasové služby, a to dokonce jen na běžná účastnická čísla.

Výše poplatků u prémiových či informačních linek je tak závislá jen na vzájemné dohodě mezi operátory. Totéž platí o SMS, MMS atd.

Podle předsedy Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) Pavla Dvořáka je reakce trhu přirozená. "To, že operátoři na snížení regulovaných terminačních cen v mobilních sítích reagují se zpožděním či vůbec ne, je nepochybně dáno tím, že se řídí základním zákonem tvorby cen - tj. nabídkou a poptávkou," reagoval na dotaz, jaký smysl má opatření, které nevede k vytyčenému snížení koncových cen.

"Připomínám důrazně, že ČTÚ nemůže regulovat koncové ceny pro zákazníky. To neznamená, že by neapeloval na operátory, aby snížili ceny," doplnil Dvořák.

Podle něj je nutné si uvědomit, že vyšší ceny než jinde v EU platí čeští zákazníci i v jiných odvětvích. Jako příklad uvádí auta či některé oblečení. "Takže nejde o specialitu elektronických komunikací, ale o důsledek ochoty českých zákazníků takto vysoké ceny platit," dodal šéf úřadu, jehož cílem by mělo být mimo jiné právě takovému zneužívání ochoty zákazníků zabránit.

Regulace terminačních poplatků je běh na dlouhou trať

Podle Dvořáka je regulační opatření pro terminační ceny, tedy velkoobchodní, orientováno dlouhodobě a mělo by se takto promítnout do koncových cen. Stejně ostatně obhajují nepříliš znatelný dopad tohoto opatření i sami operátoři.

"Změny v terminačních poplatcích jsou zaneseny do našich dlouhodobých finančních plánů," uvedla mluvčí T-Mobilu Martina Kemrová. "Je nutné zároveň dodat, že jednotková cena minuty v současné době nehraje tak důležitou roli, neboť tarify mají stále více 'flatovou' podobu. Tedy za fixní částku dostáváte množství volných jednotek," dodala s tím, že ať už je výše terminačního poplatku jakákoli, průměrné ceny minuty meziročně klesají až o deset procent.

"Na ceny má mnohem větší vliv konkurence než mezioperátorské poplatky. Vodafone dlouhodobě drží většinu cen nejníže, čímž ovlivňuje celý trh," uvedl Miroslav Čepický, tiskový mluvčí Vodafonu.

Regulaci poplatků za terminaci a originaci ČTÚ spustil v roce 2009 a ve třech krocích je snížil z původní téměř tříkorunové výše na výsledných 1,96 koruny v roce 2010. Poté v dubnu vydal nové rozhodnutí, které snížilo mobilní terminační ceny ve třech krocích v souhrnu o zhruba 45 procent. Od 1. července 2010 se snížily na 1,66 Kč, od 1. ledna 2011 1,37 Kč a od 1. července 2011 dokonce na 1,08 Kč za minutu hovoru.

Operátoři ceny snižují, peníze ale "nahánějí" jinde

Jenže zatímco mezioperátorské poplatky prudce klesají (od počátku regulace o více než polovinu), koncové ceny pro zákazníky se snižují jen velmi pozvolna. Navrch si operátoři často přilepšují změnami, které nejsou na první pohled tolik viditelné. Příkladem může být tarifikace, která se postupem času změnila z původního účtování po sekundách na půl či dokonce minutové intervaly.

Operátoři se tedy kasají snižujícími se minutovými sazbami, ve výsledku ale o své peníze nepřijdou. Zákazníci jim totiž v návaznosti na nevýhodnou tarifikaci zaplatí i za služby, které ve skutečnosti nevyužijí. Například T-Mobile se postupnou inovací svých tarifních plánů dostal až na tarifikaci 60+60, tedy za každou započatou minutu hovoru. A právě tato nenápadná změna ale ve výsledku zvyšuje průměrnou minutovou sazbu až o téměř třetinu (30 procent).