V našem seriálu o zajímavostech z historie mobilní komunikace v Česku jsme se tentokrát probrali letáky k datovým službám nabízených operátory v roce 2002. Materiály nám ze své bohaté sbírky poskytl Luboč Tesař.
Prohlédněte si katalog Eurotelu s nabídkou datových služeb |
Eurotel v květnu 2002 vydal bohatě vybavený prospekt na křídovém papíře Mobilní kancelář s nabídkou služeb pro datové přenosy. V roce 2002 nebyla mobilní data masovou záležitostí, byla drahá, pomalá a ne každý mobil je uměl . V podstatě to byla služba pro pracovní použití s výjimkou WAPového portálu Juice, ke kterému se vrátíme příště.
Eurotel tehdy nabízel nejširší nabídku možností datového připojení na trhu. To základní bylo v podstatě klasické vytáčené a platilo se za čas strávený připojením. Běžná rychlost v GSM síti byla 9,6 kbps, u Eurotelu to bylo 14,4 kbps - tedy maximum dosažitelné přes jeden slot. Nadstavbou byl protokol HSCSD, kdy se používalo několik slotů a u Eurotelu se tak dařilo dosáhnout rychlosti 43,2 kbps.
I u HSCSD se platilo za čas. Tato technologie byla dostupná jen přes omezený počet mobilů a modemů, většinou od Nokie a několik od Ericssonu a Siemensu. Dnes je to už historie. Ne tak GPRS, tehdy novinka. Dnes na tuto technologii můžete ještě narazit, ale s modernější nadstavbovou variantou EDGE. V případě EDGE se již platilo za objem přenesených dat, tedy jako dnes.
A jak se tehdy data používala? Buď v něčem, co se podobá dnešním smartphonům, tedy v Nokii Communicatoru, nebo mobilně v kombinaci mobilu a PDA (dohromady opět vzdáleně připomínající dnešní smartphony) a nebo nejčastěji pro připojení k počítači. Obvykle kabelem, nepohodlně přes infraport a moderně přes začínající Bluetooth. Na trhu byly i datové karty, které se strkaly do notebooků do PCMCIA slotu. Ten už dnes také budete na noteboocích hledat marně.
Ne každý mobil uměl datové přenosy, spíš přístroje vyšší třídy. Těch s GPRS bylo v roce 2002 jen několik, s HSCSD podporou to nebylo lepší. U levných se objevovala podpora WAPu, tedy jakési prehistorické verze mobilního internetu.
V každém případě v roce 2002 nebyla mobilní data levnou záležitostí. U vytáčeného připojení nebo u přenosů pomocí technologií HSCSD se platilo za čas. Jednotkou byla minuta, po první se pak účtovalo po sekundách. Cena se lišila podle datového tarifu. Základní WAP byl bez paušálu a u něj stála minuta přístupu právě na WAP 2,70 Kč, ale pokud jste chtěli zabrousit na internet, už se platilo šest korun za minutu. Hodinka surfování tak vyšla na lidových 360 korun. Pokud jste hodinu surfovali celý měsíc, tak vás mobilní internet stál 10 800 korun!
Zde se v každém případě vyplatil tarif Data, který byl buď bez měsíčního paušálu pro vybrané dražší byznysové tarify, nebo u ostatních tarifů stál 195 korun měsíčně. Pak vás minuta na WAPu vyšla také na 2,70, ale přístup na internet byl za třetinu, tedy za dvě koruny (u tarifů vždy navíc plus DPH 5 %).
Pokud váš mobil tehdy uměl GPRS, mohli jste surfovat o něco levněji. Platilo se za objem přenesených dat, tedy jako dnes. Základní ceny byly stále dost vysoké. WAP byl podle tarifu za 0,50 Kč respektive za 0,40 Kč za kB, 1 MB tedy vyšel až na 512 korun! S tarifem WAP stál stejnou cenu i 1 kB dat na internetu (tedy kamkoliv mimo portál WAP), s tarifem Data to už byla jiná písnička, tam vyšel jeden kB na 0,03 Kč, tedy 30 Kč za 1 MB. To je z dnešního pohledu stále hodně, ale proti výše uvedeným cenám to už byla cena řekněme akceptovatelná.
Dnes u O2 je základní a nejvyšší cenou koruna za 1 MB, tedy 30x méně než byl nejvýhodnější tarif před třinácti lety.
