Devadesátky máme v paměti už jako moderní dobu. Jenže z technologického hlediska byla jejich první polovina stále spíš doba analogová a zastaralá. Ano, s otevřením hranic přišly osobní počítače, ale ty v nějaké míře byly dostupné už o dekádu dřív. A to i v Československu. Internet do roku 1995 prakticky neexistoval, hudbu jsme si pouštěli v lepším případě z cédéček, ale spíš stále z kazet. Hlavně v terénu to byla stejná technologická situace jako v osmdesátkách.
Staré technologie však nebyly výhradně dědictvím zaostalosti socialistického zřízení do konce roku 1989. Tedy samozřejmě částečně ano, i ty běžné osmdesátkové technologie byly v Československu dostupné omezeně, a byly tak mnohem luxusnějším (a dražším) zbožím než jinde ve vyspělém světě. Ale vstup Československa do svobodného světa přišel z technologického hlediska ve správný čas.
Devadesátá léta byla mobilní pravěk s velkými a extra drahými přístroji s mizernou výdrží. Služby byly také velmi drahé, minuta hovoru stála deset korun a platilo se i za příchozí hovory.
