„Dokonce i hlavy států chtějí vědět, co chystáme,“ řekl Sarin před několika měsíci v rozhovoru pro Guardian.
Že se jednou stane takto významným manažerem, padesátiletý Sarin v dětství zřejmě netušil. Vyrůstal v Indii v rodině pocházející z takzvané střední třídy - rodiče nebyli ani bohatí, ani příliš chudí. Již odmala vynikal ve škole. Šly mu zvláště jazyky a matematika. Dostal se proto bez problémů na elitní technologický institut v Kharagpúru, což je něco jako MIT v Bostonu. „Byl hvězdný student, velmi chytrý,“ vzpomíná jeho někdejší spolužák. Sarin chtěl po studiích vstoupit do armády. Ale jeho matka, která na něj měla velký vliv, mu to rozmluvila. Dal na její radu, že své schopnosti dokáže lépe prodat ve světě byznysu. Ale k tomu bylo nezbytné, aby odjel do Ameriky.
Po absolutoriu Kalifornské univerzity Berkeley se Sarin stal manažerským konzultantem, ale na konci 80. let přišel do firmy, přes niž se poprvé dostal do kontaktu s Vodafonem. Společnost Pacific Telesis, do níž tehdy nastoupil, totiž působila také v oblasti telekomunikací a v roce 1993 se z ní vyčlenila firma Airtouch. Právě Airtouch, jehož byl tehdy Sarin šéfem, s Vodafonem soutěžil o podíl na americkém mobilním trhu. Sarin, již tehdy považovaný za chytrého a nebezpečného protivníka, si byl vědom, že nástupu Vodafonu vedeného tehdy charizmatickým Chrisem Gentem zřejmě neodolá. A že časem se Airtouch tak jako tak stane cílem násilného převzetí. Právě proto podpořil Gentův návrh na vzájemnou fúzi a pomohl ji zrealizovat. Za to dostal „odměnu“, Gent ho jmenoval šéfem Vodafonu pro Ameriku.
Když se Gent rozhodl zaútočit na svého velkého konkurenta v Evropě, německý Mannesmann, byl to opět Sarin, kdo Angličanu Gentovi získával podporu tohoto kroku od amerických akcionářů Vodafonu. Není proto divu, že když Chris Gent v roce 2003 odešel do důchodu, vybral si Sarina jako svého nástupce. A to přesto, že v roce 2000, když Vodafone převedl své mobilní aktivity do firmy Verizon Wireless, na funkci šéfa Vodafonu pro USA a Asii rezignoval a zastával jen post snevýkonnými pravomocemi.
„Myslím, že úloha, kterou Sarin sehrál v případě převzetí Airtouch a později také v bitvě o Mannesmann, ho zařadila na čelo startovního pole v boji o tom, kdo bude Gentovým nástupcem,“ potvrdil Guardianu nejmenovaný investiční bankéř z Londýna, který dodal: „Když byl jmenován, lidé v Británii se možná ptali, co je zač. Ale v Americe měl v té době již velmi dobré jméno.“ Sarin v rozhovorech několikrát potvrdil, že podle něho je pryč doba velkých akvizic v telekomunikačním sektoru. Leží před ním jiné výzvy, se kterými se bude muset vypořádat. Vodafone bude hlavně muset úspěšně završit uvedení nové, třetí generace, mobilních telefonů na světové trhy.
O tom, že bude mít úspěch, však nepochybuje. „Myslím, že existují dva možné scénáře. Buďto u 3G mobilů uvidíme fenomenální růst, nebo slušný růst. K žádné katastrofě nemůže dojít,“ tvrdí Sarin. Zároveň se domnívá, že pevné telefonní linky se za čas stanou raritou. „Teď ještě ne, ale jednou tomu tak podle mě opravdu bude,“ řekl.
Sarin je ženatý a má dvě děti, se kterými žije u San Franciska. Patří k nejlépe placeným šéfům v Británii, jeho plat v roce 2000 přesáhl 30 milionů dolarů.
