Velmi vzácná hrdlička, jichž na světě žije už jen necelá stovka, jen o řád početnější samice daňka, ale třeba také možnost spatřit exotickou noční oblohu, kterou dostali ve svém obydlí netopýři. Olomoucká zoologická zahrada přes zimu nespí a hlásí hned několik novinek.
Celý magazín |
Noční obloha imituje kaloňům žijícím v pavilonu netopýrů domovské prostředí ostrova Rodriguez. Vybudována byla v rámci obnovy pavilonu a zoo se spoluprací oslovila odborníky z olomoucké Pevnosti poznání.
Podle koordinátorky fyziky Anny Krčmářové nešlo o jednoduchý úkol, ať už během přípravy nebo, při překreslování oblohy na stropní panely.
„Vše muselo odpovídat světovým stranám, museli jsme také dávat pozor, abychom souhvězdí nepřekreslili zrcadlově. Kolegové pak už jen vyvrtali otvory na diody a ty zapojili. Návštěvníci nakonec mohou v pavilonu pozorovat i souhvězdí známá z naší oblohy, jako je Orion, Velká medvědice či Štír,“ nastínila.
V pavilonu, v němž mohou kaloni volně létat chodbou pro návštěvníky, panuje obrácený světelný režim, neboť jde o zvířata, jež jsou v přírodě aktivní v noci. Přes den se jim proto simuluje tma, aby je bylo možné spatřit, a naopak.
Vzácných daňků už opět přibývá
Novinky má zoo i mezi zvířaty. Jde mimo jiné o samici daňka mezopotámského přivezenou z Francie. Stavy tohoto druhu jsou ve volné přírodě odhadovány jen na 600 až 700 kusů, dalších zhruba 250 je chováno v zoo.
„Nyní je již začleněná ke skupině složené ze dvou samic a samce,“ přiblížila mluvčí zahrady Iveta Gronská. Chovatelé doufají, že díky tomu by zoo mohla v budoucnu zvýšit počet mláďat. Zatím se na Svatém Kopečku narodila tři.
Daněk mezopotámský ve své původní domovině na Blízkém východě čelil vyhynutí nejen kvůli přímému pronásledování, ale zejména v důsledku ztráty prostředí a konkurence domácích zvířat.
„Díky záchrannému programu evropských zoologických zahrad ale od 50. let minulého století jeho počty opět rostou. Bez nich by tento druh s největší pravděpodobností z naší planety zcela zmizel,“ upozornila Gronská.
Hrdličkám zničil domov člověk
Ještě vzácnější novinkou je pak samec hrdličky sokorské. Ty jsou zapsány v Červeném seznamu ohrožených druhů.
„Samec prozatím obývá voliéru v ptačím zázemí, kde se na něj lze přijít podívat v rámci programu Dopoledne ošetřovatelem,“ nastínila mluvčí.
Ve volné přírodě byla tato hrdlička naposledy spatřena v roce 1972, její populace je tak udržována už pouze v chovech. V těch severoamerických navíc došlo k jejímu křížení s hrdličkou karolinskou, takže geneticky už nejde o původní druh. Celosvětová populace je tedy omezena na Evropu, kde je v rámci chovného programu asociace zoologických zahrad v 32 institucích opečováváno 81 jedinců.
„I na tomto druhu je možné příkladně demonstrovat roli moderních zoologických zahrad coby center biodiverzity, díky nimž jsou zachovávány druhy, které by jinak kvůli lidské činnosti zmizely z povrchu Země,“ podotkla Gronská.
Původním domovem těchto hrdliček byl ostrov Socorro o rozloze pouhých 132 kilometrů čtverečních. Ten se nachází v Tichém oceáně, zhruba 600 kilometrů jižně od Kalifornského poloostrova. Vyskytovaly se právě jen zde a osudným se jim stal příchod člověka. Osadníci totiž nejprve na ostrov přivezli ovce, které vypásly vegetaci, a ve druhé polovině 50. let minulého století dílo zkázy dokonaly kočky, které se sem dostaly po založení mexické vojenské základny.
Odchov těchto ptáků navíc není jednoduchý, neboť zatímco vůči jiným druhům jsou tolerantní, na sebe bývají agresivní a zdaleka ne každý sameček může utvořit pár s libovolnou samičkou. Může dojít až k jejímu zabití. To je jeden z důvodů, proč v evropské populaci nyní připadá jen 29 samic na 52 samců.
