Mohla z ní být klidně skvělá basketbalistka, jenže rychlobruslařský trenér Petr Novák měl s drobnou dívenkou ze Žďáru nad Sázavou úplně jiné plány. A protože pro svůj sportovní projekt dokázal nadchnout i rodiče tehdy jedenáctileté Martiny Sáblíkové, začal se na konci 90. let psát příběh jedné z nejlepších sportovkyň České republiky všech dob...
S kýmkoliv tehdy Novák mluvil, všem vypravoval o nesmírně skromné a nadané rychlobruslařce, která jednou bude vozit nejcennější medaile z těch nejvýznamnějších sportovních akcí.
„O budoucnost českého rychlobruslení už nemám díky Martině absolutně žádný strach,“ tvrdil zarputile od samotného začátku, kdy mladou žďárskou sportovkyni honil z jednoho tréninku do druhého.
Časem dokonce ve svých vizích žongloval i s medailemi ze zimních olympijských her. „Uvidíte, že z Vancouveru v roce 2010 určitě minimálně jednu přivezeme,“ ujišťoval, čímž u většiny odborníků vyvolával v lepším případě pobavení. V tom horším ho mnozí považovali spíš za velkého mluvku a snílka.
Také proto, že svoji svěřenkyni vlastně ani neměl kde pořádně trénovat. Za ledovým oválem museli cestovat za hranice, a to pouze s minimálním rozpočtem. Na svých přípravných kempech tak často fungovali spíš jako čundráci.
První olympijská zkušenost
Celý magazín |
Se světovou špičkou se navíc pořádně dlouho nemohli měřit ani v kvalitě bruslí. A když pak novinářům trenér vysvětloval, jak jeho svěřenkyně trénuje rychlobruslařský styl doma skluzy na kusu hladkého prkna, byly jeho předpovědi o medailových úspěších jako vystřižené z říše fantazie.
Jenže pak se v roce 2002 objevila Martina Sáblíková poprvé na mezinárodní scéně a přesně podle odhadů Nováka se s každým dalším závodem zlepšovala. O čtyři roky později se tehdy osmnáctiletá Češka dokonce zúčastnila svojí první olympiády. A hned z toho skoro byla medaile. Nakonec ale obsadila na pěti kilometrech „jen“ čtvrté místo.
„Je to fantastický úspěch a máme z toho velikánskou radost. Protože to, co dokázala, v osmnácti letech a s těmi podmínkami, které má, je prostě bomba. Jsme na ni strašně moc hrdí,“ rozplývala se nad úspěchem své dcery Eva Sáblíková, aniž by v tu chvíli tušila, že za další čtyři roky bude na Martinu hrdá ještě mnohonásobně víc.
Zimní olympijské hry ve Vancouveru 2010 se totiž z pohledu rychlobruslařky Sáblíkové odvíjely dokonce lépe, než předpověděl o mnoho let dříve její kouč. Sportovkyně ze země, která dodnes nemá žádnou rychlobruslařskou halu, získala celkem tři olympijské kovy! Na třech a pěti kilometrech nenašla přemožitelku a brala zlato a na patnácti stech metrech urvala bronz.
„Chci poděkovat všem lidem, kteří mi věřili a podporovali mě. Také chci poděkovat trenérovi Petru Novákovi, který mě až do cíle dokázal vždy správně namotivovat,“ rozplývala se famózní Sáblíková.
O patnáct let později se její úspěchy už téměř nedají spočítat. Jen vítězství v závodech Světového poháru bylo přes padesát! A z mistrovství světa má doma neuvěřitelných 20 medailí. Tu poslední, ve stříbrném provedení, si přivezla před pár týdny z Hamaru.
Skoro jako by ani nestárla nebo snad vůbec nemyslela na svůj sportovní konec. Ale opak je pravdou. Martina Sáblíková před časem oznámila, že má před sebou poslední závodnickou sezonu. „A tentokrát je to definitivní,“ tvrdí rezolutně královna světového rychlobruslení
