V šedesátých letech minulého století mohl odstartovat revoluci v dostupném rodinném bydlení. Montovaný dům navržený Karlem Hubáčkem, autorem ikonického vysílače a hotelu na Ještědu, ale předběhl svou dobu.
Atypická budova v libereckých Lidových sadech, jež se po letech opět otevřela veřejnosti, nepřestává návštěvníky fascinovat. Zástup lidí v ponožkách či návlecích se pomalu přesouvá do obývacího pokoje, který vypadá, jako by jej Hubáčkovi právě opustili. Plná knihovna, koberce, sedací souprava, stůl v rohu místnosti prostřený pro čtyři.
„Zájem o prohlídky je obrovský, lidi dům fascinuje a rezervace jsou zaplněné během pár hodin. Máme vyzkoušené, že optimální počet pro prohlídku je do 15 osob, takže zájemci musí být trpěliví, nejsme Hluboká nebo Konopiště, ale v podstatě byt 3+1 na trubkách,“ usmívá se provázející Jiří Křížek, ředitel Severočeského muzea v Liberci. Podle něj se téměř každá prohlídka mění ve workshop, kde se řeší konstrukce plochých střech, složení panelů či montáž oken.
„Návštěvníci mají velmi často skvělé postřehy, provázel jsem už několik dříve narozených stavařů, kteří měli výborné znalosti ohledně stavebních konstrukcí domu nebo inženýrských sítí,“ vypráví. Zvěsti o poddimenzování objektu se nepotvrdily, podle statického posudku snese dům přítomnost až 48 lidí najednou. Přesto raději Severočeské muzeum, které dům spravuje, provází menší skupiny do 20 lidí.
Celý magazín |
Hranatý vzorový dům, který se od okolních vil v Lidových sadech podstatně odlišuje, vznikl počátkem 60. let 20. století ku příležitosti Libereckých výstavních trhů (LVT). Prototyp tu měl stát jen dočasně a ztělesňovat dostupné bydlení pro rodiny z Československa, které toužily po soukromí.
Montovaná budova neměla být dražší než byt v panelovém domě a měla dokázat, že nejširší vrstva obyvatel může bydlet v kvalitním domě, který lze postavit s minimem prostředků. Vše ale skončilo pouze u prototypu.
„Všechno to začalo někdy v roce 1959, kdy si městský národní výbor zadal u libereckého Krajského projektového ústavu projekt na levný jednoduchý montovaný dům, který by byl dostupný pro běžnou dělnickou rodinu. Byť samozřejmě v poměru tehdejších průměrných platů i ten nejjednodušší domeček byl drahý,“ podotýká Křížek.
Zpočátku nadšenou veřejnost ale subtilní budova na osmi pilotech nepřesvědčila. A z nápadu, že si po prohlídce vzorového domu, který stojí na parcele jen necelý kilometr od LVT, lidé koupí projekt od libereckého Stavoprojektu a začne výroba těchto „stavebnicových“ domů na klíč i s vybavením, záhy sešlo.
„Ten dům byl tak neobvyklý, že se lidé obávali, že je staticky poddimenzovaný. Že je to taková krabička, která se může rozpadnout,“ líčí Křížek. „Městský národní výbor od toho taky odstoupil, takže v roce 1961 celý projekt skončil. Pavilon se uzavřel, skončilo LVT a dům zůstal prázdný,“ konstatuje. Později se do něj přestěhoval Hubáček s rodinou.
Návštěvníci nahlížejí do obývacího pokoje, který se podle Křížka lidem líbí nejvíce. „Je to ukázka krásného bydlení na počátku 60. let. Sen mnoha lidí, kteří bydleli v podnájmech u babičky nebo u tety a marně čekali v pořadníku na byt,“ stáčí zrak k udržované sedací soupravě, která patřila mezi těžko dostupné a luxusní zboží.
Průchozí kuchyň ozařuje podvečerní slunce, vzory ze záclon se odrážejí na lince barvy pomeranče. Mnohým se při pohledu na ni a na lino vybavují jejich vlastní vzpomínky.
V ložnici se mezitím tísní všech dvacet návštěvníků pod rozsvíceným lustrem, zatímco vedlejší místnost zůstává prázdná. Až na několik diplomů na zdi.
„Málokdo ví, jak vypadá Cena Augusta Perreta. Přitom je velmi známá, možná nejznámější architektonická cena, kterou získal český architekt v moderních dějinách. Je to vlastně obyčejný diplom, který tu měli Hubáčkovi zarámovaný. Kdybyste ho hledali, tak tu není,“ prozrazuje Křížek.
Vytápět objekt přes zimu na pobytovou teplotu by bylo příliš drahé, do budoucna zde proto muzeum plánuje provázet od jara do podzimu. Až se ochladí, tak se bude dům pouze temperovat a hlídat tamější vlhkost. A poté přijdou na řadu citlivé opravy, které se dotknou i zahrady a plotu.