Už více než 350 let se píše historie litoměřické diecéze, která v současné době spravuje katolické farnosti na poměrně rozsáhlém území. Jde totiž o celý Ústecký a Liberecký kraj a částečně i kraj Královéhradecký, Středočeský a Karlovarský. Nachází se v ní více než 1 100 samostatně stojících kostelů a kaplí i velká řada historických poutních míst.
Celý magazín |
Zrod diecéze se datuje k 3. červenci roku 1655, kdy papež Alexandr VII. vydal zakládací bulu nazvanou Primitiva illa Ecclesia. Působení katolické církve v této oblasti však sahá ještě dál do minulosti, kdy část území spravovala litoměřická kapitula svatého Štěpána. Tu na místě původního knížecího přemyslovského hradiště spolu s kostelem založil už kolem roku 1057 kníže Spytihněv II.
Dnes je hlavním centrem diecéze katedrála svatého Štěpána v Litoměřicích, která stojí na místě kapitulního kostela z 11. století. Románský kostel, který byl později ve 14. století goticky přestavěn, byl v letech 1662–64 zbořen. Bezprostředně poté byla ve stylu raného baroka vystavěna v letech 1664–68 dnešní katedrála. Podíleli se na tom i významní italští barokní architekti Domenico Orsi a Giulio Broggio.
Zvenčí vypadá chrám jako trojlodní bazilika, ale uvnitř je jednotný prostor se třemi průchozími kaplemi po obou stranách, které se arkádovitě otevírají do lodi. „Katedrála má délku 50 metrů, výšku 20,5 metru a šířku v lodi i s kaplemi 22 metrů. Průčelí bylo navrženo se dvěma věžemi a ty byly sneseny do výše hlavní římsy a neznatelně začleněny do prospektu průčelí,“ uvádí biskupství na svých webových stránkách. V průčelí je hlavní vchod s pískovcovým portálem a okovanými dveřmi z roku 1742 od zámečníka Gabriela Boehmera. Nad vchodem se nachází erb biskupa-zakladatele Maxmiliána Rudolfa Schleinitze či socha sv. Štěpána z roku 1700 a erb třetího litoměřického biskupa Huga Františka Königsegga (1660–1720). Po stranách portálu se nacházejí sochy sv. Felixe a sv. Viktorina.
Uvnitř chrámu se dodnes dochoval interiér, hlavní oltář, šest velkých bočních oltářů, kazatelna, chórové lavice i lavice v lodi, dvě zpovědnice v kostele a kredence i skříně v obou sakristiích, z doby prvního biskupa. Například pět velkých oltářních obrazů je dílem významného barokního malíře Karla Škréty (1610–1674). Za zmínku stojí i varhany. Ve starých rokokových skříních pohání jejich 3 944 píšťal elektromagnetický stroj od firmy Jehmlich z Drážďan z roku 1942.
Barokní katedrála ani předchozí gotický chrám neměly původně věž, která dnes patří k hlavním bodům panorama Litoměřic. Samostatnou věž mimo kostel začal stavět biskup Hugo František Königsegg, ale stačil vybudovat jen jedenáctimetrové základy, na které postavili dřevěnou barokní zvonici. „Až biskup Antonín L. Frind (1879–81), známý historik, vyvolal dostavbu věže, která byla vystavěna až v letech 1883–89 podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela litoměřickým stavitelem Franzem Sanderem,“ zmiňují také stránky.
Dómský vrch: Jde o známou dominantu města Litoměřice a hlavní centrum litoměřické diecéze. Tvoří ji katedrála svatého Štěpána a biskupská rezidence. | foto: Iveta Lhotská, MAFRA
Uzavřený areál o rozloze zhruba tří hektarů ohraničuje 750 metrů dlouhá hradní zeď se třemi branami. Hlavní severní brána z Dómské ulice pochází z roku 1662 a nese znak prvního biskupa Schleinitze. Západní branka v barokním stylu je menší a východní je v dnešní podobě z roku 1808.
Dómský vrch, jak se místu přezdívá, doplňují ještě další budovy. Jeho součástí je třeba i biskupská rezidence, jež spolu s katedrálou vytváří výraznou dominantu města, či budova konzistoře z 18. století určená pro diecézní kněžský seminář. Současným sídelním litoměřickým biskupem je Jan Baxant, kterého do vysoké církevní funkce jmenoval před 14 lety papež Benedikt XVI. K nejznámějším jménům zdejší historie patří hlavně postava kardinála Štěpána Trochty (1905–1974), kterého jako 17. litoměřického biskupa jmenoval v roce 1947 papež Pius XII.
Trochta, který za druhé světové války přežil věznění v koncentračních táborech, se stal v letech 1948 až 1949 mluvčím katolické biskupské konference při jednání s komunistickou vládou. V prosinci roku 1948 si přivezl z Říma zmocnění takzvané mexické fakulty, které umožňovalo církvi práci v poloilegalitě. Kvůli svým neústupným postojům k požadavkům komunistického režimu byl po roce 1950 internován a v roce 1954 odsouzen ve vykonstruovaném procesu na 25 let v nejtěžších vězeních na Mírově, v Leopoldově či Valdicích.
Litoměřická diecéze
|
Na svobodu se dostal po amnestii v roce 1960. Církevnímu poslání se ale opět mohl věnovat až za několik let. Začátkem dubna roku 1974 zemřel po několikahodinovém vyčerpávajícím jednání s krajským církevním tajemníkem Karlem Dlabalem. Ten byl podle záznamu Ústavu pro studium totalitních režimů opilý a kardinálovi sprostě spílal a vyhrožoval mu. Trochtova pohřbu se zúčastnil i tehdejší krakovský arcibiskup Karol Wojtyła, který se následně stal papežem Janem Pavlem II.
Výraznou postavou byl i předchůdce Štěpána Trochty, Antonín Alois Weber (1877–1948). Rodák z Vlčí Hory u Krásné Lípy nerozlišoval mezi Čechy a Němci. Byl velmi populární jak u českého, tak i u německého obyvatelstva.
Během druhé světové války se odmítl plně podřídit německé okupační správě. V důsledku mnichovské dohody byla rozdělena i litoměřická diecéze a Weber po několik let nesměl její českou protektorátní část navštěvovat. Po skončení druhé světové války naopak nebyl zahrnut do odsunu, ale stát mu znemožnil vykonávat biskupské pravomoci. Na svůj post rezignoval v roce 1947 a zcela fyzicky i psychicky vyčerpán zemřel 12. září roku 1948.
