Maturita se podle odborníků na vzdělávání a poradenství při výběru povolání stala jakousi metou. „Řada rodičů shání pro své děti různá soukromá doučování, přípravné kurzy s cílem, aby dítě za každou cenu u přijímaček uspělo. Mnohé děti jsou pak nepřiměřeně přetěžovány, což ve svém důsledku může vést k řadě psychických obtíží,“ upozorňuje Pavla Cimlerová z Pedagogicko-psychologické poradny Středočeského kraje. „Je třeba si uvědomit, že každé dítě má svůj specifický vývoj a individuální čas pro dozrání. Ve své praxi mám klienty, kteří nastoupili po ukončení základní školy do učebního oboru, postupně mentálně i osobnostně vyzráli a maturitní obor vystudovali až s časovým odstupem, s většími životními zkušenostmi i vlastní motivací pro konkrétní povolání.“
Celý magazín |
To je případ i 26leté Alžběty, která si v 9. třídě vybrala střední zdravotnickou školu. Tamní ředitelka jí ale vzhledem k mizernému prospěchu v posledních ročnících ZŠ nabídla učební obor, který byl součástí jejich školy, s tím, že když bude mít dobré výsledky, dodělá si maturitu. To se i stalo, Alžběta nejen úspěšně odmaturovala, ale také vystudovala bakalářský obor Porodní asistentka a dnes pomáhá maminkám s porodem v pražské nemocnici.
Na řemeslo nechtějí
Většina dětí potvrzuje trend nezájmu o učební obory.
„Řemesla mají v očích dětí i jejich rodičů velmi malou atraktivitu a prestiž. Řada dětí, pokud se nejedná o rodinnou tradici, nemá o jednotlivých řemeslech žádnou představu a ani nemá možnost si ji v průběhu školní docházky až na výjimky vytvořit. Existují zajímavá řemesla, s kterými se děti vůbec nesetkají a prakticky neznají nikoho, kdo dané povolání vykonává,“ uvádí Pavla Cimlerová.
Dalším faktorem je podle ní skutečnost, že manuální práce často ve venkovním prostředí příliš nepřitahuje. „Svou roli sehrává i určitá pohodlnost dnešních dětí, menší fyzická kondice i neochota překonávat vnější překážky. Z celospolečenského hlediska chybí pro učební obory i ekvivalent ocenění, jako tomu je u maturitní zkoušky, tedy uvažovaná mistrovská zkouška, která by atraktivitu řemesel mohla zvýšit,“ doplňuje.
Jak vybrat správně?
Při volbě budoucího povolání a školy je potřeba vzít kromě prospěchu v úvahu i další položky. „Jsou to zájmy, schopnosti a dovednosti, vlastnosti dítěte, dostupnost školy, finanční situace rodičů v případě soukromé školy. Vzít v úvahu by se měla i uplatnitelnost na trhu práce, predikce profesí a podobně. Jinak a jednoduše řečeno – základní by měla být otázka: Jaká je reálná šance na získání práce po absolvování školy a jaké jsou předpoklady a možnosti daného budoucího středoškoláka nejen ke studiu, ale i k výkonu daného povolání?“ radí mluvčí Úřadu práce ČR Kateřina Beránková.
Právě finanční situaci podcenili rodiče Leony, když pro ni vybrali vyhlášenou pražskou obchodní akademii. Jejich dcera ji sice absolvovala bez studijních potíží, ale cítila se tam jako outsider. Její spolužáci jezdili na zahraniční jazykové pobyty, chodili ve značkovém oblečení, což si ona nemohla dovolit. I proto si začala hned po škole vydělávat a pro studium VŠ zvolila dálkovou formu.
Ideálně by se měly sladit představy mladého člověka o tom, co bych chtěl studovat, s reálným vyhodnocením svých schopností a možností, tedy jde o odpověď na otázku, zda skutečně mám schopnosti a dovednosti pro vysněný obor. „I přes množství metodických materiálů, informačních zdrojů a dostupných služeb mají děti stále malou znalost toho, jaké dovednosti, znalosti a schopnosti uvažovaný typ školy vyžaduje. Řada z nich pak podléhá vlivu vrstevníků a kamarádů a volí si školu podle toho, kam se hlásí jejich kamarádi, aniž by sami zvažovali své vlastní zájmy. Pro některé skupiny dětí je problémem i nedostupnost preferované školy kvůli velké vzdálenosti od jejich bydliště,“ vysvětluje Cimlerová.
Když nevědí, co chtějí
Některé děti mají už odmala jasno, čím chtějí být, a toho se drží. Jiní ale ani v 15 letech netuší, co by je bavilo. Ti s výborným prospěchem to mají snazší, mohou se přihlásit na gymnázium a volbu tak o čtyři roky odložit. Ale co dělat, když školní výsledky odpovídají spíš střední odborné škole nebo učilišti? V takovém případě umí poradit na úřadě práce.
„Stačí, když se dítě s rodiči obrátí na nejbližší kontaktní pracoviště ÚP ČR a domluví si schůzku se specialistou Informačního a poradenského střediska (IPS). Těch je v České republice na devět desítek. Pomáhají především žákům 8. a 9. tříd základních škol při výběru nejvhodnějšího studijního či učebního oboru,“ doporučuje Beránková. Odborní poradci chodí i do škol na besedy, další rady mladí lidé najdou na veletrzích práce a vzdělávání nebo přehlídkách středních škol. Dozvědí se také, jak si jednotlivé obory stojí na pracovním trhu.
S žádostí o radu se děti i jejich rodiče obracejí také na pedagogicko-psychologické poradny. „V poslední době zaznamenáváme zvýšený počet dětí, které neprojevují zájem o žádný obor studia. I od jejich rodičů pak slýcháme, že potomka nic nebaví, případně že nemohou přijít na nic, co by jejich dítě mohlo v budoucnu dělat. V těchto případech nabízíme psychologickou diagnostiku. Při ní zmapujeme jednotlivé schopnosti dítěte nezávisle na školním prospěchu, jeho zájmové preference i osobnostní předpoklady pro výkon jednotlivých profesí,“ popisuje Pavla Cimlerová. „Následně pak výsledky vyšetření s dětmi i rodiči podrobně prohovoříme a snažíme se je motivovat na správnou volbu budoucí profese. Jedná se o poměrně časově náročný proces, nikoliv o krátkou jednorázovou radu. O tyto služby je ze strany dětí i rodičů poměrně značný zájem.“
Hodně dětí má také vysoké ambice, které reálně neodpovídají jejich schopnostem ani výsledkům ve škole. „Je třeba si uvědomit, že školní prospěch je pouze jedním z kritérií správné volby školy. Zpravidla je důležité posoudit a vyhodnotit, jaké má dítě skutečné schopnosti, prozkoumat jeho silné stránky a také se zaměřit na to, co ho bude bavit a přinášet mu v životě radost a uspokojení,“ dodává poradkyně.
Budu jako...
Výsledky průzkumuZ šetření Mapa školy, které pravidelně připravuje společnost Scio a ve kterém bylo v loňském roce dotazováno bezmála 5 000 středoškoláků, vyplývá, že studenti si svou střední školu zvolili především proto, aby jednou mohli pracovat v oboru, na který škola připravuje (62 % respondentů). Druhý nejčastější důvod je podobný a studenti si danou školu vybrali s vidinou přípravy na budoucí vysokoškolské studium oboru, který je zajímá. Takto se rozhodoval zhruba každý devátý student (11 %). Mezi dalšími důvody pak studenti uváděli, že chtěli mít jakékoliv středoškolské vzdělání a výběr konkrétní školy pro ně nebyl důležitý (8 %), nebo že si přáli studovat jinou školu, na kterou se však nedostali (7 %). Část studentů (8 %) měla i jiné, blíže nespecifikované důvody. Prakticky žádní studenti ale jako důvod pro výběr konkrétní školy neuvádějí, že by za ně rozhodli rodiče. Zdroj: Scio |
I děti mají často své vzory, někdo chce pokračovat v profesi, která se v rodině dlouho dědí, jiný se zhlédl třeba ve svém televizním či počítačovém hrdinovi.
„Rozhodně jsou děti, které vlivu sociálních sítí i jakýmsi mediálním vzorům podléhají. Atraktivita různých profesí je odvislá i od různých aktuálně probíhajících televizních seriálů a pořadů, kde jsou různé profese prezentovány jako práce snů, méně už jsou nastíněny horší stránky těchto profesí,“ říká Pavla Cimlerová a upozorňuje: „Je pravdou, že v úvahách dětí i jejich rodičů se stále častěji objevuje téma peněz, finančního zisku a budování kariéry při volbě budoucí profese. V souvislosti s celospolečenskými náladami lze předpokládat, že tento trend bude narůstat.“
Když si plní sny rodiče
Někdy rodiče tlačí svého potomka do oboru, o který sami stáli a z nějakého důvodu se mu nemohli věnovat nebo usuzují, že se dítěti bude hodit. Vždy je nutné posoudit nejen to, jestli má na obor dítě schopnosti, ale i jestli ho bude povolání v budoucnu bavit.
„V rozhovoru se snažíme rodičům nastínit rizika takovéto volby a vést je k tomu, aby si své ambice uvědomili, dokázali vnímat skutečné pocity, potřeby a přání svých dětí a umožnili jim, aby se na výběru školy mohly samy aktivně podílet,“ doplňuje poradkyně.
