Nejsou v plechovce, neobsahují žádné konzervanty, umělá barviva ani aromata. Pětadvacetiletý Daniel Dlabaja a jednadvacetiletý Michal Formel vsadili na alternativní podobu běžných energy drinků. Jejich Tackera je v sypké formě a obsahuje přírodní extrakty z bylin, lyofilizovaného ovoce a přírodních sladidel. „Vymýšleli jsme něco, co bychom i my sami rádi pili každý den. Zdravější a lepší verzi energy drinku,“ říká Daniel Dlabaja spoluzakladatel firmy Tackera.
Danieli, vy jste se k společnému podnikání s Michalem dostal oklikou. Do třiadvaceti let jste se věnoval na vrcholové úrovni hokeji…
Je to tak. Hned po škole jsem zamířil hrát do juniorky v USA. Šlo mi o stipendium a zvažoval jsem tamní univerzitu. Následně jsem však prodělal několikátý otřes mozku. Proto jsem se vrátil do Evropy. Dva roky jsem hrál ve Francii a současně jsme s Michalem začínali rozjíždět Tackeru. Tehdy následoval pátý vážnější otřes mozku – a pro mne už to byl jasný varovný signál naznačující, jakou cestou se mám vydat. Bratranec Michal zrovna dodělal střední školu a oba jsme se začali naplno věnovat Tackeře.
Co vede dva mladé kluky k tomu, aby se vrhli do podnikání?
My jsme nad tím s Michalem přemýšleli vždycky. Už jako náctiletí jsme k tomu směřovali a měli spoustu nápadů, i když třeba nevyšly. Michal je šikovný v IT záležitostech, nějaký čas jsme proto zkoušeli vyvinout jednu aplikaci, ale nakonec jsme se z toho stáhli. Aplikací je dnes strašně moc.
Bylo pro vás osobně podnikání něco jako záchytný bod? Našlápnutou kariéru jste musel ukončit poměrně brzy. Většině kluků, kteří jsou od dětství denně na ledě a k hokejové kariéře směřuje jejich celý dosavadní život, by se v tu chvíli celkem pochopitelně zhroutil svět.
Přesně tak. Hokeji jsem se věnoval osmnáct let, přinesl mi spoustu zážitků, kamarádů, krásných vzpomínek. Po tom nejvážnějším otřesu, který jsem prodělal v Americe, jsem si ale řekl, že stane-li se mi to ještě jednou, skončím. Některé symptomy mi totiž zůstaly a už tenkrát jsem chápal, že je to vážné, a rozhodně jsem nechtěl kvůli profesionální kariéře riskovat zbytek života. A to „jednou“ se pak opravdu stalo ve Francii. Hned jak mne trefili, věděl jsem, že je to konečná. Další pokus mi za to nestál. A tehdy už jsme měli firmu několik měsíců rozjetou. Hokeji jsem dával osmnáct let všechno, to skončilo a já mohl úplně stejně veškerou svou energii vrhnout do podnikání a tvorby značky. Vlastně mě to zachránilo. Nebýt podnikání, bylo by to asi mnohem složitější...
Říkal jste, že vaší první myšlenkou byla aplikace. Jak jste se od této idey dostali k instantním nápojům?
Tackera vznikla tak, že byl Michal na návštěvě u kamaráda, kde viděl energy drink v sypké formě, vyráběný v zahraničí. Následně na ten stejný narazil u dalšího kamaráda. Zaujalo nás to a došli jsme k závěru, že v Česku nic takového není. Složení oněch nápojů se nám ale moc nelíbilo, tak jsme na to sedli a vymýšleli něco, co bychom i my sami rádi pili každý den. Tedy něco jako zdravější a lepší verzi energetického nápoje.
Jaké byly začátky na poli instantních nápojů? Nedokážu si představit, jak dva kluci proniknou do potravinářství…
Úplně na začátku jsme testovali u babičky a tety v kuchyni. Vše jsme si museli nastudovat: vědecké podklady, dále jak určité složky reagují s jinými či jaké jsou zahraniční značky a jaké mají složení. Investovali jsme do toho před samotnými vývojem opravdu dost času. Michalova sestra, tedy moje sestřenice, tehdy studovala potravinářskou školu ve Velké Británii, takže jsme se na ni mohli s dotazy obrátit. Zabralo nám to spoustu a spoustu hodin. Kolikrát jsme si zanadávali, protože třeba přírodní aroma je tak těžká složka na jakoukoliv práci… Vždy když chceme vyrobit novou příchuť, reaguje to jinak, než člověk po dvou letech zkušeností očekává. (smích) Přesto jsme nikdy nechtěli do našich výrobků dodávat umělá barviva či umělá aromata, a neodbočit tak od naší filozofie.
Největší výzvou ale bylo splnění všech podmínek, abychom mohli oficiálně prodávat potravinářský doplněk. Tím například myslím mít vhodnou provozovnu zkolaudovanou stavebním úřadem a schválenou hygienickou stanicí i Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Takže pak jsme si museli sehnat všechny potřebné štemply.
Jak dlouhá cesta vedla z babiččiny kuchyně k prvnímu prodanému balíčku?
Dejme tomu půl až tři čtvrtě roku. Bylo to vlastně dost rychlé. Ale když se zpětně ohlédnu, vidím, že jsme v mnoha věcech měli dost štěstí. Kdybychom třeba hned nesehnali prostory, které využíváme dodnes, všechno by se o několik měsíců protáhlo. Sídlíme totiž v Holešově nedaleko Zlína, kde jsme narazili na zkolaudované prostory, ve kterých zrovna někdo končil. Tím jsme určitě ušetřili čtvrt roku. Někdo tomu říká vyšší moc, někdo štěstí, někdo náhoda.
Když se řekne energetický nápoj, člověk si na první dobrou představí chemii v plechovce plnou cukru. Jak jste se s tímhle předsudkem vypořádali?
Marketingově se nám v tomto ohledu osvědčila videa, kde máme prostor lidem vše vysvětlit. A taktéž používáme slogan „energie bez chemie“, což ve zkratce naznačuje, o co by se mohlo jednat. Když se řekne energy drink, lidem to skutečně evokuje velký obsah cukru v plechovce ne úplně zdravého složení. A bublinky. A umělou syntetickou chuť. Snažíme se tedy dokázat, že i energetický nápoj může být vytvořen v harmonii s přírodou.
Nabízíte však i variantu, která právě jako energy drink chutná. Proč?
To je novinka, která se hned zařadila mezi nejprodávanější položky. Naše strategie dělat přírodní alternativu ke klasickým energetickým nápojům se tím ale nemění. Původně jsme totiž začínali se třemi příchutěmi a lidé se vraceli s poznámkou, že máme malý výběr. Jak se říká, sto lidí, sto chutí. Jen těžko se lze všem zavděčit. No a my jsme zjistili, že velké množství lidí pije energy drinky právě kvůli jejich chuti. Já to osobně moc nechápu. Ale opravdu jsme dostali nesčetně dotazů, zda by Tackera nemohla chutnat jako klasický energy drink. Vyvíjeli jsme tedy takovou příchuť asi půl roku. Ale není to směr, kterým bychom se chtěli vydat, je to spíš jen jedna z variant našeho nápoje.
Existuje nějaký moment, který byste označil za milník, kdy se vaše podnikání skutečně rozjelo?
Podle mne se v našem podnikání dají najít hned dva milníky. Ze začátku bylo opravdu hodně těžké najít tu správnou cestu propagace. Vůbec se nám nedařilo dostat se do černých čísel. Prvním milníkem se pro nás stal TikTok. Když Michal tuhle síť navrhl jako cestu reklamy, tak jsem si nejprve klepal na čelo, že rozhodně nebudu chodit před kameru a točit videa pro náctileté. Pak jsme se ale na styl TikToku adaptovali – a vyplatilo se. Tři čtyři měsíce nato jsme zvítězili v soutěži Nastartujte.se jako nejlepší začínající firma roku 2022 a získali grant. To byl druhý milník, pro nás game changer, který nám pomohl. Najednou jsme mohli investovat do marketingu, přístrojů i surovin. Naše kolo to pořádně roztočilo.
Cílíte tedy primárně na mladší zákazníky? Starší generace přes TikTok tolik neoslovíte.
To si právě myslí každý. (smích) Pro mě to byla jedna z mých největších byznysových chyb. Není to tak, že by na TikToku byli jen teenageři. Naše cílovka je široká. Před Nastartujte.se jsme byli ještě v jedné soutěži a tam nám tvrdili, že musíme znát svou cílovku a té se věnovat. Představit si svého zákazníka, jak se chová, co pije, jaký je... My se ale tomuto postupu vždy bránili. Zpětně jsem rád, že jsme dali na svou intuici. A zjišťuji i to, že Tackeru pijí osmnáctiletí, studenti na vysokých, čtyřicetileté dámy, padesátiletí řidiči, podnikatelé... Kupují nás i maminky, kterým se nelíbí, že jejich dospívající potomci do sebe ládují moc cukru a pijí klasické energy drinky. Vyloženě cílového zákazníka tedy nemáme a jsem za to rád.
Co vlastně slovo Tackera znamená?
Ten název jsme měli v šuplíku už dávno. Když si ty slabiky poskládáte obráceně, vznikne vám raketa. Akorát jsme přidali to céčko. Název se k našemu produktu strašně hodí a já si už nedokážu představit jiný.
Vždy je dobré v podnikání hledět do budoucna. Jaké jsou vaše vyhlídky?
Nechceme zůstat jen v Česku, už loni jsme chtěli na zahraniční trh. Před Vánocemi jsme ale nestíhali vyrábět, museli jsme trochu rozšířit a zlepšit výrobu, to naše plány zpomalilo. Plánovanou expanzi jsme tedy posunuli o půl roku, až na podzim 2024. Od začátku jsme ale plánovali, že naše ambice bude evropská, ne-li světová. Chceme tam, kam nás to pustí.
