Populární historka kolem břeclavského softbalu mluví o tom, že za tamní oddíl hraje na špici české extraligy parta bývalých skautů.
„Upřímně řečeno vůbec nevím, kde se to vzalo. Jednou to někdo napsal a od té doby se to traduje. Pravda je, že jsme od dětství spoluhráči, ale ne skauti,“ usmívá se nadhazovač Jakub Osička, jeden z nejlepších hráčů Břeclavi.
Celý magazín |
Tak či tak jsou softbalisté v Břeclavi dlouholetí kamarádi, jejichž velkou zbraní je sehranost a postupem času stále vyšší kvalita. Letos to dotáhli až na vrchol, když po vítězství v extraligovém finále nad Mostem na přelomu září a října pozvedli mistrovský pohár.
„Jsem šťastný a pyšný na to, že jsme to dokázali v této partě, která se poznávala už na základní škole,“ říká Osička.
Symbolicky tak v klubu oslavili čtyřicáté výročí organizovaného softbalu v Břeclavi, za jehož počátek považují prvomájový turnaj oddílu Plamen, ODPM a Odboru turistiky TJ Lokomotiva Břeclav v roce 1982.
Současná éra pak začala před šesti lety příchodem slovenského trenéra Dušana Borbélyho k tehdy třetiligovému mužstvu. Borbély právě dohrával kariéru v Trnavě a vedl slovenský tým žen, v němž jedna z jeho svěřenkyň chodila s hráčem Břeclavi.
Slovenský nadšenec se ho zeptal, zda by si za Břeclav mohl zahrát, třetí liga mu jako zkušenému třicátníkovi vyhovovala.
„Kluci mi hned první rok zkřížili plány postupem do druhé ligy. Další rok jsme už šli do extraligy,“ vzpomíná Borbély. Hrát úplně nepřestal, ještě letos ve svých dvaačtyřiceti letech v nejvyšší soutěži na pár zápasů zaskočil, ale především je u týmu koučem. Do omrzení sleduje zápasy soupeřů, leží ve statistikách a vymýšlí, co dál zlepšit. „Za dva víkendy ve druhé lize jsem viděl, že tohle je budoucí šampion. Bylo jasné, že v Břeclavi roste zlatá generace,“ rekapituluje věčně zarostlý Slovák.
Svůj plnovous dal v závěru sezony v sázku a za titul ho slíbil oholit, což mělo proběhnout minulý týden před odletem s mládežnickou reprezentací na turnaj do Japonska. Ve výběru tam měl Borbély i zástupce břeclavského klubu. Hned pět členů mistrovského kádru se pak dostalo mezi šestnáctku vyvolených pro mistrovství světa na Novém Zélandu. „Bereme to jako důkaz, že to u nás funguje,“ tvrdí Osička.
Titul přišel včas
Nebylo to letos poprvé, co se Locos Břeclav dostal do finále extraligy. „Poprvé se to stalo v roce 2019. Tehdy jsem měl obavy, co by se dělo a jak by to s námi zamávalo, kdyby to vyšlo,“ přiznává zpětně Borbély. Letos už tyto myšlenky nemá. „Z teenagerů dorostli chlapi, teď už jim titul nestoupne do hlavy. Přišel v pravý čas. Chlapci se dostávají do ideálního sportovního věku, a pokud jim život nepřinese do cesty něco jiného, co by je od amatérského sportu zaválo jinam, můžou spolu dokázat velké věci,“ uvažuje kouč.
Richard Opluštil: Zajímavou postavou Locosu Břeclav je tento mládežnický reprezentant. Přestože žije bez předloktí pravé ruky, je nedílnou součástí mužstva a dokáže odpálit i homerun. | foto: Locos Břeclav a CSA
Místo obav o dopad úspěchu uvažuje o tom, jak dobré časy v Břeclavi udržet. „Rádi bychom tady vybudovali v celém oddíle napříč kategoriemi vítěznou mentalitu,“ přeje si. Plán svému mužstvu předestřel hned po skončení finále: „Tady to nesmí skončit,“ řekl hráčům.
Cíle nemá nízké, vedle udržení laťky v extralize by rád Břeclav posunul výš v mezinárodním Super Cupu a současně by se rád zasadil o zkvalitnění podmínek pro softbal v klubu. O hřiště se tam starají hráči a dobrovolníci, hodil by se zaměstnaný správce. Oddíl už ho měl, ale kvůli financím se musel vrátit k dřívější svépomoci.
„Fungujeme pod TJ Lokomotiva Břeclav víceméně jako kroužek. Chtělo by to nakopnout klubové turbo, abychom se jako činovníci svojí prací vyrovnali práci hráčů na hřišti. Úroveň zázemí, hřiště a tréninkových ploch musí jít nahoru,“ uvědomuje si kouč.
