Nedostatečné kapacity, noční a víkendové směny, velká odpovědnost, každodenní rozhodování o zdraví a životě pacientů, tlak na bezchybnost, vysoké právní riziko, nepříznivé diagnózy i plné čekárny nespokojených lidí, to vše přispívá k napětí, ve kterém lékaři pracují. Zdravotníci obecně musí vydržet opravdu hodně, i proto je ve zdravotnictví nadprůměrná míra případů chronického přetížení.
Burnout u lékařů se často zaměňuje s cynismem
Vyhoření (z angl. slova burnout) popisuje Světová zdravotnická organizace jako syndrom vyčerpání vznikající z dlouhotrvajícího pracovního stresu, zpravidla provázený ztrátou motivace, pocity negativismu a snížením pracovní efektivity. Nemá podobu náhlého emocionálního kolapsu, ale přichází postupně a potichu a připomíná únavu spojenou s depresí, ztrátou elánu a zájmu. U lékařů, od kterých čekáme empatii a emoční odolnost mnohem více než u jiných povolání, může tento stav působit jako lhostejnost nebo cynismus. Přitom je způsoben dlouhodobým fyzickým i psychickým přehlcením, případně nezdravými podmínkami na oddělení.
Ačkoli na zdravotníky společnost obecně klade vysoké nároky, nemělo by se jejich přepracování považovat za normu a varovné signály úzkostí, depresí a vyhoření, které u mnohých přetrvávají ještě z dob pandemie, podceňovat a bagatelizovat.
Vyhoření je plíživý stav vyvolaný dlouhodobým pracovním stresem a přetížením; u lékařů k němu často přispívají dlouhé směny, vysoký emoční tlak, každodenní kontakt s lidským utrpením i nutnost dělat těžká rozhodnutí, což se pak může projevit vyčerpáním, ztrátou motivace, negativismem a poklesem výkonnosti.
Řešením může být změna práce
Problém přitom nemusí spočívat v oboru jako takovém, ale v přetíženém oddělení s nedostatkem pracovníků, nepředvídatelným provozem a dlouhými službami. Další velmi důležitý aspekt je vlastní atmosféra na pracovišti, kolegialita nebo naopak rivalita, případně toxické vedení a absence prostoru pro dialog či přijatelných profesních či mezilidských vztahů.
„Příjmy ve státních nemocnicích jsou vyvážené dlouhou pracovní dobou, přesněji obrovským množstvím přesčasů, které musí lékaři nasluhovat a které mohou vystoupat až na 240 hodin měsíčně,“ vysvětluje Petr Hradecký z personální agentury CS Medical.
 Petr Hradecký |
Výsledkem je pak to, že lékař pracuje v nemocnici deset i patnáct let a z toho slouží i tři víkendy v měsíci. Děti odrůstají a on mnohdy vůbec neví, co dělají o víkendech. V tu chvíli přichází únava, vyhoření a touha odejít z koloběhu služeb a nočních, dokud je čas.
„Současně si ale nechce finančně nepohoršit, a potřebuje tedy najít práci na standardních 160 hodin měsíčně za stejné nebo lepší peníze,“ doplňuje zakladatel agentury CS Medical, která pomáhá lékařům najít práci na míru .
Proč lékaři s odchodem váhají? Kvůli loajalitě i strachu
Pro lékaře jde obvykle o velmi těžké rozhodnutí. Přiznat si, že potřebuji změnu, totiž vyžaduje stejné množství odvahy jako říct si o pomoc. V cestě ke změně práce pak stojí několik dalších faktorů. V první řadě obava ze selhání, která opět souvisí s vysokými nároky na odolnost lékařů jak ze strany společnosti, tak mnohých nadřízených a zdravotnických organizací. Přitom vyhoření zaměstnanců by mělo být hlavně pro ně signálem, že pracovní nastavení přestalo být dlouhodobě udržitelné.
Dalším neméně významným faktorem je ohleduplnost vůči pacientům. Na rozdíl od moha jiných profesí, kde může člověk odchodem nabourat pracovní tým, lékaři cítí rovněž velkou odpovědnost vůči lidem, kteří se jim s důvěrou svěřili do péče a kvůli nimž často zůstávají na svém pracovišti na úkor vlastní spokojenosti. K tomu přistupuje i strach z reakce nadřízeného a obava, zda najdou v oboru i nadále uplatnění.
Odborníci vyvracejí mýtus: Skutečná medicína se nedělá jen ve státním sektoru |
Pracujte méně, vydělávejte více!
„Některá oddělení v nemocnicích jsou silně hierarchická, někdy až toxická prostředí a nezřídka se setkáváme se situacemi, kdy nadřízený naznačuje, že v případě odchodu si už takzvaně neškrtnete. To je úplný nesmysl, protože lékaři mají na trhu práce obrovskou lidskou i ekonomickou hodnotu. Naší rolí je podpořit jejich rozhodnutí a snažíme se jim najít podmínky, jaké si podle nás zaslouží,“ pokračuje Petr Hradecký s tím, že soukromá zdravotnická zařízení si lékařů váží a jsou mnohem flexibilnější ohledně mzdy i pracovní doby.
Porovnání příjmů lékařů ve veřejném a soukromém sektoruLékaři:
Nemocnice:
Ambulance:
zdroj: CS Medical – průzkum mezi 746 lékaři z dubna 2026 |
Soukromý sektor může tedy pro lékaře znamenat zajímavou alternativu, aniž by museli slevovat z odborné úrovně své práce a finančního standardu. Kromě kvalitní medicíny totiž lékařům nabízí i práci na míru jejich aktuálním finančním potřebám a časovým možnostem, větší flexibilitu i lepší organizaci práce. „Pokud lékař hledá možnost, jak pracovat méně než v nemocničním provozu a zároveň si finančně polepšit, můžeme mu s diskrétním hledáním vhodné příležitosti pomoct,“ doplňuje Petr Hradecký.
 Petr Staškevič |
Některá zařízení dokonce umožní lékařům, aby si do nového působiště převedli i své původní pacienty. „V praxi jsme se setkali dokonce i se zdravotnickým zařízením pro samoplátce, které dovolilo lékaři vzít si s sebou „klíčové pacienty“, aniž by museli začít platit, protože chápali, jak důležité právě toto pro lékaře je,“ potvrzuje Petr Staškevič z CS Medical
I to ukazuje, že v soukromém sektoru mají kvalitní lékaři vysokou hodnotu a zaměstnavatelé jsou často připraveni hledat takové řešení, které bude vyhovovat oběma stranám a má smysl po profesní i lidské stránce.
Obsah vznikl ve spolupráci se společností CS Medical.
