Proč je polární záře vidět častěji a dál na jih? Slunce se po 11 letech přepóluje

Podle jedné legendy jsou to odrazy světla od štítů bojovných valkýr, podle jiné putující duše a podle finské jsou to jiskry od ocasů polárních lišek, když se otírají o hory. Dnes už všichni vědí, že polární záře vzniká díky srážkám částic ze slunce s atmosférou Země. Proč se však letos objevuje více na jihu severní polokoule a je častěji vidět i v Česku? Může za to pravidelný 11letý cyklus Slunce.

Za častější výskyt polárních září v posledních měsících může především zvýšená magnetická aktivita Slunce. Ta souvisí s přirozeným jedenáctiletým slunečním cyklem, během kterého dochází ke změně polarity magnetického pole Slunce, tedy k takzvanému „přepólování“. Tento proces právě vrcholí, začal loni a v letošním roce dosahuje svého solárního maxima.

Jak probíhá přepólování

• Slunce má silné magnetické pole, které se mění v rámci jedenáctiletého slunečního cyklu.
• Na počátku cyklu má Slunce jasně daný severní a jižní pól.
• Během cyklu dochází k narůstající aktivitě (skvrny, erupce, výrony koronální hmoty).
• Když aktivita vrcholí, magnetické pole zeslabuje a nakonec převrátí.
• Po přepólování začíná nový cyklus s opačnou magnetickou orientací.

Během tohoto období dochází na Slunci ke zvýšenému počtu erupcí a výronů hmoty, kdy naše hvězda vyvrhuje do okolního vesmíru obrovský proud nabitých částic – tzv. slunečního větru. Ten je tvořen hlavně protony, elektrony a alfa částicemi.

Dechberoucí podívaná. Polární záře rozjasnila noční oblohu v Česku

Proč je polární záře někdy zelená a jindy červená

Když tyto částice dorazí k Zemi a narazí na magnetické pole planety, mohou proniknout do atmosféry a narazit na atomy kyslíku a dusíku. Ty pak vyzařují světlo a vzniká polární záře, tedy světelný úkaz, který je viditelný hlavně v noci a za jasného počasí.

Po odeznění solárního maxima bude Slunce postupně méně aktivní a výskyt polárních září se sníží. K většímu počtu těchto jevů se znovu vrátíme až při dalším vrcholu slunečního cyklu – zhruba za jedenáct let.

„Každá vrstva polární záře má svoji barvu. Zelená je blíže zemskému povrchu, červená výše. Protože kvůli zakřivení Země nevidíme až k pólu, kde polární záře vzniká, pozorujeme v Česku především vyšší vrstvy atmosféry, kde vznikají červené polární záře,“ vysvětlil Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Podle NASA a dalších organizací zabývající se kosmickým počasím jsme vstoupili do fáze nejvyšší sluneční aktivity, která se může protáhnout o celý další rok. Pro pozemské pozorovatele to znamená vyšší pravděpodobnost výskytu polárních září, dokonce i v oblastech, kde jinak nebývají běžné.

• Italský astronom Galileo Galilei v roce 1619 nazval polární záři Aurora Borealis, což znamená „úsvit severu“, podle římské bohyně úsvitu Aurory a řeckého boha severního větru Borease. Mylně se domníval, že jde o odraz slunečního světla od atmosféry.
• Vikingové věřili, že polární záře je odraz světla od štítů a brnění válečnic valkýr, které odvádějí padlé bojovníky k Ódinovi.
• Severoameričtí indiáni viděli v polární záři pochodně, kterými tajemné bytosti svítí na cestu do země hojnosti nedávno zemřelým duším.
• Sámové se polární záře báli, protože ji považovali za putující duše, a proto o ní měli zakázáno mluvit.
• Skotové viděli v mihotavém světle odrazy ohromné bitvy nebeských bojovníků.
• Podle finské pověsti vznikla polární záře tak, že po obloze běhaly velmi rychle polární lišky a při tom otíraly své chundelaté ocasy o hory. Dotek vytvořil jiskry a rozzářil oblohu.