Video je označeno hashtagem „domestikované lišky“ a doprovázejí ho tisíce komentářů: „Lišky tajně sní o tom, stát se domácími mazlíčky, jsou už unavené životem v divočině“ nebo „Sledujte, umím si hrát jako pes“. Na jiných videích se lišky přibližují k natažené lidské ruce.
Takové záběry mohou vyvolat dojem, že se z lišek stává „nová verze psa“. Odborníci jsou ale k podobným závěrům velmi skeptičtí.
Liška jako domácí mazlíček je jen pro trpělivé. Zdevastuje vám byt |
Blake Morton, behaviorální odborník z britské University of Hull, vysvětluje, že nejde o známky domestikace, ale o habituaci: „Zvíře si prostě jen zvykne na přítomnost člověka, pokud mu neškodí a poskytuje snadno dostupné jídlo.“
Výzkumy ukazují, že městské lišky jsou skutečně méně plaché než jejich venkovští příbuzní, mají kratší čenichy, menší lebky a jsou vynalézavější při hledání potravy. To by mohly být drobné znaky „městské adaptace“.
„Znám dvě londýnské restaurace, které pravidelně krmí lišky. Jedna jim dává kari, druhá těstoviny,“ říká Trevor Williams, zakladatel britské organizace The Fox Project, která ročně zachrání až 1 500 zvířat.
Liška je chytrá plachá hříšnice, kterou nezastaví petlice ani zámek |
Lišky mohou na první pohled působit přátelsky, někdy vrtí ocasem, přiblíží se k člověku. Ale jejich chování zůstává divoké. Navíc mnoho městských lišek trpí toxoplazmózou, parazitární nemocí, která může potlačit přirozený strach z člověka. To může vysvětlovat, proč se některé lišky nebojí přiblížit k lidské ruce.
Williams dodává, že by si lidé neměli divoká zvířata romantizovat: „Liška si od vás vezme rohlík, a pak si stejně uloví krysu v kanalizaci. Neznamená to, že vás potřebuje, jen je chytrá.“
Kimberly DeFisherová provozuje azyl pro opuštěné lišky v USA. Sama pečuje o pětatřicet zvířat, která byla koupena jako mazlíčci, ale majitelé je po několika měsících opustili.
„Lidé očekávají štěně, ale dostanou značkující, tvrdohlavou lišku s velmi specifickým zápachem.“ Podle ní většina lišek z domácího chovu skončí opuštěná, utracená nebo ilegálně vypuštěná do přírody do jednoho roku od pořízení.
Jak dokáže liška v domácnosti řádit, se můžete podívat například zde:
V argentinské Patagonii byla objevena liška druhu Dusicyon avus pohřbená v lidském hrobě starém 1 500 let. Podle vědců mohlo jít o ceněného společníka nebo domácího mazlíčka. Podobný nález pochází i z jiné části Argentiny, z období před téměř deseti tisíci lety. (Zdroj: Royal Society Open Science)
V roce 1959 spustil genetik Dmitrij Belyaev dlouhodobý experiment s ochočováním lišek. Šlechtil nejméně agresivní jedince a po několika generacích zvířata vykazovala přítulnost, ztrátu plachosti a reakce na jméno. Objevily se i fyzické změny.
Chov lišek je v ČR legální, ale vyžaduje zvláštní povolení od úřadů. Bez něj je držení lišky považováno za pytláctví. Podmínky stanovuje vyhláška č. 411/2008 Sb. o druzích zvířat vyžadujících zvláštní péči. |
