Záchranná stanice pro handicapovaná zvířata zažívá extrémní období. Za tento rok liberecká Archa přijala už trojnásobek pacientů než loni touto dobou. Některé dny vyjíždí k poraněným nebo opuštěným zvířatům i desetkrát za den.
Celkově letos přijali přes tisíc zvířat. Situaci přitom musí zvládnout většinou jedna, maximálně dvě ošetřovatelky. Zoufalá situace donutila ředitelku Záchranné stanice Archa Ivanu Hancvenclovou k vyjádření na sociálních sítích.
„Prosíme nálezce handicapovaných zvířat, pokud je to jen trochu možné, po předchozí domluvě nám zvířata vozte. Jsme na hraně fyzických i psychických sil a často lze jen obtížně skloubit péči o již přijatá zvířata s výjezdy,“ vysvětluje ředitelka. Podle ní je problém v tom, že pro řadu lidí končí pomoc zraněným zvířatům telefonátem na záchrannou stanici.
„Nemají ale představu, jaká je u nás situace,“ dodává. Denně přijímají desítky hovorů a snaží se s volajícími domluvit na nejschůdnější cestě. „V případě, že se jedná například o labuť nebo dravce tak po lidech nemůžeme chtít, aby je sami přivezli,“ upozorňuje Hancvenclová. Samozřejmostí by ale podle ní mělo být, že přivezou ptáka, kterého poranila například jejich kočka.
Přesto se ale stává, že musí pro zraněného vrabce třeba až do Frýdlantu. „Pokud ale lidé raněné zvíře nemohou sami dovézt, tak pro něj určitě jedeme,“ dodává ředitelka.
Osamělá mláďata nejsou vždy opuštěná
Na stanici pečují o desítky zvířat. Před časem například přijali přes osmdesát týraných králíků. „Byli ve velmi vážném stavu a stáli nás hodně času,“ pokračuje Hancvenclová. Přitom čas je to, čeho se jim nejvíc nedostává.
„Pracovní dobu máme sice do půl osmé, ale není výjimkou, když odcházíme v deset,“ dodává. Obrací se proto i na lidi, které zajímá další osud zvířete. „Je to sice hezké, ale budeme raději, když nebudou telefonovat. Až se zvládneme dostat k počítači, odpovíme jim,“ slibuje ředitelka.
Nejpočetnější skupinou pacientů jsou podle ní ptáci, ale výjimkou nejsou ani srnčata nebo zajíčci. Ani roky vysvětlování a kampaní totiž podle Hancvenclové nepomohly a vždy se najdou lidé, kteří osamělá mláďata považují za opuštěná a pokouší se je „zachránit“. Za letošním nárůstem výjezdů ale vidí Hancvenclová také pandemii. „Lidé hodně chodí do přírody, zvířata jsou rušená a dochází ke střetům,“ vysvětluje.
Materiální pomoc přivítají
Vzhledem k počtu přechovávaných zvířat stanice přivítá i materiální pomoc. „Slunečnicová semínka, proso, mleté maso, směsi zrnin pro králíky a ptáky, ovesné vločky, kapsičky pro psy a kočky, hobliny, krmný hmyz,“ vyjmenovala Hancvenclová.
Pomohou i staré noviny a letáky formátů v rozloženém stavu alespoň A2, které používají jako podklad pod podestýlku ve vnitřních ubikacích. Pokud chce někdo pomoci penězi, může je zaslat na číslo účtu stanice, které najde na webových stránkách.
Podle Barbary Tesařové, mluvčí liberecké zoologické zahrady, pod kterou stanice spadá, byl rekordní už minulý rok. „Stanice v něm přijala rovných 1800 zvířecích jedinců, což je zatím nejvyšší číslo v celé její čtrnáctileté historii,“ dodala mluvčí. Více než polovinu z toho tvořili netopýři hvízdaví, kterých bylo rekordních 910.
