Při zběžném pohledu vypadá Mária na šedesát. Ve skutečnosti je o patnáct let mladší. Když se pohádá se sestrou, u které bydlí, zmizí na několik dní. Toulá se, nebo zkouší štěstí u jediné kamarádky, kterou v Liberci má.
„Je to takový život na houby. Pracovala jsem ve skladu, jenže za to bylo málo peněz. A taky mě nebavilo, že jsem furt mezi stěnami bez oken. Mám ráda volnost,“ líčí Mária svůj příběh.
Často se toulá. Přes léto to jde, hůř začíná být od října, to už v noci teploty klesají.
„Někdy přespávám na ulici. Ze začátku to bylo peklo. Bála jsem se usnout. Snažím se na noc vracet k sestře, ale někdy to nejde. Hlavně v zimě je to dost krušné,“ říká Mária, původem ze Slovenska.
Noclehárna pro ženy v Liberci chyběla
Noclehárna pro ženy v Liberci doteď chyběla. Přitom podle posledního šetření, které prováděla liberecká radnice ve spolupráci s různými neziskovými organizacemi, žije v Liberci zhruba sedmdesát bezdomovců, z toho dvacet procent jsou ženy.
Noclehárna ale fungovala jen pro muže. Když se chtěly vyspat v suché posteli bezdomovkyně, musely jet do sousedního Jablonce do noclehárny Za Plynárnou.
„Pro řadu z nich to byl problém. Raději trávily noc na ulici, než aby jely do jiného města,“ poukazuje vedoucí denního centra Valdštejnská v Liberci Pavel Matějka.
Po letech kritiky, že Liberec pro ženy bez domova moc nedělá, se konečně zařídil jeden pokoj pro přespání i pro ně. Jde o noclehárnu v Kateřinkách, která dosud sloužila jen mužským klientům střediska Naděje.
Teď je tam osm postelí i pro ženy. „To je sice hezké, ale víte co. Kateřinky jsou daleko, chtělo by to něco v centru, něco víc dostupnějšího,“ míní Mária.
Kapacita je plná
Že umístění noclehárny v Kateřinkách, na samém konci Liberce, není úplně ideální uznává i náměstek primátora pro sociální oblast Ivan Langr.
„Časově to vychází skoro stejně, jako když jezdily do Jablonce. To je pravda. Ale nabízíme jim lístky na MHD, jestli je využijí, to už je jen na nich. Ale je to investice, která se nám vyplatí. Je to nic v porovnání s náklady na péči o promrzlé bezdomovce,“ říká Langr.
„Nemáme problém s tím, že by sem klienti nedorazili, protože to je z ruky. Kapacita je plná, v zimě dokonce lůžka chybí. Od září tu máme pravidelně čtyři klientky, dvě z nich jsou dlouhé roky bez přístřeší. S přicházející zimou očekáváme další ženy. Jsem rád, že se to konečně podařilo,“ říká vedoucí noclehárny Jiří Beneš.
Noc stojí dvacet korun
Jedna noc stojí v Kateřinkách dvacet korun. Po dvou měsících se zdraží na padesát.
„Klientům, kteří nemají na zaplacení, se hradí nocleh z projektu Nejdřív střecha. Základní požadavek, aby tu mohli přespat, je doklad totožnosti, dodržování hygieny a nenarušování společného soužití,“ dodal Beneš. Osm postelí pro ženy by mělo stačit.
„V tuto chvíli to stačí. Připravujeme v Ruprechticích z bývalé školky azylový dům pro ženy, který počítá s deseti lůžky a třemi byty pro rodiny s dětmi. Fungovat by měl na jaře 2019,“ zmínil Langr.
Pro případ trvalejšího období mrazu má pak radnice záložní plán v podobě vyhřívaného stanu.
„Je dimenzovaný na čtyřicet lůžek, v krajním případě na padesát. Počítáme s ním na pláni po bývalé Textilaně. Už vloni jsme ho měli připravený. Problém je, že předpověď mrazů musí být alespoň na týden, aby se vyplatilo stan postavit, a aby si tam lidé bez přístřeší navykli chodit. Pro mrazy, které mají trvat jen dva dny, se to nevyplatí. To stan postavíte a zase složíte,“ dodal Langr.
