Nehrají si na nezničitelného Ramba jak mladí kluci, kteří pobíhají po lese s paintballovými zbraněmi. Záložáci z Libereckého kraje ale nejsou ani žádní pupkatí strejdové s rezivějícími „kvéry“.
Procházejí stejně tvrdým armádním výcvikem jako profesionální vojáci. Jinak by byli při ohrožení České republiky jen kabaretním souborem v zelenošedých maskáčových kostýmech.
Zatím je ovšem záložáků velmi málo. „V Libereckém kraji jich je přes padesát,“ říká mluvčí Krajského vojenského velitelství v Liberci Marek Breznay. „Potřebovali bychom jich zhruba třikrát tolik. Hodně zájemců o službu v armádních zálohách neprojde sítem zdravotních prohlídek. Uspěje při nich asi jen každý čtvrtý.“
Do krajské pěší roty záložáků patří rovněž Ivan Kortan z Nového Boru. Zastává funkci technika jednotky a navíc řídí nákladní vozidlo.
„Mám rád svou zemi. A není to fráze,“ vysvětluje pětapadesátiletý Kortan, proč se přidal k záložákům. „V rotě se snažím předat svým mladším kolegům všechno, co se týká vojenské techniky.“
Armádní předpisy vyžadují, aby Kortan byl jako řidič zdravý nejenom tělesně. Musel úspěšně zvládnout také psychotesty. Příslušnost k aktivním zálohám přináší ještě jednu povinnost - opustit na dva týdny zaměstnání i rodinu a odevzdat se plně armádě.
„Záložáci jezdí na cvičení do vojenského prostoru Doupov u Karlových Varů,“ uvádí Breznay. „Nečeká je tam žádná legrace, cvičí stejné jako profesionální vojáci. Mají ostré střelby, ale také chemickou nebo ženijní přípravu. V liberecké rotě aktivních záloh působí dokonce jedna žena.“
Někteří záložáci na sobě pracují i jindy než na povinných cvičeních na Doupově. „Sebereme se a jedeme v zimě třeba na čtyři dny do terénu,“ tvrdí Kortan. „Trénujeme dálkové pěší přesuny, spíme ve sněhových záhrabech. Přečkali jsme v nich noc i v minus dvaceti stupních.“
A k čemu by se záložáci hodili při napadení republiky? „Armáda s nimi počítá při střežení přehrad, elektráren a dalších objektů, důležitých pro obranu státu,“ uvádí Breznay. „Předpokládáme i jejich nasazení při živelných pohromách. Například rota aktivních záloh z Ústeckého kraje pomáhala profesionálním vojákům při povodních v Litoměřicích. Kdyby se uprchlická krize ještě více vyostřovala, mohla by vláda využít i příslušníky aktivních záloh. Mohli by hlídkovat společně s policisty na kontrolních bodech u hranic.“
Liberečtí záložáci odstraňovali škody jako dobrovolníci po povodních - v roce 2010 v Libereckém kraji a v roce 2013 mimo jeho území.
Co dovedou, ukázali záložáci naposledy při Dětském dnu v Liberci-Vesci, kam historická bitva z konce druhé světové války přilákala tisíce lidí. Záložáci se do ní sice nezapojili, ale divákům předvedli, jak se dokážou bránit poté, co padli při přesunu v koloně do léčky nastražené teroristy.
Výstroj: samopaly i kulomety
Rota aktivních záloh používá jako zbraně staré dobré samopaly vzor 58, kulomety a pistole. Jezdí na nákladních tatrovkách. V době mimo cvičení a další akce odpočívá výzbroj a výstroj záložáků na krajském vojenském velitelství.
V Česku existovala do roku 2004 vojenská základní služba. Pak se armáda profesionalizovala. Před rokem 1989, kdy padla komunistická totalita, v ní sloužilo přibližně 250 tisíc příslušníků, nyní čítá asi 17 tisíc profesionálů.
Před rokem 1989 chodili záložáci na pravidelná cvičení, což mnoha z nich vadilo, protože armáda byla za socialismu v mnoha ohledech prohnilá.
Nyní se situace radikálně změnila. Na cvičení chodí záložáci dobrovolně - podobně jako nikdo neposílá vojáky povinně do armády.
„Nejde rozhodně o ztracený čas,“ tvrdí velitel liberecké roty Miroslav Peša. „V celém Česku je v rotách aktivních záloh asi jedenáct set mužů a žen,“ konstatuje Breznay. „Zasluhují si obdiv, slouží na úkor svého zaměstnání a rodiny.“
Podle Breznaye se armáda snaží přitáhnout do aktivních záloh více mužů i žen. Současných 1 100 příslušníků ostře kontrastuje se sousedním Polskem. Profesionální vojáky tam doplňují desítky tisíc záložáků.
Nábor záloh podpoří liberecký primátor
Nábor do liberecké roty záložáků podpoří na jaře příštího roku liberecký primátor Tibor Batthyány. Odjede s nimi na týdenní cvičení.
„Rád bych pomohl k popularizaci jejich práce,“ vysvětluje Batthyány. „Vadí mi, když dnešní mladí lidé říkají - proč bychom bojovali za svou vlast, my jsme přece pacifisté a humanisté.“
V Česku si záložáci neberou na cvičení dovolenou. Zaměstnavatel jim musí udělit neplacené volno. Ušlou mzdu platí záložákům armáda, navíc dostávají peníze podle dosažených vojenských hodností.
„Připravuje se nový branný zákon a na jeho základě by armáda hradila firmám zisk, o který přišli kvůli odjezdu svých svých zaměstnanců-záložáků na cvičení,“ podotýká Breznay. Zákon sice nařizuje manažerům, aby podřízené na cvičení pustili, řada z nich jim však dává najevo svou nelibost.
Technik liberecké roty Kortan podniká, a tak nemá problémy s uvolňováním na cvičení. „Musím si ovšem napracovat čas, který tam strávím,“ prohlašuje.
Záložáci smí sloužit nejvýše do 60 let. Rekrutují se z různých profesí. Manažer banky se tak v uniformě potkává s dělníky.
„V naší rotě nejsou žádné kasty, nikdo se nad jiného nepovyšuje jenom proto, že vystudoval vysokou školu nebo úspěšně podniká,“ shrnuje Kortan. „Mezi námi záložáky je to o kamarádství. Když se někdo z mladých dostane do rodinných problémů, my starší ho vyslechneme, popovídáme si s ním, poradíme mu.“
