Na adrese www.toulanipoprazcich.cz zavádí do světa kolejí, na železnici, do nádražních hospod a vítá všechny trempíře, cestovatele, hoboes a čundráky bez ohledu na věk a sociální postavení. Mimochodem, boty z toulavého telete mají i oba jeho tvůrci.
„Vlaky fotím dvacet let. To téma mě přitahuje, vlak není jen obyčejný dopravní prostředek, ale mnohem víc. Najezdil jsem desetitisíce kilometrů, třeba i po Indii, Rumunsku a mnoha dalších zemích,“ vyznal se Jan Pikous.
Nápad vznikl v hospodě
Detailní i celkové fotografie tu mapují vše, co s dráhou souvisí: od nádražních budov, lokomotiv a vagonů přes mosty, tunely, výhybky a přejezdy až po jízdenky, tlampače nebo ukazatele nadmořské výšky. Nechybí exkurze do nádražních hospod.
„Však jsme to taky celé nevymysleli nikde jinde než v hospodě – v našem oblíbeném hostinci U Dubu v Hanychově. Ten web nemá žádný cíl, není komerční, děláme ho sami sobě a ostatním pro radost,“ prohlásil Pikous.
Nechybí ani blog. „Oslovujeme lidi, které známe a o nichž víme, že mají k železnici vztah. Přispěl třeba Marek Řeháček, s nímž jsem procestoval kus světa. Něco pro nás napsali i spisovatel a novinář Jan Šebelka, novinářka Jana Patková nebo Iva Lojková, která vyrůstala na nádraží v Novině,“ prozradil Pikous.
„Chci oslovit známého kolejového nadšence Jindru Berounského, domluvil jsem se taky s dlouholetým předsedou lanovky na Ještěd Pavlem Vurstou a Květou Vlčkovou, výpravčí z nádraží v Rynolticích, které získalo titul Nejkrásnější nádraží v Česku.“
S webem proti krizi středního věku
Podle grafika Tomáše Vacka je to web, s jehož pomocí lze účinně bojovat proti krizi středního věku.
„Ve dvaceti je normální toulat se krajinou, ale po čtyřiceti už moc ne. Přitom to jde pořád, jen na to časem zapomeneme. Ozvali se mi kupříkladu známí, kteří bývali volnomyšlenkáři a teď jsou utažení doma s rodinami a dětmi. Vycítili náboj těch stránek a psali ve smyslu – takové časy jsme zažívali a už jsme na to úplně zapomněli, to by bylo fajn někam zase vyrazit,“ řekl.
„Kamarád běžec, který si sportem čistí hlavu, zase dostal po zhlédnutí webu chuť popít větší množství piv někde v nějaké nádražce.“
Tvůrci webu shodně tvrdí, že jejich dílo nepředstavuje klasický web železničních nadšenců alias šotoušů, kde by se řešily jízdní řády, popřípadě technické parametry a data výroby vozů a lokomotiv.
„U nás je prostor spíš pro dojmy, pocity a zážitky z toulání se po pražcích. A vůbec: nechme čas plynout a přestaňme se snažit pořád něco stíhat. Maximálně se můžeme podívat na hodinky, kdy nám jede vlak,“ uzavřel Pikous.
