"Ještě před okamžikem nabíral neozbrojen na pasece vodu z potoka. Jakmile spatřil lesníky, nedbal jejich varování a prchal k lesu. Hubova ručnice byla rychlejší, třeskla rána a on zmizel v houštinách. Teprve za několik dní se jej odvážili hledat. Nalezli jej pár set metrů od Příčné vody."
Tak popisuje Miloslav Nevrlý ve snad nejslavnější knize o nejsevernějším pohořím republiky, Knize o Jizerských horách, smrt jednoho z nejobávanějších tehdejších pytláků Hennricha.V roce 1813 ho zastřelil jednoruký revírník Hub. Od té doby se v rozlehlých lesích Středního jizerského hřebene tyčí Hennrichův kříž.
Je jeden z mnoha v lesích ukrytých pomníčků a památek, o které se již přes třicet let stará občanské sdružení Spolek Patron. V libereckém Koloseu o nich nyní uspořádali výstavu.
"Často se mě lidé ptají, kolik je vlastně v Jizerských horách pomníčků. Říkám, že toho klasického rodinného stříbra je asi na dvě stovky. Nejsou to ale jen pomníčky, ale i drobné sakrální památky či hraniční kameny. Dohromady tady toho je asi na tisíc drobných památek," říká předseda Spolku Patron Herbert Endler.
"Povaha pomníčků se mění podle oblasti i ročních období"
Když v roce 1976 vyšla Nevrlého "bible pomníčkářů", stovky lidí se zelenou podlouhlou knihou v batohu ochutnávalo po jizerskohorských lesích atmosféru starých příběhů většinou plných lidského neštěstí a pátralo po památkách na zabité lesníky, pytláky či zbloudilé a zmrzlé.
"Dá se s trochou nadsázky říci, že povaha pomníčků se mění podle oblastí i ročních období. Například na Černostudničním hřebeni máme spoustu sebevražd hajných, lesníků. Na strmých severních svazích zase řadu dřevorubeckých smrtí," vypráví Endler.
Ne všechny památky však připomínají smrt. Například poutní cesta do Hejnic je lemována výklenky se zastávkami například s obrázky svatých. Lidé je sem umisťovali jako poděkování za to, že na své pouti přes tehdy nehostinné Jizerské hory plné pytláků i lapků došli živi.
"Jsou to i věci připomínající dřinu v lese. Třeba svážeč dřeva, který před každou fůrou věděl, že může být jeho poslední, jelikož při převrácení saní se často stávalo, že těžké klády usmrcovaly, tu v lesích třeba umístil svatý obrázek jako výraz vděku," dodává předseda.
Vznikají i recesistické pomníky
I dnes se v horách objevují pomníčky nové. Podle Endlera se dnes jedná především o smrti cyklistů, lyžařů nebo dopravní nehody. Objevují se i pomníky recesistické, třeba upomínka na Járu Cimrmana. Jindy se zase objeví pomníček, který byl třeba spadlý.
"Trochu se ale z toho stala masovější záležitost. Ztrácí se to kouzlo objevování. Dnes se tu postaví pomník, i když třeba ten člověk horami jen projížděl a neměl k nim až takový vztah. Ale vývoj jde dopředu a nejde zastavit," poznamenává Endler. Například mladá generace prý objevuje pomníčky za pomoci GPS navigací či geocachingu.
Spolek Patron, který vznikl na konci 70. let na základě Spolku přátel pomníčků, ročně opraví asi 25 památek. "Někdy je to dřina, musíte třeba na zádech odnést těžký kříž. Jindy se vše vyřeší jen nátěrem," vysvětluje Endler. Teď se spolek například chystá obnovit křížovou cestu z Horního Maxova na Slovanku.
Endlera trochu mrzí, že z hledání pomníčků mizí romantika. Říká, že spolek se snaží ke každému pomníčku dohledat příběh. Prohledává se tehdejší tisk, pátrá se v kronikách, na matrice. "Tak trochu tím zbavujeme pomníčky jakéhosi tajemna, ale zase se lidé mohou u památky chvíli zastavit a zapřemýšlet, jak se která událost mohla tenkrát odehrát," uzavírá předseda.
