Na dveřích východního patra zámku je nenápadná cedulka s nápisem Miroslav Horníček. Je to originál nerezové jmenovky z jeho pražského bytu. Za dveřmi se nachází výstava Odkrývání Dobře utajených houslí aneb Miroslav Horníček člověk, herec, spisovatel, výtvarník.
Miroslav HorníčekNarodil se 10. listopadu 1918 v Plzni, zemřel 15. února 2003 v Liberci. Hrát divadlo začínal v Plzni, v roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha (Těžká Barbora nebo Husaři), hrál mimo jiné v Semaforu nebo v Městských divadlech pražských. Hrál například ve filmech Táto, sežeň štěně, Kam čert nemůže, nebo v televizním seriálu Byli jednou dva písaři. Byl moderátorem Kinoautomatu v Montrealu, slávu mu zajistily televizní Hovory H. Napsal knihy Dobře utajené housle, Javorové listy, Hovory, Listy z Provence, Jablko je vinno a Chvála pohybu, Julius a Albert, Klaunovy rozpravy, Hovory s Janem Werichem, Chvalozpěvy a další. Byl autorem několik divadelních her a mnoha surrealistických koláží. |
"Když návštěvník vejde, měl by mít dojem, že se ocitl u Horníčků doma. Přímo před sebou má pracovnu, když se podívá vpravo, tam je obývací pokoj," říká kastelán Sychrova Miloš Kadlec.
V pracovně je Horníčkův psací stůl, vzadu za ním dvě velké fotografie, na nichž u stejného stolu Horníček sedí a píše. Při správném úhlu pohledu to vypadá, jakoby skutečně seděl za stolem.
Realistickému dojmu napomáhají i detaily. Například otevřené knihy na stole nebo dřevěná soška opice, která stojí na stejném místě na stole i na fotografii.
"Těch knih jsme dali na stůl víc. Jsou to knihy slavných českých básníků a prozaiků. Všechny s věnováním Horníčkovi. Je to přehlídka známých jmen," upozorňuje Kadlec.
Na stole leží i nůžky a trojúhelník, které Horníček používal při výrobě surrealistických koláží. Na výstavě jich je kolem čtyřiceti.
Počítač chybí, mohl by dojít petrolej
Mezi exponáty jsou i kuriózní dárky. Jeden z nich se jmenuje kybernetické vejce. Je to nakřáplé vejce, z něhož vyčuhuje strojek hodin. Dar pochází z roku 1989 a dárce k němu připsal: Klube se lepší čas.
V pracovně stojí na malém stolku psací stroj Consul, na němž Horníček psal své knihy. K počítačům neměl kladný vztah. "Na počítači nepíšu. Počítačů se bojím. Bojím se, že uprostřed rozepsané povídky v tom stroji dojde petrolej," nechal se jednou slyšet.
Prohlídka pokračuje přehlídkou všech knih, které Horníček napsal. Některé vyšly v němčině a polštině. Je jich několik desítek.
Trasa končí v obývacím pokoji, který je koncipován stejně jako pracovna. Když do něj člověk přichází, má kvůli zvětšené fotografii manželů Horníčkových dojem, že se ocitl u nich doma. Že stačí otevřít alkovnu, jak Horníček říkal skříňce s pitím, vzít skleničku, z níž rád pil červené víno, a připít si s ním.
"Chtěli jsme touto výstavou alespoň trochu připomenout tuto renesanční osobu. Byl skvělý spisovatel, herec, kolážista i fotograf. Lidé ho milovali v jeho slavných Hovorech H, za seriál Dva písaři a ti starší z jeho vystoupení s Janem Werichem. Trochu nás mrzí, že devět roků po jeho smrti si na něj vzpomene málokdo, že jeho jméno tak rychle zapadlo," poznamenal kastelán Sychrova.
U Máchova jezera možná vznikne Horníčkovo muzeum
Výstava je uspořádána ze zbytku Horníčkovy pozůstalosti, kterou koupil bývalý hlavní kastelán Národního památkového ústavu Milan Svoboda.
"Znám se dvacet let s lidmi, kteří měli k panu Horníčkovi blízko a znali se s jeho dědici. Po jeho smrti se šest roků táhlo dědické vyrovnání a po něm zbylo hodně věcí, které už nikdo nechtěl. Tak jsem je koupil za odhadní cenu," říká Svoboda.
Výstavu již mohli lidé vidět na zámku v Litomyšli. Až v listopadu na Sychrově skončí, měla by se k desátému výročí Horníčkova úmrtí přesunout na zámek Kozel.
Časté stěhování ale exponátům neprospívá, proto Svoboda uvažuje o tom, že by zřídil stálou expozici. "Vlastníme u Máchova jezera velkou usedlost. V ní bychom možná vybudovali něco jako Muzeum Miroslava Horníčka. Ale je to jen zatím takový nápad," dodává.
