Rozpadlý statek zarostlý plevelem mezi obcemi Zahrádky a Sosnová rodina koupila před patnácti lety.
„O zemědělství jsem neměla žádné povědomí, vystudovala jsem speciální pedagogiku, manžel byl matematik. Statek byl za komunismu všech a zároveň ničí, podle toho to tu vypadalo. Od roku 1993 do roku 2000 měl různé nájemce, kteří tu vydrancovali, co ještě šlo,“ vzpomíná Milena Krejzová na dobu před patnácti lety, kdy statek při náhodné procházce objevili.
Přesto rodina polorozpadlou usedlost koupila a zvelebila, staré časy evokují kachlová kamna. „Jakmile jsem sem poprvé vkročila, naskočila mi husí kůže. Měla jsem pocit déja vu, jako bych tu už někdy byla,“ vysvětluje Milena Krejzová.
Co rodinu jako tu její přiměje vyměnit pohodlný život za každodenní dřinu? Co se jeví jako idyla, je totiž každodenní tvrdá práce a odříkání. Milena Krejzová měla ale ke změně životního stylu jeden pádný důvod - rakovinu.
Chtěla zlomit rodinné prokletí
Zákeřná nemoc jí vzala několik členů rodiny a svérázná žena vyhlásila chorobě válku. Porazit ji chtěla kozím mlékem, které je považováno za přírodní všelék. Spolu s životem mezi zvířaty v přírodě chtěla zlomit rodinné prokletí.
„Původně jsem plánovala jen jednu kozu, která by spotřebu mléka pro moji rodinu pokryla. Ale koza je stádové zvíře, nesmí být sama,“ vysvětluje hospodářka, proč tehdy přivezla domů hned kozu se třemi kůzlaty.
Milena Krejzová chová v Horním Podluží kozy a vyrábí z jejich mléka kozí sýr.
Časem vyvstala otázka, co s tolika mlékem? Krejzovi se pokusili vyrobit z jeho přebytků sýr. Rodině tehdy hodně pomohla Eliška Horynová z kozí farmy v Horním Podluží. Krejzovi se tam naučili všechny náležitosti sýrařství. Zároveň dokupovali ke statku okolní polnosti, aby se zvětšující se stádo koz mělo kde pást.
První sýry z farmy Nový Dvůr lidé ochutnali v roce 2007. Dnes jich rodina vyrábí 11 druhů. Je mezi nimi i první druh, který Krejzovi vyrobili - ručně hnětený dohřívaný kozí sýr Rohan. Také plísňové sýry, hermelín, tvrdé sýry a ochucené sýry.
Nestačím se divit. Kdo byl někdy v mlékárně, ví, že vyrábět sýr je celkem věda. Dokáže to člověk bez patřičného vzdělání? Ani tady mi Milena Krejzová nedává prostor pro spekulace. Dozvídám se totiž, že kvůli tomu vystudovala druhou vysokou školu - Fakultu agrobiologie potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze.
Ve stádě je už 130 kusů a bude více mléka
„Svou první vejšku jsem dokončila ve 23 letech, takže pro mě byl návrat do školy po letech malým šokem. Byla jsem nejstarším žákem v ročníku. Do bakalářského studia se nás přihlásilo 38, dokončilo jej šest. Na inženýra se přihlásilo 50 lidí, dokončili jsme jej čtyři! A ze mě se stal zemědělský inženýr. Když jsem skládala státnice, bylo mi čerstvě 50 let,“ vypráví paní domu.
A své dva tituly PaedDr. a Ing. vtipně glosuje: „Moje první diplomka na Karlově univerzitě se jmenovala Rozvoj řeči a myšlení u mentálně retardovaných, ta druhá byla Fytocenologický průzkum na xerotermních pastvinách s pastvou koz.“
Z Nového Dvora se stal opravdový kozí ráj. Dnes dosahuje stádo 130 kusů, Krejzovi plánují zvýšit produkci mléka. Opravili i přístavek u statku, kde vzniklo několik moderně zařízených pokojů pro agroturisty, kteří jezdí na venkov poznávat krásy přírody.
Na farmu dokonce denně míří kolem 70 lidí na exkurze. Ti jsou nejčastěji překvapeni tím, že kozí sýry zde nemají typický kozí odér.
Čech hází do koše to, co Francouz začíná jíst
„Často k nám chodí manželé či partneři, kde muž má kozí sýry rád a žena se drží futer a bojí se strachem vstoupit, nedejbože sýr ochutnat. Na konci prohlídky odcházejí oba s taškou plnou sýrů,“ směje se Krejzová.
Pravdou je, že kozí sýry prostě po čichu poznáte. Farmářka vysvětluje, že je to dáno nejen hygienou při práci s mlékem, ale i kozí stravou. Zvířata spasou desítky bylin a ty dávají jejich mléku specifickou chuť. Například po kopřivách je mléko koz více trpké.
Češi jsou podle Milena Krejzové ale spíše konzervativní a kozí „šmak“ zaměňují chybně za zápach. „Existuje takové pořekadlo, že Čech hází do koše to, co Francouz začíná jíst. A je to pravda. Měla jsem tu několik Francouzů a z mé nabídky je uspokojil až hodně uzrálý kozí hermelín,“ přitakává hospodářka.
Mladé kozy nekupují
Tou nejlepší zprávou, kterou si Milena Krejzová po letech vyslechla, bylo vítězství nad rakovinou její maminky. „Po operaci karcinomu tlustého střeva odešla z nemocnice bez ozařování nebo jiné terapie. Dnes je to pět let a je naprosto bez komplikací. Její vyléčení jsme zapili - jak jinak, než kozí syrovátkou.“
Kozí stádo Mileny Krejzové se bude rozrůstat i v dalších letech. Na rozdíl od komerčních velkofarem, kde po pěti letech dojení odcházejí kozy na jatka, je v Novém Dvoře nechávají dožít. I neproduktivní koza totiž může na svět přivést zdravá kůzlata.
I díky tomuto pravidlu mají Krejzovi šlechtitelský chov a mladé kozy nepotřebují kupovat. „Dokonce teď uvažujeme o zřízení kozího sirotčince, kde by mohly v azylu dožít i jiné staré nebo mladé kozy, kterých se lidé z různých důvodů chtějí zbavit,“ líčí Krejzová.
