Poslední press trip pro české novináře do Horní Lužice a Dolního Slezska byl nabitý pozoruhodnými zážitky z atrakcí, na něž Němci lákají turisty.
Cesta patřila do evropského projektu, jehož smyslem je udělat z českoněmeckého pohraničí zaslíbenou zemi, schopnou přilákat tuzemské i zahraniční rekreanty na jednodenní výlety, ale i delší dovolenou.
Projekt odstartoval před necelými třemi lety a vyvrcholí na konci června. Evropská unie na něj věnovala více než osm milionů korun.
"Tentokrát určitě nešlo o vyhozené peníze," řekl Miroslav Těšina z Nadačního fondu Podralsko a velký znalec českosaského pohraničí.
V Sasku, na Českolipsku, ale i na domácích a zahraničních veletrzích cestovního ruchu se dostalo k lidem padesát tisíc map s největšími turistickým atrakcemi, položenými na území od hradu Bezděz až po hornické město Weisswasser.
Vyšly rovněž čtyři brožury o nejzajímavějších turistických cílech na obou stranách hranice. Mapují například rozhledny nebo poskytují rodinám s dětmi tipy na výlety.
"Další tři brožury ještě vydáme," řekla koordinátorka projektu Jana Nastoupilová ze Sdružení Českolipsko. "Vytvoříme také DVD se čtyřmi krátkými filmy z našeho společného turistického regionu."
Bludné kameny dovalil ledovec ze Skandinávie
Německou stranu zastupuje v projektu Rozvojová společnost pro Dolní Lužici a Horní Slezsko.
Oba partneři dělali během uplynulých dvou let "spanilé jízdy" na Českolipsko a do okresu Zhořelec pro média a také pro pracovníky informačních center, cestovní kanceláře, hoteliéry a další podnikatele, zaměřené na turisty.
Při nedávné cestě do saské Země Nisy byl jednou ze zastávek Park bludných balvanů v Nochten.
Vyrostl na haldách bývalého hnědouhelného dolu a kulisami jsou mu obří chladící věže tepelné elektrárny Boxberg.
V parku se nachází skoro sedm tisíc bludných balvanů, dotlačených do Saska kdysi dávno ledovcem až ze Skandinávie. Největší z nich váží čtyřicet tun. Park vznikl původně na deseti hektarech, ale pro velký úspěch se rozrostl na dvojnásobek.
Nacházejí se v něm kameny, vydlabané z útrob země při těžbě uhlí. Mezi nimi najdou návštěvníci miliony rostlin. Je tam třeba sto třicet tisíc kusů letního vřesu a stejné množství zimního vřesu. Nochten zdobí také pichlavá "ježčí" tráva.
Voní tam šalvěj, levandule a tymián. Na jednom vršku rostou kaktusy. Park zdobí jezírka s rybami nebo zelenými žabkami. Děti zaujme mexická pouštní vesnička, do níž sklouznou rourou z malého návrší.
Na pískoviště si mohou samy dopravit vodu. Nejdříve si ji načerpají ze studny a pak pošlou dolů po vydlabaných kládách. Za zády jim stoupá k nebi pára z elektrárny, na druhé straně se rozkládá "nekonečný" hnědouhelný důl.
Ráj cyklistů i bruslařů
Vytěžené úseky s měsíční krajinou poskytla švédská společnost Vattenfall německému Bundeswehru a cvičí tam rovněž jednotky z ostatních zemí NATO. Létají tam bitevní vrtulníky.
Nedaleko od elektrárny Boxberg a nedozírného dolu se rozkládá největší jezero v okrese Zhořelec. Bärwalder See zabírá třináct kilometrů čtverečných a loni ho navštívilo zhruba 350 tisíc turistů.
Kolem jezera se vine více než dvacet kilometrů dlouhá cyklostezka, využívaná rovněž inline bruslaři. Další cyklostezka spojuje Bärwalder See s Parkem bludných balvanů.
Jezero slouží už nyní jako středisko vodních sportů a v příštích letech tam Němci vybudují kemp s nejmodernějším zázemím. Už se vedle jezera chlubí nevídanou kuriozitou.
Zeminu tam uspořádali tak, že připomíná lidské ucho. V něm se ukrývá malý amfiteátr, kde letos bude například Pantoflový koncert, kabaret nebo opereta.
Čokoládové království
Z Liberce se dá k Bärwalder See dojet autem zhruba za hodinu a půl. "Kontrast průmyslové a rekreační krajiny na severu Saska nepůsobí vůbec depresivně," upozornila Nastoupilová. "Elektrárna a doly v sousedství jezer, divoké přírody, parků a kulturních památek se staly jedním z největších zážitků, jaké mi práce na projektu přinesla. Nadchlo mě také městečko Grossschönau, plné historických podstávkových domů. Vypadá jako z pohádky. Kouzelné je i městečko Löbau a nedaleká litinová rozhledna."
Na trase mezi Libercem a Boxbergem se ukrývá ojedinělý vesnický skanzen, o který se postarala těžba uhlí.
Do Rietschenu Němci přestěhovali roubená stavení z oblastí obětovaných dolům. Dřevěné budovy, staré až tři sta let, rozebrali a znovu složili. V Rietschenu z nich sestavili úplně novou vesničku s muzeem, krámky, hostinci nebo řemeslnickými dílnami.
Kromě muzea s výstavou o vlcích ji tvoří devatenáct stavení. Tak nějak vypadala hornolužická obec v devatenáctém století.
"Hlavně rodinám s dětmi doporučuji malý obchod s čokoládou a bonbony na konci skanzenu," podotkla Nastoupilová. "Kromě stovek báječných sladkostí je tam obrovská pohoda."
Podobné cesty podnikali naopak sasští novináři nebo podnikatelé na Českolipsko. Viděli třeba sklárnu Ajeto a sklářské muzeum v Novém Boru, zámek v Zákupech, slavnou zmrzlinárnu ve Stráži pod Ralskem nebo Máchův kraj.
