Jak jste spokojený s finálním výběrem děl? Zasahoval jste do konceptu či podoby výstavy?
Hlavatý: Některé z těch věcí tady mě překvapily. Zapomněl jsem, že jsem jich nadělal tolik, některé vůbec nepoznávám a musím hádat, jestli jsem to dělal, nebo ne. Je toho hodně.
Pavlátová: Lidé, kteří výstavu připravovali, přišli do místnosti, kde jsem zpod postele vytáhla desky. A několik hodin tam seděli a vybírali si. Všechno jsem jim přinesla, pak jsem si vzpomněla, že ještě něco bylo za skříní a tak dále. Vráťovi to bylo všecko jedno a mně vlastně taky, protože jsem věděla, že mají nějaký koncept. Ale myslím, že jsme je trošku přesvědčili, aby vzali i nějaké ilustrace. Protože chtěli původně jen filmové věci, a přitom ilustrace tvoří tak důležitou součást toho, co jsi dělal. (říká Hlavatému)
Hlavatý: Jistě, víc práce bylo na ilustracích než na filmech. Tam to šlo jednoduše. Člověk udělal návrh a dalších padesát lidí na tom pracovalo. Kdežto na ilustraci to byla moje práce od začátku až do konce.
Cítím, jak teď sám sebe člověk autocenzuruje. Jak cenzuruje některé věci, které by předtím nakreslil nebo řekl nebo se jim smál. Samotné se mi to nelíbí.
