Věra Vohlídalová, která založila jednu z nejmodernějších knihoven v republice, začala psát povídky na popud lektorky trénování paměti Michaely Valterové. Účastníci kurzů dostávali za úkol vytvářet příběhy podle náhodně zadaných slov nebo obrázků.
„Jednou bylo zadáním pro domácí úkol udělat scénář na asi patnáct nejrůznějších nakreslených předmětů. Tenhle úkol ve mně cosi zapálil,“ prozradila Vohlídalová.
„Šlo to podivuhodně samo. Hlavně se přede mnou otevřel prostor, kde měl každý předmět najednou své místo a příběh tu byl jako na dlani,“ vysvětlila proces psaní Vohlídalová.
Napsat povídky trvalo déle než jeden rok
„Představila jsem si kameru, jak snímá postupně vše a s ní se příběh začíná odvíjet. Můj mozek tu hojnost představ vždy směstná do plynulého vyprávění. Je to zábava, těší mě i ty, co poslouchají,“ dodala.
Všechny povídky psala Vohlídalová přes rok. „Inspirovaly mě některé skutečné příběhy, část jsem si vymyslela a něco jsem do nich vložila ze svého života. Vždy jsem se ale držela zadaných slov, která určovala děj,“ popsala.
Zkusit si napsat příběh může i samotný čtenář, na konci knihy jsou volné listy a vygenerovaná slova.
Příběhy načančané jako dort
Vohlídalová některé příběhy napsala za pár hodin, jiné třeba za tři dny. „Psala jsem podle nálady. Píšu dál, mám asi dalších deset,“ pověděla s tím, že zatím neví, jestli bude další knížka.
Ilustrace vznikaly podobně spontánně jako samotné texty. „Věra mi jeden příběh přečetla a mně se to líbilo hlavně proto, že to bylo malování. Když se do textu začtete, je barevný, načančaný jako dort,“ popsal ilustrátor Jiří Sklenička Zderazský.
„Není to vyprávění od jedničky do sta, ale s výškami a hloubkami, s tmou i světlem,“ upřesnil. Hotová kniha podle něj předčila jeho očekávání. „Má optimistický charakter a barevnost,“ dodal.
Knihu pokřtil publicista a spisovatel Jan Šebelka. „Uvědomil jsem si, že se Věře povedlo z tréninku paměti vytvořit zajímavé literární dílo, které absolutně nemá nic společného s důchodcovským zaplňováním volného času,“ podotkl s tím, že její malé příběhy a scénáře nabízejí široký prostor pro fantazii tak, aby si je čtenář mohl dotvořit podle svých zkušeností a představ.
Zakladatelka centra RoSa Anna Ježková připomněla, že jde už o šestou vydanou knihu, první však na pobočce přímo v Liberci. „Je nám ctí, že naši obyvatelé přicházejí s nápady a my je můžeme pomoci realizovat. K trénování paměti, je dílo paní Vohlídalové a pana Skleničky výbornou inspirací.“
Publikaci Slova vyprávějí si lidé mohou koupit přímo v Centru RoSa naproti Krajskému úřadu v Liberci.
