Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, které sídlí v augustiniánském klášteře ze 17. století, se po dvouleté rekonstrukci konečně otevřelo veřejnosti.
Od 3. března mohou návštěvníci zavítat také do sklepení budovy, kam se přemístilo důlní vybavení, kolejiště, vozíky i nářadí z nedalekých uranových dolů. Nikoliv však samo od sebe.
 |
„Exponáty jsme sem dostávali hodně těžko, naráželi jsme na spoustu překážek. Schodiště, kterým se sem přichází, je příliš úzké na jakoukoliv mechanizaci, takže jsme sem všechno spouštěli ručně na laně a na fošnách. Pak jsme exponáty vlastními silami dotlačili na místo. Dvoutunový důlní nakladač nešlo moc rozložit, takže jsme ho museli spouštět celý,“ vzpomíná kurátor výstavy Petr Mužák.
Kromě toho zápasili také s vlhkostí, která dosahovala až devadesáti procent. Původně nainstalované kolejiště, které mělo dřevěné pražce, tak zlikvidovala dřevomorka. Muzejníci museli všechny pražce vyměnit, proto nejsou zcela autentické. „Bylo to pro nás velmi náročné - když jsme měli skoro hotovo, tak se nám postavila do cesty příroda,“ říká Mužák.
Co se týče potenciální radioaktivity vystavených předmětů, je expozice bezpečná pro návštěvníky i zaměstnance. Podle Mužáka zde prováděl úřad pro jadernou bezpečnost dlouhé a podrobné měření.
Ve sklepních místnostech budou také čidla, která budou měřit a kontrolovat, že je prostředí bezpečné i nadále.
„Dneska už jsem vlastně pamětník, zažila jsem dobu, kdy se fáralo. Velká část místních tu historii pamatuje, hodně mužů zde dobývalo uran a dodnes tu žijí. Těžba uranu zásadně proměnila oblast Českolipska - jak průmysl samotný, tak z hlediska skladby obyvatel,“ říká Květa Vinklátová, náměstkyně hejtmana pro resort kultury, památkové péče a cestovního ruchu.
První ložiska uranu objevil státní podnik Diamo u Hamru na Jezeře v roce 1962, těžba v okolí Stráže pod Ralskem skončila v roce 1996.
Celkově se za celou dobu vytěžilo hlubinnou těžbou dvanáct tisíc tun uranu, chemickou přes šestnáct tisíc tun. Následky chemické těžby, při které se do podzemí vtláčela kyselina sírová, bude Diamo zahlazovat minimálně do roku 2040.
Původní plány omezila velikost sklepa
S myšlenkou na vytvoření expozice zaměřené na dobývání uranu si Petr Mužák pohrával minimálně deset let. Až do roku 2012 ale nemělo muzeum žádné exponáty. Nejprve získalo půltunový důlní vozík, o dva roky později se obrátilo na Diamo.
„Oslovili jsme Diamo a získali jeho záštitu. Navštívili jsme poslední důlní areál v Hamru a vybrali si věci, které jsme chtěli zařadit do expozice. V roce 2016 nás čekaly velké stavební práce ve sklepení kláštera jako úprava rozvodů či očištění prostor,“ přibližuje Mužák, který si sklep nejdříve zaměřil, poté vytvořil návrh, co by v replice uranového dolu mohli postavit. Prostory byly ale natolik atypické, že z původního plánu musel ustupovat.
Přestože má Mužák, stejně jako každý zapálený kurátor, tendenci novou expozici vylepšovat a doplňovat, dnešní podoba podzemních prostor je podle něj téměř definitivní.
„Co se týče exponátů, v rámci okresu a kraje na povrchu už nic dalšího není. Existuje ale ještě spousta archiválií, fotodokumentace a výpovědí ‚uraňáků‘, kteří fárali. A to je daleko cennější než vlastní exponáty,“ shrnuje Mužák, který pracuje ve vlastivědném muzeu od roku 2012 jako kurátor geologických a paleontologických sbírek.
Výstavu by doporučil komukoli bez ohledu na věk. „Zaměstnanci dokážou podat výklad každému - dětem i laikovi,“ konstatuje.
„Na šachtě byla dobrá parta.“
„Byla to výborná práce. Kdybych nebyl tak starý a bylo to možné, tak bych šel zpátky. Na šachtě vždycky byla dobrá parta. Občas se chlapi střetli a vynadali si, ale jeden za druhým stál,“ vzpomíná na práci na uranu důchodce Jan Šebek, který je nyní členem Hornicko-historického spolku pod Ralskem.
Na uran přišel v roce 1968, třináct let pracoval na „vyluhováku“, kde začínal jako obsluha. Později zastával pozici vrchního mistra na polích.
„Můj úsek čítal dva a půl tisíce vrtů, na směnách jsem měl dohromady asi sto čtyřicet lidí,“ popisuje. Na uranu skončil ze dne na den v roce 1991, kdy překročil stanovený počet hodin, po které se směli zaměstnanci vystavovat ionizujícímu záření.
Českolipské muzeum je příspěvková organizace Libereckého kraje, který spolu s ministerstvem kultury přispěl na vznik expozice. Minimálně do června bude v muzeu vstupné dobrovolné.
„Chtěla bych zdůraznit, že to není vstup zdarma. Předpokládáme, že návštěvníci při odchodu z muzea ocení práci, kterou kolegové odvedli, a že tam dobrovolné vstupné dají. Kultura něco stojí a myslím, že si zaslouží podporu každého z nás,“ přemítá Vinklátová.
