František Hruška, který ve vězení stráví ještě 27 měsíců, se zde během tří let vyučil obráběčem kovů. Poprvé v historii českého vězeňství byli při předávání výučních listů odsouzeným přítomni také jejich bližní.
„Mohl to mít dřív,“ směje se Hruškův osmnáctiletý syn tomu, že se jeho otec vyučil v osmačtyřiceti letech. Přesto jej s neskrývanou pýchou bere kolem ramen, zatímco oba tisknou v ruce čerstvé doklady o jejich dosaženém vzdělání. Radost ze společného setkání je očividná.
Myslím, že tentokrát to udělal vyloženě pro sebe. Aby až snad začne nový jiný život, měl nějaký doklad, že něco umí.
