Po půlročním pobytu v psychiatrické léčebně a následné cestě na Svatojakubskou pouť vyráží Ludva Klatovský ze Stráže nad Nisou na cestu kolem světa. Na staré vespě chce objet severní polokouli, a zároveň upozornit na problém závislostí, o kterém se podle něj v Česku stále málo mluví.
Ještě před dvěma lety byl závislý na alkoholu. „Byl jsem ve stavu, kdy už to bylo neslučitelné s tím, jak jsem chtěl žít,“ popsal. Nástup do léčebny označuje za nejlepší životní rozhodnutí.
Po návratu z léčebny se vydal na Svatojakubskou pouť, známou jako Camino de Santiago. Vyrazil bez zavazadel, jen s minimem věcí. „Chtěl jsem zjistit, co člověk opravdu potřebuje. Zjistil jsem, že skoro nic,“ prozradil.
Na cestu vzal malý růžový kufřík do ruky, ve kterém měl nabíječku na telefon, skládací zubní kartáček, zubní pastu a nějaké bankovky. „Na sobě jsem měl triko, trenky, pantofle a čepici. To bylo všechno. Žádné druhé triko ani nic dalšího,“ dodal.
Z Evropy do Ruska, Japonska i USA
Právě tato cesta pro něj byla testem do nového života. Obstál a začal přemýšlet, co dál. Teď si chce splnit svůj dlouholetý sen – objet na vespě svět. Z Liberce vyrazí v sobotu 18. dubna. Čeká ho zhruba 20 tisíc kilometrů přes Evropu, Asii, Rusko, Japonsko i USA.
Cesta má podle něj dva hlavní cíle. „Pití alkoholu mě dostalo do nejtěžší životní situace. Přeju si, aby se o závislostech více mluvilo,“ vysvětlil.
Ve čtrnácti míří ke Guinnessovu rekordu. Čech projel sám už třiadvacet zemí Evropy |
Zároveň si chce splnit sen, který nosí v hlavě patnáct let. „Cestu mám v hlavě od té chvíle, co jsem měl svou první vespu. Doufám, že v tom obstojím. Nejedu do světa na zkušenou, to mám za sebou. Jedu tam otevírat téma a hledat i nabízet inspiraci,“ přiblížil.
Nejede jen sám za sebe, ale za všechny ostatní. „Závislosti – ať už na alkoholu, drogách nebo mobilních telefonech – připoutají člověka buď k nějaké látce, věcem nebo lidem. A to není dobře,“ zmínil.
Závislost? V Česku stále tabu
Závislost je podle něj v Česku stále tabu. „Téměř každý pátý člověk má podle odborníků problém se závislostí, který by měl akutně řešit. Lidé se o tom stydí mluvit,“ poznamenal. Proto chce během cesty sdílet svůj příběh a upozornit i na Nadační fond Střízlivé Cesty, který založil.
Na cestu si bere jen minimum věcí – několik kusů oblečení, spacák, techniku na natáčení a růžový kufřík, který ho doprovázel už na Caminu. Kvůli vespě s sebou poveze i pár náhradních dílů, svíčky a základní nářadí.
Vespa má pro něj i osobní význam. Sedlo je potažené dekou, kterou ho v dětství přikrývala matka. „Říkali jsme jí kousavá. Nenáviděl jsem ji,“ vzpomínal.
Když před lety třídil pozůstalost po matce, chtěl deku vyhodit. „Chtěl jsem se jí zbavit za všechny ty kousance. Pak jsem se zastavil a řekl si, že to nemůžu udělat,“ popsal. Deka nakonec skončila jako potah sedla jeho vespy. „Kamarád ho přečalounil. Jsem mu za to vděčný,“ doplnil.
Vespa musí před cestou projít údržbou. „Je v rukou nejlepšího mechanika, kterého v republice znám. Mění všechny díly, které jsou trochu diskutabilní,“ přiblížil. Nové budou brzdy, pneumatiky i baterie, motor zůstane původní. „Má najeto deset tisíc kilometrů, takže věřím, že cestu zvládne,“ dodal.
Transsibiřská magistrála i Route 66
Cestu chce dokončit do začátku zimy. Přesnou trasu nechává částečně otevřenou. Z Liberce pojede do Prahy, následně do Bratislavy, Vídně, Itálie. Dál už plánovat nechce.
„První body jsou jasné, protože tam navštívím kamarády a lidi, kteří se zajímají o vespu,“ prozradil. Přes Bari se dostane trajektem do Dubrovníku v Chorvatsku, Soluně v Řecku, Istanbulu, odkud bude pokračovat přes Turecko do Gruzie. Přes přechod Verchnij Lars chce projet do Ruska a dojet do Jekatěrinburgu.
Byl to velký sólista, ale frajer. Výzkumník líčí poslední expedici polárníka Jakeše |
Odtud plánuje cestu po Transsibiřské magistrále. „Pojedu sedm dní vlakem do Vladivostoku. Moc se na to těším,“ poznamenal. Ve Vladivostoku chce zůstat asi týden kvůli vyřízení cla a přepravě motorky.
Poté by měl pokračovat trajektem do Jižní Koreje a Japonska. Následně se přesune do USA. „Pojedu po Route 66 z Los Angeles přes Las Vegas až do Chicaga,“ popsal.
Poděkování hráči amerického fotbalu
Pokud vše vyjde, chce se začátkem září zúčastnit Celonárodního amerického srazu vespařů. Jeho hlavním cílem ve Spojených státech je ale Buffalo. Tam plánuje navštívit zápas amerického fotbalu a poděkovat hráči Jordanu Poyerovi, jehož veřejné přiznání k alkoholismu mu pomohlo před třemi roky změnit pohled na závislost.
„Byl jsem tehdy v té nejtěžší a nejhorší formě závislosti, tak jsem nad tím přemýšlel. On byl jeden z těch střípků skládačky, proč se člověk nějak rozhoduje,“ zmínil.
Po zápase zamíří do New Yorku a letadlem do Porta. Po Evropě se pak vrátí zpět domů. Afriku do plánu nezařadil, bylo by to podle něj časově a finančně nezvladatelné, pravděpodobně i organizačně.
„Budu spokojený, když zvládnu tuhle trasu, která je v tuhle chvíli z mého úhlu pohledu nejsnazší cestou, jak svět objet, aniž by se člověk dostal do zásadních problémů,“ konstatoval. „Čímž neříkám, že Afrika projet nejde, to vůbec ne, ale příprava by musela být daleko intenzivnější,“ dodal.
Vizitky s QR kódem
Lidé mohou jeho cestu sledovat na sociálních sítích a také ji podpořit. „Vidím spoustu lidí, kteří mají stejný problém. Vidím, že problematika je tabu. A to je důvod, proč chci mluvit nahlas a proč všechno tohle dělám,“ vylíčil.
Během cesty chce rozdávat vizitky s QR kódem, který odkáže na jeho web Střízlivé Cesty. „Zvu každého, koho potkám a kdo o to bude stát, aby se mnou vyrazil na cestu, protože Střízlivé Cesty jsou pro všechny a chci, aby to bylo celé otevřené lidem,“ prozradil.
Strach nemá, ani kdyby se změnila během jeho cesty situace ve světě. Klatovský je připravený plány měnit. „Nesmíte být v blbou chvíli na blbém místě. Rozhodně dělám všechno pro to, abych se nebezpečným situacím a válkám, které v tuhle chvíli na světě jsou, co nejvíc vyhnul,“ poznamenal. Přiznává, že pokud by války nebyly, jel by určitě jinudy.
Z cesty plánuje napsat knihu, podobně jako z té předchozí vydal titul s názvem Královny a blázen. V té popisuje i svou cestu k víře. „Moje víra je zvláštní, ne úplně ortodoxní a jasná, ale vím, v co věřím,“ popsal.
Cestování je pro něj návyk. Inspirací jsou mu jeho děti. „Chci, aby viděly, že svět je na dosah. Přeju si, aby to, co zažívám já, mohli prožít i ostatní,“ uzavřel.
