Ještě v temně lednové noci, kdy i já s rodinou spal jen polospánkem, zvoní zvonek o překot – ale to gestapákům nestačí. Užívají svého prušáckého způsobu. Kopání botami do domovních dveří. Otevírám okno ordinace a jako obyčejně ptám se krátce, co je. „Tajná státní policie“, dostávám česky odpověď. Vidím, že je zle. Tož jdou pro mne, myslím si, ale zatím jsou krutí vetřelci ještě pod oknem. „A co je,“ ptám se dále. „Otrava“– zní odpověď.
Takto popisoval ve svých zápiscích rovenský lékař Arnošt Krus dramatické okamžiky, kdy mu brzy ráno 16. ledna 1943 vtrhla do domu eskorta vedoucí dva členy výsadkové skupiny Antimony Františka Závorku a Lubomíra Jasínka.
Chvíli před tím je nacisté zadrželi v domě také v Rovensku pod Troskami. Protože oba spolkli jed, převezli je k nejbližšímu lékaři – Arnoštu Krusovi.
Ani tomu se je zachránit nepodařilo, v jeho ordinaci zanedlouho na otravu zemřeli. Sám Krus se měl čeho bát, i on se za druhé světové války zapojil do odboje.
Tato epizoda byla jen jedním z mnoha zajímavých příběhů, který provázel život význačné a dnes pozapomenuté osobnosti z Českého ráje - lékaře Arnošta Kruse.
Narodil se 10. října 1894 v Holenicích, vesnici ležící mezi Jičínem a Turnovem. „Za svůj nepříliš dlouhý život toho Arnošt Krus zažil opravdu hodně,“ říká novodobý kolega rovenského lékaře a autor knihy Neobyčejný život Arnošta Kruse Jaroslav Porš. Sám pracuje jako lékař v turnovské nemocnici.
„První světovou válku zažil Krus jako mladík na frontě v Rusku i v Itálii, dvakrát byl raněný. Již během války se přihlásil na studium medicíny, které potom dokončil v roce 1921,“ dodává Porš.
Po skončení studií se Krus oženil s dlouholetou snoubenkou Jaruškou a oba se po krátkém pobytu v Ostravě usadili v roce 1923 natrvalo v Rovensku pod Troskami.
Krus se přátelil s umělci, lékaři i herci
Krus si postupně získal obrovské množství přátel z kulturních a vědeckých kruhů, všichni za ním jezdili do Rovenska, se všemi si psal. „Dochovalo se neuvěřitelné množství dopisů, fotografií, vše sám fotil, stále si psal deníky,“ líčí Porš.
Mezi jeho známé patřil i významný místní sochař Josef Drahoňovský. Krus od něj velmi složitě získal jeho nejlepší sousoší Rozhovor, které dodnes stojí na náměstí v Rovensku. Slavnost v roce 1938, při které Rozhovor odhalovali, byla vrcholným společenským podnikem, sešla se zde kulturní a vědecká smetánka tehdejší doby.
Dnes je i náměstí v Rovensku pojmenováno po profesoru Drahoňovském. „Krus se přátelil i s akademickými malíři Františkem Kavánem, Janem Dědinou a Karlem Vikem. Mezi jeho známé patřil spisovatel Jan Matina, autor prvorepublikových mincí a sochař Otakar Španiel nebo skladatel Josef Bohuslav Foerster,“ připomíná Porš. „Pravidelně jej v Rovensku navštěvoval jeden z našich nejlepších chirurgů, akademik Arnold Jirásek, a celé prázdniny zde vždy trávil herec Jaroslav Vojta. Znal se ale například i s Karlem Hašlerem či historikem Josefem Pekařem.“
Za druhé světové války se Krus zapojil do odboje, ošetřoval ruské i britské uprchlé válečné zajatce, dostal za to později několik vyznamenání. Po válce mu za jeho činnost písemně poděkoval i britský polní maršál Harold Rupert Alexander.
Nacisté málem Rovensko vyhladili jako Lidice
Příběh trojice parašutistů z výsadku Antimony, z nichž dva zemřeli v ordinaci doktora Kruse, měl málem pro Rovensko fatální následky. Městu dokonce hrozilo za ukrývání výsadkářů vyhlazení jako Lidicům či Ležákům.
K masakru tenkrát nedošlo hlavně díky tehdejšímu starostovi Josefu Kouřilovi, který výsadkáře přesvědčil, aby se dobrovolně vzdali a vyjednával s nacisty, aby se místním nemstili.
Dramatické události v Rovensku tak přežil i lékař Arnošt Krust. Z poválečného života se ale příliš dlouho neradoval, zemřel 5. července 1952 ve věku nedožitých 58 let.
„Na jeho předčasném úmrtí se zřejmě podílely dlouhodobý stres spojený s událostmi v obou světových válkách a vysoké pracovní nasazení,“ dodává Porš. Zemřelé výsadkáře dnes na domě Arnošta Kruse připomíná pamětní deska.
