„Ocenění nám udělalo radost. Je to potvrzení toho, že to, co děláme, děláme dobře. Ale přineslo nám to i určitý závazek. Protože to pivo pak můžou leckde chtít a my ho musíme mít vždycky připravené,“ zamýšlí se ředitel minipivovaru Vlastimil Plecháč.
On sám pochází z nedalekého Kořenova. „Na Čápovi působím od půlky devadesátých let, začínal jsem tady jako číšník,“ vzpomíná muž, jemuž dnes patří polovina objektu U Čápa.
Vyučil se elektrikářem. „Ale bavilo mě dělat pingla, obsluhoval jsem na plesech už třeba ve třinácti, čtrnácti letech. Zhruba v té době už jsem chtěl taky vařit pivo,“ říká Plecháč. Doma měli tehdy kotel na vyváření plen.
„Sháněl jsem recept na výrobu piva, ale nesehnal, tehdy to nebylo jako dneska, kdy je všechno na internetu. Nakonec jsem tedy začal vyrábět víno. V kotli jsem uvařil tři várky pampeliškového vína po padesáti litrech. Kamarádi na to dodnes vzpomínají. Pak přišlo borůvkové a rybízové víno. Chutě jsem rád míchal.“
Vaření piva je jako zasněžování sjezdovky
Obdobná alchymie vládne i při výrobě piva. Anebo při zasněžování sjezdovky u penzionu, kterému se v zimě Plecháč také věnuje. „Něco přidám, mám to mokřejší, uberu si jeden okruh, pak je to sušší. Takhle se to ladí. A s pivem je to stejné,“ popsal Plecháč.
Zasněžování a vaření piva mají podle něj ještě další společnou věc. „U obou platí ono známé rčení Dej Bůh štěstí. Protože můžeme se připravit jak nejlíp umíme, ale když nám nezamrzne, když nám nenafouká, když se ucpe přívod na potoce a není voda, tak je to marné a s tím nic nenaděláme. Pivo také můžeme poctivě uvařit, ale když je problém třeba ve spilce nebo při kvašení, není to pak nic platné,“ říká Plecháč.
„A tak u každé várky uděláme tři křížky a řekneme si: Dej Bůh štěstí. Co bude pak, my neovlivníme. U piva je každopádně nejdůležitější čistota. Na ni dbáme nejvíc.“
Pivovar má Plecháč dohromady se sládkem Martinem Rubášem: „Já jsem spíš na tu technologii, když netlakuje tank nebo když nejde vaření, tak to vyřeším. Martin je zase studovaný, má vysokou školu chemicko-technologickou. Ví, čeho přidat a čeho ubrat – dobře se doplňujeme. My si povídáme o pivu víc než o ženských. Vaříme třeba dvanáct hodin a celou tu dobu probíráme jen pivo.“
První várka se U Čápa začala vařit loni v srpnu. „V září jsme prvně čepovali. Ale už rok předtím jsme vařili pivo v malém, po dvaadvaceti litrech – takové to domácí vaření. Jak říká sládek, to jsme se ještě navzájem oťukávali.“
Krom Světoběžníka dvanáctky vaří ještě jedenáctku Vídeňáka. „Jedenáctého června jej pokřtíme. To je takové lehčí pivo na léto. Chtěl jsem původně uvařit poctivou, pitnou desítku. Ne takovou, která vznikne ředěním silnějšího piva. Ale desítka je pořád jen výčepní pivo a tak sládek povídá: pojď, uděláme ležák. A tak se zrodil Vídeňák,“ uvedl Plecháč.
Pivo vzniká pro zvláštní příležitosti
V Příchovicích vařili též tmavé pivo Rýbrcoul neboli Krakonoš. „Hodně oblíbená byla polotmavá třináctka. Vždycky vaříme k nějaké příležitosti – třeba tu polotmavou třináctku jsme vařili na svatého Martina k huse. Ta má být na pomerančích a my jsme proto k přísadám pro výrobu piva přidali pomerančovou kůru. Bylo to moc dobré,“ přiznává Plecháč.
Teď na léto by chtěli, ačkoliv jsou oba dva příznivci ležáků, uvařit svrchně kvašené pšeničné pivo. „Nic ale nemáme proti ipám, aleům a dalším speciálům. Jenže dole ve sklepě máme zimu. U svrchně kvašených piv musí začínat teplota na osmnácti stupních a ty my máme víceméně jen přes léto,“ podotkl Plecháč.
Rozšiřování pivovaru se nechystá. „Pravda, loni jsme měli zpočátku pět tanků a už jich máme devět. A pořád to nestačí. Mohli bychom si říct: máme stopadesátilitrovou varnu, tak si postavíme pětisetlitrovou. Ale to nechceme. Potom bychom si s tím pivem už nemohli tak hrát. Lidé ostatně o různých pivovarech často říkají, že když byly malé, měly pivo dobré a když se zvětšily, už to není ono,“ přemítá ředitel pivovaru.
Takhle navíc mají nad kvalitou piva kontrolu. „Vaříme a rovnou vidíme, jak nám to číšníci točí. To je taky důležité, protože vy můžete uvařit sebelepší pivo, dát ho do sudu do restaurace v nejvyšší kvalitě a hospodský ho může úplně zmršit.“
PET lahve, používané často v jiných pivovarech, jsou U Čápa tabu. „To jsou zabijáci piva. Neumím si představit, že když věnujeme pivu tu lásku a péči, že bychom ho nakonec stočili do lahve z plastu. Je to jednodušší a levnější, ale prostě tam chybí sklo a zátka. Koupili jsme radši patnáct džbánků a lidi si u nás můžou vzít oproti čtyřsetkorunové záloze džbánek a natočit si do něj. V sobotu třeba přijedou na chalupu, večer k ohni si koupí pivo do džbánku a v neděli, když odjíždějí, nám ho vrátí,“ informoval Plecháč.
V Příchovicích se řídí prostým krédem: vařit pivo poctivě, tak, jak se to dělávalo kdysi. „O pivu se říká, že mu nejvíc ublížila technická revoluce. Když se do procesu výroby vnesl ekonomický prospěch, je zle. Lidi chtěli mít laciné pivo a tak jim ho sládci začali vařit. Ale to už mu ubralo na kvalitě. Popřemýšlejte o tom,“ vzkazuje Plecháč.
