A dodnes se tu na ně vzpomíná, stejně jako na další tisíce dětí vojáků okupační armády. „Celá Letná byl samý Rus. V podstatě jsme byli takové ruské město,“ vzpomíná na podobu mimoňského sídliště dokumentátor zdejší historie Josef Kolařík.
Sovětské důstojníky z nedalekého Ralska s jejich rodinami totiž bylo třeba někde ubytovat. A dětem postavit ruskou školu. To se stalo v roce 1972. Škola měla celkem 12 tříd.
„Dětí stále přibývalo, takže v nižších třídách se vyučovalo i na tři směny. Svážely se sem jedenácti autobusy, ty starší tu měly internát. Škola měla desetiletou školní docházku a ukončena byla maturitou,“ popisuje Kolařík.
Kličkovi sem jako synové pilota vrtulníku a důstojníka Rudé armády docházeli v rozmezí let 1980–1985 a podle svědectví byli premianti.
S Kličkovými se v roce 1985 potkal někdejší místostarosta Ralska a vojenský pyrotechnik Václav Bilický. Tehdy jako příslušník Kriminální služby SNB. Samozřejmě v té době nikdo nemohl tušit, co z nich vyroste.
Tohle všechno je kvůli vám, řekla žena Kličkovi
„Zúčastnil jsem se 23. srpna 1985 ohledání nehody autobusu a tanku T-72. Po příjezdu na místo jsem začal nehodu fotografovat, všude pobíhala spousta dětí štěbetajících rusky. Děti měly prázdniny a když se dozvěděly, že za plotem letiště naboural tank do autobusu, tak se samozřejmě seběhly. Mezi nimi byli i kluci Vitalij (14) a Vladimir (9) Kličkovi. Z vyprávění Vitalije při natáčení jeho životopisného filmu vyplynulo, že otec pro ně přišel a řádně jim vyčinil,“ vzpomíná Bilický.
Sám Vitalij Kličko se později, už jako světoznámý boxer nechal slyšet, že jedna z cestujících v autobuse se na něj obořila a se slovy „Proč jste vůbec tady? Tohle je všechno kvůli vám,“ vynadala mu. Uznal však, že po právu. „Tehdy jsem poprvé zjistil, že jsme u vás asi velmi nechtění,“ připustil Vitalij předloni v Lidových novinách.
Soužití sovětských a českých dětí fungovalo, přestože rozdíly mezi nimi byly značné. Potvrzuje to pamětnice a současná vedoucí školní jídelny na mimoňském gymnáziu Radka Hostačná.
„Já jsem si s nimi normálně hrála. Byly jsme děcka, že jsou to Rusáci nikdo neřešil. Kluci nosívali slušivá saka, děvčata měla tmavé šaty a vždy dlouhé vlasy. České děti takhle nechodily. A ještě jedna věc byla divná. Ti kluci se vždy zdravili podáváním ruky, což je u takhle mladých lidí nezvyklé,“ vzpomíná žena.
„Měli taky divné chutě. Jedli hlavně řepu, kedlubnu a zelí, námi neoblíbené věci. Ale jednu věc jsme jim záviděli. Oni se učili anglicky, asi aby znali jazyk svého nepřítele, zatímco my neoblíbenou ruštinu,“ směje se Hostačná.
Dva chlapi nesměle obcházeli školu
O tom, že jedním z hrajících si dětí mohli být Vitalij s Vladimirem, neměl dlouho nikdo tušení. Potvrdilo se to až tehdy, když školu začali navštěvovat odrostlí spolužáci obou boxerů. První vlna přišla v roce 2000.
„Tehdy nějací dva chlapi nesměle obcházeli kolem školy a zvědavě nakukovali dovnitř. Pozvala jsem je dál a vylezlo z nich, že jsou to tehdejší studenti školy, že se přijeli po letech podívat. Byli celkem zaskočení, že se k nim nechovám nepřátelsky,“ vzpomíná na 17 let starou událost ředitelka školy Emilie Ráčková.
Dvojicí Rusů v roce 2000 to ale neskončilo. Po pár letech se jeden z nich vrátil a přivezl fotky. Prozradil, že byl spolužák Vladimira Klička a poskytl ředitelce jako důkaz i fotografie. Ona jemu na oplátku dala ty ze školního archivu.
„To už ale běžela šuškanda, tehdejší absolventi si to mezi sebou řekli a začalo jich jezdit k nám do školy víc. K dnešnímu dni je to několik desítek Rusů,“ pronesla ředitelka. Dokonce se sdružují na internetových stránkách Odnoklassniki, což je ruský ekvivalent českých Spolužáků.cz.
Jedním z tajných a vícenásobných návštěvníků Mimoně prý byl i Vitalij Kličko. Sám to v jednom z mnoha rozhovorů nadnesl.
„Neustále mě to do Mimoně táhne. Je to důležitá součást mého života. Vždy si musím projít školu a dům s garsonkou, ve které jsme s rodiči bydleli. Pořád tam stojí,“ nechal se slyšet Kličko, když kandidoval na ukrajinského prezidenta.
Jenže osobně jej v Mimoni nikdo neviděl. Václav Bilický příliš nevěří, že by sem jezdil i teď. „Vždyť je to starosta Kyjeva, světoznámá osobnost. To si vůbec nedovedu představit, že by někam jel tajně a média to nevěděla. Má ochranku a jeho každý krok je sledován, nemůže jen tak sednout na letadlo a zjevit se v Mimoni,“ odmítá Bilický.
 |
