Za projektem stojí Krajská vědecká knihovna v Liberci. Právě na jejich stránkách je čtenářům k dispozici prostřednictvím speciální webové aplikace. Tu si mohou stáhnout zdarma.
„Stačí mít přístup k internetu, a kdo nemá, může přijít k nám do knihovny. Anebo je kniha přístupná na CD, které samozřejmě rádi komukoli zašleme,“ přiblížila Blanka Konvalinková, ředitelka krajské knihovny.
Znakokniha vznikala zhruba od června do října, kdy se dělaly ještě nezbytné korektury. U textu knihy se objevují videa s tlumočníkem, který „písmenka“ překládá do znakového jazyka.
„Když někde tlumočím, pak je to vždy jen pro tu konkrétní chvíli, tolerují se více i chyby. Ale u takového způsobu prezentace jako je znakokniha je potřeba, aby to bylo dokonalé. Jdu se svou kůží na trh, zvěčním sám sebe, takže to pro mě byl mnohem osobnější, intimnější zážitek,“ svěřil se překladatel Karel Redlich.
Do znakového jazyka překládá patnáct let
Práci na znakoknize považuje sice za náročnou, ale přinášela mu radost. A to i proto, že knihy Pavla Čecha má rád. „Píše velice rád a často o indiánech. A kdysi v historii existoval indiánský znakový jazyk, což byl velice moudrý způsob, jak se mohli indiáni mezi sebou domlouvat napříč celou Amerikou,“ prozradil tlumočník.
On sám překládá do znakového jazyka patnáct let a je pro něj po češtině druhým mateřským. Učil se ho od malička, oba jeho rodiče jsou totiž neslyšící.
„Když se někdo jako neslyšící narodí, učí se vlastně češtinu jako cizí jazyk a mnoho takto postižených s tím má problémy i v dospělosti. Je to pro ně velmi složité, čeština je těžká a oni neznají gramatiku, neslyší, jak ta řeč zní,“ vysvětlil Redlich.
Znakokniha vyšla zhruba na osmdesát tisíc korun. Peníze získala knihovna od soukromých dárců, ale i z ministerstva kultury a od města Liberec.
