Otisk ruky zanechal stopu na rozbitém keramickém hrnci. Pochází pravděpodobně ze čtrnáctého až patnáctého století, kdy prožívala hrnčířská čtvrť zlatou éru a s keramikou se čile obchodovalo.
„Domníváme se, že ruka patřila ženě, anebo dítěti. Prsty jsou spíše drobnější, a možná půjde o levou ruku, ale to už bychom moc spekulovali. Nicméně z historických pramenů můžeme říci, že keramické nádoby vyráběly častěji ženy, nežli muži,“ přiblížil vedoucí archeolog Vladimír Peša.
Že se otisk na keramický předmět dostal, archeolog přičítá chybě, kterou hrnčíři při výrobě udělali.
„Zřejmě šlo o to, že společně s ostatními výrobky se vypálila i mísa, z níž se brala hlína. A tak tam zřejmě zůstal i nalezený otisk ruky,“ přiblížil Peša.
Otisk objevil archeolog při inventarizaci
Kus střepu objevil archeolog v depozitáři při inventarizaci. „Z toho samotného předmětu sice nelze říci, jak je starý, opíráme se nicméně o celý soubor ostatních nálezů. Z historického pohledu jsou sice důležitější předměty, které umožňují dataci, ale tento objev je zajímavý především pro svůj příběh,“ přiblížil Peša.
Výzkum hrnčířské čtvrtiHrnčířská čtvrť leží za řekou Ploučnicí a podrobně byla prozkoumaná už na konci sedmdesátých let při stavbě sídliště. Výzkumy poté pokračovaly až do let devadesátých. Dodnes patří vedle vodního hradu Lipý k nejrozsáhlejším archeologickým průzkumům na území České Lípy. V expozici muzea je pouze část předmětů z naleziště, větší množství nádob skončilo na odpadlišti hrnčířské čtvrti. |
S tak velkým a zřetelným otiskem se dosud archeologové pochlubit nemohli. „Třeba v pravěké keramice máme povrchové otisky prstů, otisky kůže,“ podotýká archeolog.
Zda může být mezi nálezy schovaný ještě nějaký zajímavý, to Peša říci neumí. „Je tam ještě určitá část, kterou potřebujeme přetřídit, tak uvidíme,“ dodává.
Archeologie umí datovat keramiku podle tvaru horního okraje, která se mění podle jednotlivých století.
Hrnčířská čtvrť vznikla dřív než město
Hrnčířská čtvrť je z pohledu odborníků mimořádnou záležitostí. Fungovat začala už ve třináctém století, tedy ještě v době, než bylo založeno město Česká Lípa.
S keramikou se tehdy obchodovalo. Archeologům se dokonce daří určit hranice, kam se českolipské zboží dováželo a kde už začínalo území hrnčířů v Pojizeří.
„Českolipská keramika byla modernější, navazovala na nové trendy ze západu. Ta pojizerská byla z hrubšího materiálu, tmavě pálená a nemá ani červenou malbu, ale vyrývané ornamenty. Českolipští hrnčíři se snažili, aby byla jejich keramika líbivá, před vypálením ji pomalovávali červenou hlinkou, tedy hlínou z obsahem železa,“ přiblížil Peša.
