Říká se, že pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe. A občas to platí i obráceně. Když umřel můj první pes Miky, kopání hrobu v promrzlé půdě jednoho prosincového rána a následné odevzdání nehybného psího těla zemi včetně oblíbených hraček zanechalo hluboké rány na mé dětské duši. Tehdy ještě neexistovaly psí hřbitovy nebo krematoria, kde lze zpopelnit domácí zvíře a ponechat si na něj malou vzpomínku.
V České Lípě právě zahájilo svůj provoz jedno takové krematorium. O klienty nebude mít nouzi - vztah lidí ke psům se za posledních 30 let natolik změnil, že možná jednou psí pohřby početně převýší ty lidské.
Smrt patří k životu
V krematoriu mě vítá jeho obchodní ředitel Lukáš Illek. Navzdory tomu, že plameny kremační pece před pár dny premiérově pohltily prvního psa, panuje zde veselá nálada. A vůbec to tu nevypadá zádumčivě, jak by člověk na podobném místě čekal.
Rozlučková místnost pro pozůstalé páníčky a paničky.
„Razíme heslo, že smrt, jakkoliv je smutná, patří k životu. Se zachováním veškeré úcty a piety z toho nechceme dělat tragédii, ale poslední službu a poděkování zvířecímu kamarádovi na jeho poslední cestě,“ formuluje krédo zvířecího krematoria Illek.
Sedíme v přijímací místnosti, jehož zdi jsou obloženy designovými urničkami na popel zvířat. Některé mají podobu kočky, psí tlapky, ptáčka, jiné jsou spíše abstraktní. Místnosti vévodí kožená pohovka s výhledem na plazmovou obrazovku, kde mohou pozůstalí sledovat poslední okamžiky svého psího kámoše.
Ještě předtím se s ním mohou naposledy rozloučit v další, o poznání menší místnosti. Na malém katafalku leží dřevěná rakvička, obložená sametem, za zdí na ní blikají elektrické svíčky podobny dalekým galaxiím na surrealistickém obrazu hvězdné oblohy. A kdo nemá sílu celý obřad absolvovat, může jej sledovat z pohodlí domova: krematorium mu zašle unikátní přístupový kód, po jehož zadání vidí průběh kremace doma na monitoru počítače.
Už Egypťané pohřbívali zvířata
„Pohřbívání zvířat je tu od nepaměti. V Egyptě pohřbívali spolu s faraony všechna jeho zvířata, od koček po slony, bojovníci se pohřbívali na koních. V Anglii jsou hřbitovy zvířat doloženy od 18. století a zvířata tam mají své pomníky,“ zdůrazňuje Illek, když v mých očích zahlédne náznak údivu.
Kolik vyjde zpopelnění?Cena se liší podle hmotnosti zvířete. Nejmenší psí plemena nebo kočky vyjdou na 1 800 korun, nejtěžší zvířata až na 8 tisíc korun. K ceně je nutno připočíst, jestli zákazník chce nejlevnější plastovou urnu, která je v ceně žehu, nebo si vybere designovou urnu či památeční sklo. "Nejdražší pohřeb umíme asi za sto tisíc korun. Tam by nejdražší položkou byl diamant, který umíme z popela pomocí vysokých teplot a tlaků vyrobit," vypočítává Dalibor Novák, majitel zvířecího krematoria. |
Přecházíme k obří kremační peci, srdci celého zařízení. Při teplotě 800 až 1000 stupňů za pár hodin změní na popel cokoliv do váhy metráku. Firma si pec nechala poslat lodí až z Ameriky.
„Pokud má tělo větší obsah tuku, podporuje to hoření a proces je rychlejší,“ oznamuje Dalibor Novák, majitel krematoria, jinak též sklář a šéf úspěšné firmy Memory Crystal. Novák už dřív vymyslel památeční sklo se zataveným popelem zesnulých lidí, jež dnes úspěšně prodává do celé Evropy. Stejné sklo, v němž je umně zataven popel zvířat, nabízí jako doplňkovou službu i v krematoriu.
„V první komoře se spaluje tělo, v druhé komoře se spalují samotné spaliny. Pod pecí je labyrint trubek, kudy spaliny prochází, než vyletí komínem. Spalování navíc hlídá laserové oko, které zkoumá průhlednost kouře. Pokud odhalí špatné spalování, peci přidá kyslík,“ vysvětluje Novák.
Po kremaci se popel nechá vychladit a posléze rozemele na kremulátoru na jemný popílek.
Plánovaná euthanasie psa
Prvním zde spáleným psem byl Kim, desetikilový pes, trpící nevyléčitelnou nemocí. Ještě před návštěvou veterináře navštívili jeho majitelé krematorium, aby sjednali žeh.
„Byla to plánovaná euthanasie, věděli, že to nastane a byli trochu připraveni. Viděl jsem na nich smíření, ale i smutek. Když si přebírali urničku, oči se jim zalily slzami,“ popsal atmosféru první kremace Lukáš Illek.
Například takto vypadá památeční sklo se zataveným popelem zvířat nebo lidí.
„I v tom smutku ale byla radost z toho, že pro svého psího parťáka udělali maximum,“ dodává.
Zajímá mě, jak se zajistí, aby nedošlo k záměně. Aby člověk nedostal v urně místo svého vlčáka Azora třeba jezevčici Ťapku. I na tohle tu mají důmyslný systém: Novák vymyslel kremační přívěšek z materiálu odolného teplotám v peci. „Ten se připne zvířeti už při přijetí, má na sobě vyražený unikátní kód. A po spálení putuje spolu s popelem do urny, takže po celou dobu je přehled, co je to za zvíře,“ ujišťuje majitel.
Kafilerie není důstojný odchod
Kapacita krematoria je kolem třech tisíc zvířat ročně, pokud by jelo každodenně a spálilo vždy kolem osmi zvířat za 24 hodin. Novák spíš počítá s tím, že v reálu bude spalovat kolem 600 zvířat ročně.
„Představujeme naši službu veterinářům, máme zatím vstřícné reakce. Není divu, jak se mění vztah lidí k domácím zvířatům, mění se i požadavky na to, jak s nimi naložit po smrti. A kafilerie rozhodně není důstojný způsob,“ komentuje Novák.
Se záměrem postavit zvířecí krematorium přitom Novák uspěl až napotřetí. V Sosnové a ve Svoru podlehli místní lidé šeptandě a předsudkům a pomocí petic a nátlaku na zastupitele úmysl zhatili. Až v České Lípě nikdo neprotestoval – místní veterináři dokonce Nováka podpořili a už dřív sepsali antipetici, která vznik krematoria podporovala.
Novákovi nahrává, že v České Lípě žije mnoho lidí na panelových sídlištích. Nemají tedy možnost - tak jako baráčníci - pohřbít své zvíře třeba na zahradě. Musejí se tedy rozhodovat mezi zmíněnou kafilerií a zvířecím hřbitovem. A i ten chce Novák lidem v brzké době nabídnout. Jeho firma převzala do správy zvířecí hřbitov v Niměřicích, malé obci nedaleko Bělé pod Bezdězem.
„Nechala ho tam zřídit obec, my ho teď začali provozovat. Ještě tam neleží žádné zvíře, ale k dispozici je 900 hrobových míst i rozptylová loučka,“ informuje Lukáš Illek.
