Dohoda o řešení vlivu těžby v hnědouhelném dole Turów na česko-polských hranicích, kterou minulý rok uzavřela vláda, podle organizace Greenpeace nefunguje.
Kabinet podle ní vyměnil ochranu vodních zdrojů za peníze na krizovou infrastrukturu, jako je například výstavba vodovodů, místo toho, aby tlačil na uzavření dolu a ochranu životního prostředí.
To je totiž nejen znečišťováno prachem, ale hladiny podzemních vod v pohraničí klesají právě kvůli pokračující těžbě a odtoku vody.
„Případ hnědouhelného dolu zůstává jako ukázka neomezené moci fosilního průmyslu, který ničí majetek i životní prostředí ve třech státech, zatímco okolní státy a EU selhávají v ochraně svých občanů a občanek před dopady tohoto průmyslu,“ okomentovala současnou situaci Nikol Krejčová z Greenpeace ČR.
Lidé žijící na hranicích mají stálý strach z toho, že kvůli postupující těžbě přijdou o zdroje pitné vody, trápí je ale i hluk. Síť vodovodů, která je zahrnutá ve smlouvě jako jedna z podmínek, se navíc stále nezačala stavět a zůstává tak pouze ve fázi plánů.
Strach o vodu
„Stále nevím, jak hodlá Polsko ochránit naše okolí před vysycháním, když důl stahuje veškerou vodu z okolí. Také jsem zatím neslyšel žádný návrh byť třeba jen symbolických kompenzací za to, že naše nemovitosti budou s rozšiřováním těžby ztrácet desítky procent své současné hodnoty,“ stěžuje si Milan Starec ze Sousedského spolku Uhelná.
„Liberecký kraj si mezivládní dohodou vyřešil otázku financování nezbytné výstavby vodovodů, ale nám, kteří se s negativními důsledky těžby potýkáme, dohoda nic konkrétního nepřinesla, naopak nás odsoudila k dalším dvěma dekádám života s těžbou v těsné blízkosti našich domovů. Na lidi a škody na jejich majetku se zapomnělo.“
Úbytku podzemních vod má zabránit jeden z nejdůležitějších bodů celé smlouvy, a to konkrétně podzemní těsnící stěna, kterou polská strana dokončila loni v červnu a nyní je v ročním testovacím provozu.
Testy ukazují, že stěna splňuje dohodnuté parametry, data pak naznačují, že dochází ke zpomalení poklesu podzemních vod. To sice stále nemusí být zárukou, že hladiny vody začnou opět stoupat i v budoucnu, je tu ale naděje, že projekt může fungovat a zpomalovat odtok vody z hlubších vrstev.
Hluková zátěž se snížila
Polská strana zároveň zajistila trvalé měření úrovně hluku i prašnosti na české straně. To ukázalo, že mezi roky 2020 a 2021 došlo k mírnému snížení hlukové zátěže a že emisní limity pro ochranu životního prostředí a lidského zdraví se pohybují v předepsaných normách.
Společnost PGE, která důl Turów provozuje, ale stále od polských úřadů nezískala potvrzení o možnosti těžby do roku 2044, využívá tak kontroverzního povolení, které umožňuje pokračovat v těžbě uhlí až do roku 2026, které je podle Soudního dvora EU v rozporu s právem Evropské unie.
Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky je ale turówská dohoda nejlepším řešením celé situace. Peníze, které česká strana podpisem dohody získala, plánují využít právě na výstavbu vodovodní sítě, která má obyvatelům pohraničí zajistit dodávky vody.
Kromě toho Jurečka považuje za zásadní, že polská strana plní svou část dohody, a Česko tak získalo možnost více kontrolovat vliv těžby na životní prostředí.
Hejtman libereckého kraje Martin Půta pak pro agenturu ČTK uvedl, že se za rok od podpisu vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi posunuly z rovin sporů do roviny řešení, společně se zlepšením informovanosti na obou stranách.
Zlepšení vzájemných vztahů ocenili i polští představitelé. „Ukončit spor o důl Turów bylo velmi důležité, zejména s ohledem na současnou geopolitickou situaci a nutnost zajištění energetické bezpečnosti,“ dodala polská ministryně životního prostředí Anna Moskwová. Podle ní byly v prvním roce platnosti dohody splněny všechny důležité úkoly.
