K vidění zde jsou hned čtyři různá provedení tohoto jediného velkosériově vyráběného automobilu na světě s karoserií z plastů, jehož typický zápach výfukových plynů svého času zamořoval prakticky všechny země východního bloku.
„Muzeum každoročně své expozice přestavuje a upravuje,“ řekl tiskový mluvčí muzea Petr Kumpfe.
„Letos jsme chtěli návštěvníky překvapit malou oslavou čtvrtstoletí od ukončení výroby automobilů značky Trabant, a to auty, která jsou málo známá nebo neobvyklá. Je nutno dodat, že v době svého vzniku se jednalo o moderní malý vůz, který se mohl směle měřit se světovou produkcí.“
Prvním z nich je tmavý vůz Trabant 601, vyrobený relativně nedávno – v roce 1985. „Zajímavý je tím, že jde o jeden z mnoha vozů, které východní Němci zanechali v Praze, když se snažili prchnout na Západ,“ informoval Kumpfe.
Pražské velvyslanectví Spolkové republiky Německo se totiž v létě 1989 stalo útočištěm pro tisíce východních Němců, kteří doufali, že se jim prostřednictvím ambasády podaří dostat na Západ a svá auta, kterými do Prahy přijeli, tu ponechali svému osudu.
Trabant vyrobený převážně z plechu
Druhým, v Česku neobvyklým Trabantem, je auto z poloviny sedmdesátých let označené Kübel. „Původně sloužilo u východoněmecké armády. Podobná auta dokonce hlídkovala i v pásmu smrti na hranicích mezi východním a západním Německem,“ řekl Kumpfe.
Vystavený vůz s plátěnou střechou a karoserií bez dveří byl v devadesátých letech z armády vyřazen a jeho majitel ho obdařil červeným lakem a polepy s logem známého výrobce limonád.
„Na rozdíl od svých civilních bratrů má tento Trabant většinu své karoserie vyrobenou z plechu. Auto zapůjčil sběratel z nedaleké Žitavy,“ informoval Kumpfe.
Třetím vystaveným Trabantem už je auto se čtyřtaktním motorem, Trabant 1.1, který začali ve Zwickau vyrábět teprve v roce 1990.
„Aby se do v té době dávno zastaralé karoserie mohl začít montovat moderní motor Volkswagen, musela projít řadou změn. Nakonec vzniklo poměrně nepodařené auto, které v době svého vzniku už nikdo nechtěl kupovat – trh se mezitím otevřel i zájemcům z východní Evropy a ti toužili po moderních západních vozech,“ dodal Kumpfe.
Čtyřtaktní model vyráběly necelé dva roky
Čtyřtaktní Trabant tak zůstal ve výrobě necelé dva roky a řada z nich byla exportována do Maďarska a Polska, odtud původně pochází i vůz v expozici Technického muzea.
„Jeho současný majitel z Mostu jej dovezl teprve nedávno,“ podotkl mluvčí. Čtvrtým automobilem této značky v muzeu je Trabant, který jezdil několik let po Liberci jako reklama na jistou místní diskotéku. „Je to takový náš fotomodel – návštěvníci muzea se mohou posadit dovnitř a pořídit si v něm snímek na památku.“
Příběh odvážného vozíku z Duroplastu, který se kvůli tuhým socialistickým poměrům a zbídačenému východoněneckému hospodářství nedočkal za bezmála třicet let produkce zásadnější modernizace, by vydal na absurdní román; románový je i jeho definitivní konec.
Asi pět stovek kombi Trabant 1.1 prodali polští překupníci v roce 1991 jistému tureckému obchodníkovi s automobily. Řízením osudu ale nešťastné kombíky zůstaly přes tři roky stát v tureckém přístavu napospas slanému větru a prachu.
Až potom se jich ujala nástupnická firma mateřské automobilky, nechala je dopravit zpátky do Zwickau a pustila se do jejich důkladné renovace včetně nového laku a zasklení.
„Nebylo to snadné, řada součástek už nebyla v Německu v potřebném množství k sehnání a třeba nová těsnění do oken tehdy firmě obstaral jeden moravský specialista na trabanty,“ napsal Jan Tuček v knize Trabant – historie, vývoj, technika, sport.
Tak vznikla takzvaná Last Edition, poslední série 444 bílých kombi Trabant 1.1 Universal, jež se začala prodávat v říjnu 1995 za cenu 19 444 marek. To bylo hodně peněz, i když byl motor opatřen neřízeným katalyzátorem a součástí standardní výbavy byl nejen radiopřijímač s kazetovým přehrávačem, ale i kožená klíčenka a desky na doklady, obojí se zlatým logem s nápisem Einer von 444 neboli Jeden ze 444.
