Za svoji statečnost obdržel muž, jenž u libereckých strážníků letos slouží dvacátým rokem, z rukou ředitele Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje Jana Hadrbolce medaili. Ocenění a poděkování za tento zásah si odnesli také profesionální hasiči Tomáš Rybala a Miroslav Herčík.
Štěstím v neštěstí byla skutečnost, že služebna městských policistů sídlí jen několik málo desítek metrů od inkriminovaného baru. Když útočník spáchal svůj nepochopitelný skutek, Konývka se svým kolegou zrovna měli ve službě pauzu.
„Najednou se z ulice ozval ohromný křik. Říkali jsme si, co se děje. První naše domněnka byla, že je v hospodě nějaká rvačka. Šli jsme k oknu a viděli skupinku lidí venku. Pak jsme víc koukali dolů a spatřili, že je tam těch lidí hodně. Křičeli, že jsou popálení, že jim teče krev. A tak jsme s kolegou neváhali, oblékli se, seběhli po schodech a utíkali rychle k místu,“ vypráví Josef Konývka.
Kouř neprosvítila ani baterka
V blízkosti hospody oba muži ucítili kouř a začali si blíže všímat lidí stojících před ní. „Byli různě zranění, popálení, dezorientovaní a v šoku. Chtěli jsme jim pomoct, ale v rámci možností na tom byli ještě dobře. Jenže od nich jsme se dozvěděli, že uvnitř ještě někdo zůstal. To už za námi běžel další kolega a dojížděly další hlídky,“ pokračuje strážník s tím, že u dveří do baru stál jeden ze štamgastů, který potvrdil, že kdesi vzadu v ohni a kouři lokálu zůstaly nějaké dívky.
Tady, jak se sám svěřuje, Konývka přepnul na mód hasiče a bez otálení se rozhodl, že vstoupí za dveře inferna. „Byl tam tak zakouřený prostor, že ho neprosvítila ani baterka. Udělal jsem tři kroky a nic se nedalo vidět, nedalo se ani dýchat. Takže jsem vyšel ven a řekl kolegovi, že takhle to nepůjde a zvolil jinou taktiku,“ popisuje městský policista.
Hodil tam molotov, lidé řvali bolestí, říká svědek útoku v libereckém baru |
Onou taktikou bylo držet se co nejvíc při zemi. „Kouř, jak se valí vrchem, tak dělá takovou spirálu. Pokud jste níž, tak se tam po nějaký čas dá ještě dýchat a vidět. Časem však ten kouř sleze i tam, ale máte chvíli ještě nějakou šanci dole něco udělat,“ vysvětluje Konývka, jenž do prostoru vnikl jen v uniformě strážníka a bez jakékoliv dýchací podpory.
„Lehl jsem si na podlahu a plazil se do určitého místa, kde jsem zůstal ležet, abych tam neuvízl taky a nepřidělával kolegům práci. Zůstal jsem tedy v takovém bodě, abych s těmi uvnitř mohl komunikovat. Ty už na tom byli hodně špatně. Říkaly, že už nemůžou, že to vzdávají, že už jdou nahoru do nebe,“ svěřuje se zachránce.
Dívkám dodával podporu
S dívkami, které nemohly ven, se snažil alespoň komunikovat a dodávat jim morální podporu. „Říkal jsem jim, ať si lehnou na zem, že je tam ještě trochu viditelno a dýchatelno. Neviděl jsem ale, v jaké jsou situaci, zda to vůbec udělaly, nic. Ale snažil jsem se je aspoň morálně podpořit a neustále jsem na ně řval a dodával jim síly. Pak přijeli hasiči v dýchacích přístrojích, zavolali na mě, že už tam jsou a já se zase vyplazil ven. Hasiči nakonec vyvedli ty dvě holky a s nimi i psa,“ dodává statečný muž.
Oheň nám zatarasil dveře, popisuje návštěvnice baru. Má popálené ruce |
Za svoji kariéru u městské policie nic takového podle svých slov nezažil. „U hasičů však ano, jezdíme na požáry, takže jsem dokázal přepnout a chovat se jako hasič, kdybych byl na výjezdu. Určitě mi hasičský výcvik pomohl, dalo mi to hodně,“ podotýká Josef Konývka s tím, že ocenění od krajského šéfa hasičů si velmi váží. „Je to super a je to motivace do další práce.“
Při požáru v baru Černý panter se na konci ledna zranilo patnáct hostů, z toho sedm vážně, třicet jich záchranné složky evakuovaly. Policisté poslední lednový den pak dopadli muže, který je z násilného činu podezřelý. Obvinili ho pro zločin obecného ohrožení a pokusu o vraždu a hrozí mu až výjimečný trest. O dva dny později ho soud poslal do vazby.
30. ledna 2024 |
