Hovořila také o tom, jestli by se setkání do budoucna mohlo přesunout do Libereckého kraje nebo jak se mění postoj místních ke spolkovému životu.
Sudetoněmecké dny se poprvé v historii konaly mimo území Německa. V Brně se akce, které jste se zúčastnila, neobešla bez kontroverzí a protestů části populace. Byla jste i na předešlých sjezdech? Můžete porovnat atmosféru?
Poprvé jsem byla na sjezdu někdy v 90. letech, pak jsme nějaký čas vynechali a od roku 2000 jezdíme v podstatě pravidelně. Máme tam vždycky i stánek. Někdy jsme tam točili české pivo, nabízeli jsme typické české koláče. Teď většinou prezentujeme výsledky naší práce, což jsou třeba výstavy nebo knihy. Brněnský sjezd byl opravdu jiný, takový příjemný a osvěžující. I zájem o něj byl daleko živější a větší. Přijelo tam hodně Rakušanů – respektive Němců českého původu žijících v Rakousku – kteří do Německa nejezdí.
Odcházeli do Německa, které bylo strašně zničené po válce, nikdo tam nic neměl. A přišly tam další hladové krky. Nikdo na ně určitě nečekal, nikdo je nevítal.
