Vzácnou známku vydanou v Československu před více než sto lety nabízel v roce 2017 sběratel Ludvík Pytlíček k prodeji. Aukční dům ji ale tehdy z nabídky stáhl. Podle Richarda Burdy, který aukce pořádá, se ukázalo, že by mohlo jít o kus, který někdo ukradl právě na výstavě známek v Tokiu.
„Podle fotky v inzerátu, když se známka hledala, se dalo dokázat, že je to zrovna tahle konkrétní,“ vysvětlil Burda. „Známka je identická s tou ukradenou. Míra přesvědčení, že jde o tu stejnou, je sto procent,“ doplnil Josef Chudoba ze Svazu českých filatelistů, který známku před aukcí zkoumal.
Syn sběratele Ludvík Pytlíček mladší ale tvrdí, že není možné stoprocentně určit, že by šlo o tu stejnou na základě černobílé fotografie v novinách. Po známce se v inzerátu v 90. letech sháněl Abraham Klein z Rotterdamu, který ji vlastnil.
Sběratel Ludvík Pytlíček ovšem ještě před svou smrtí tvrdil, že od Kleina známku odkoupil. Stejné stanovisko zastává nyní i jeho syn, který údajně pro známku s otcem do Nizozemska dokonce tehdy jel.
„U Kleina doma si otec odkoupil tuto známku. Cestou domů mi řekl, že vše dopadlo dobře. Pamatuji si, že pan Klein měl ty známky dvě a proto byl ochotný se té jedné vzdát. Kdyby měl jen jeden kousek, tak by se jí v životě nevzdal,“ popsal Ludvík Pytlíček mladší.
„Peněz měl pan Klein hodně. Byl to bohatý člověk, a proto neměl zájem žádné známky prodávat, ale vyměnit,“ pokračoval.
Hodnota známky? Dnes až pět milionů korun
Cenu, za kterou ji měl sběratel Pytlíček odkoupit, jeho syn nezná. V současnosti se ale její hodnota odhaduje na čtyři až pět milionů korun. „Byla to jedna z nejdražších položek celé sbírky,“ dodal obchodník Burda.
Pytlíčkova bývalá manželka Šárka u soudu vzpomínala, že byl manžel z obchodu nadšený. „Celou dobu měl obavy, aby pan Klein neustoupil. Pak měl ale velkou radost. Když se vrátil (z Rotterdamu), bouchl šampaňské,“ vypověděla.
Zároveň je přesvědčená, že by její bývalý manžel do aukce nedal známku, o které by věděl, že je kradená. „Vůbec jsme nevěděli, že by se nás ztráta na japonské výstavě týkala. Ani když pan Klein vypsal odměnu. Věděli jsme, že se něco ztratilo, ale nevěděli jsme co. Můj otec by si kradenou známku do sbírky nedal,“ dodal Pytlíček mladší.
Výpovědi příbuzných nesedí
Za nizozemskou stranu z dědiců Kleina nikdo k soudu nepřišel. Eva Šimková, právní zástupkyně Kleinova syna, míní, že výpovědi Pytlíčkových příbuzných jsou v rozporu s tím, co před tím vypovídali na policii.
„Zejména ta věc, o které hovořila paní Pytlíčková, že pan Pytlíček jí sdělil, že měl koupit údajně známku od pana Kleina, že to měli oslavovat. V rozporu s tím je výpověď syna pana Pytlíčka, který říkal, že nic takového neoslavovali a pan Pytlíček starší naopak u policie uváděl, že nikdy nikomu neřekl o tom, že známku od pana Kleina zakoupil a už vůbec ne své manželce a své rodině,“ řekla Šimková.
Známku měl mít Pytlíček několik let uloženou v trezoru a nikdy ji nevystavoval. Podle příbuzných si to prý nepřál pan Klein. „Nevím o tom, že by nemohl Pytlíček známku vystavovat. Zmiňoval tuto podmínku u jiné známky, ale u téhle ne,“ reagoval Burda.
Zemřel filatelista, který vlastnil zřejmě největší sbírku známek v Česku |
Sběratel Ludvík Pytlíček o své sbírce napsal i knihu. Dotčená známka v ní ale chybí. To překvapilo třeba i Josefa Chudobu. U soudu potvrdil i to, že byl Pytlíček vyloučen ze svazu filatelistů. „Bylo to kvůli tomu, že prodal falešnou známku jinému sběrateli,“ prozradil.
Ve sporu jde o takzvanou žilkovanou čtyřkorunu, kterých je po světě pouze osm až dvanáct. „Raritní je z toho důvodu, že je na jiném papíře, než byly ostatní známky, takzvaném žilkovaném, že vlastně do té papíroviny se dostaly i zbytky textilu. Bylo to zvláštní, nové vydání,“ řekl již dříve Chudoba.
Líčení bude pokračovat 4. září, kdy by soud mohl rozhodnout.
