To znamená, že Barták by měl ve vězení strávit ještě 27 let. Z původního dvanáctiletého trestu v kauze asistentek si odpykal tři roky, devět zbývá a osmnáct mu přibylo.
Obžalovaný se ovšem na místě odvolal, takže druhou jeho kauzu musí posoudit vrchní soud. Odvolat se ještě může také státní zástupce, který si ponechal lhůtu.
„Nic takového jsem nepřipravoval. Přeci nemůžu být odsouzen za řeči, co neměly reálný základ. Nemyslel jsem to vážně, nikdy jsem žádný trestný čin nepřipravoval,“ řekl obžalovaný Barták v závěrečné řeči. „Jsem nevinen a doufám ve slitování boží a inteligenci soudu, aby mě neodsoudil za to, co si vymysleli kriminálníci,“ dodal.
Také Bartákův obhájce zastává názor, že jeho mandant žil ve virtuálním světě. „Skutek je absurdní. Bylo to technicky nesmyslné,“ je přesvědčen Petr Tandler.
Senát však na jejich argumenty nepřistoupil. „Nejednalo se o nadsázku či žert. Shodli jsme se, že jednání je nutné kvalifikovat tak, jak je v obžalobě. Příprava vražd má jasné obrysy a je konstruktivní,“ uvedla předsedkyně soudního senátu Eva Drahotová.
Podle ní v Bartákův prospěch nesvědčily ani žádné polehčující okolnosti. Za svou kariéru se ještě nesetkala s tím, že by někdo z věznice nedlouho po odsouzení plánoval další chladnokrevné trestné činy. Bartáka soudkyně považuje za nebezpečného člověka.
On to však vidí jinak. „Jsem politický vězeň českého státu. Žádnou z těch šesti slečen jsem neznásilnil a nikoho jsem neplánoval zabít,“ prohlásil po vyhlášení rozsudku, než ho odvedla eskorta.
Pro svědky z procesu plánoval smrt
Podle obžaloby plánoval Barták trestnou činnost loni na podzim ve Vazební věznici v Liberci. Násilnou smrtí měli zemřít bývalý šéf vojenské tajné služby Andor Šándor, advokát Oldřich Choděra a pravoslavný kněz Eugen Freimann. Trojice proti šestapadesátiletému lékaři svědčila u soudu s asistentkami.
„Jsem nevinen. Obžaloba je vykonstruovaná,“ prohlásil už dříve Barták. Vraždy podle svých slov neplánoval a výpisky, které si o dotyčných lidech zaznamenával, byly jen taková hra pod vlivem alkoholu a psychofarmak. „Pořizoval jsem si je, protože jsem na dotyčné plánoval podat trestní oznámení.“
Podle obžaloby chystal pro dotyčné smrt rozličnými způsoby. Šándora měl vrah zabít vystřelovacím nožem v metru, knězi Freimannovi měl lít alkohol do úst a do konečníku.
Vraždy měl zařídit recidivista, který si v Liberci odpykává desetiletý trest za ozbrojenou loupež. Spis Bartákův plán popsal do detailů. Najatý vrah oběti unese, mučením je donutí k vydání více než 80 milionů a poté je trýznivým způsobem zabije.
Barták popírá i nahrávky pořízené spoluvězněm
Recidivistovi obžalovaný předal i podrobné informace o budoucích obětech: jména, věk, rodinný stav, kontakty, bydliště, zaměstnání, denní režim.
Peníze chtěl Barták použít k útěku z vězení za pomoci vrtulníku a vycestování do ciziny, konkrétně přes Polsko do Běloruska.
Lékařův spoluvězeň to vše zprvu nebral vážně, ale věděl, že Barták disponuje penězi. „Zprvu jsem se tím bavil, pak jsem si řekl, že bych z toho mohl vytlouct nějaký zisk,“ řekl.
Postupně ale seznal, že nejde jen tak o nějaké tlachání. „Plánoval to do stále větších a větších detailů. Bylo to konstruktivní a logické. Byl jsem přesvědčen, že to myslí vážně a kdyby někoho sehnal, mohl akci zrealizovat,“ uvedl. Obstaral si proto hodinky s nahrávacím zařízením a začal Bartáka natáčet.
Barták tvrdil, že žádné vraždy ani vydírání neplánoval. Podle něj šlo o komplot a za podvržené označil i nahrávky, na nichž trestnou činnost plánuje.
Barták před rozsudkem popíral vinu, žalobce měl jasno o opaku:
