Odpůrci válečníka od evropsky významného sochaře Franze Metznera dílo spojují s německým nacionalismem i nacismem.
„To je nemístné. Metzner byl skutečně mimořádná osobnost a vytahovat proti jeho dílu jakési argumenty točící se kolem nacismu, je naprosto absurdní. Navíc, když ještě zemřel poměrně mladý krátce po první světové válce. Bez jeho kašny se sochou je jablonecké náměstí neúplné, nedokončené,“ domnívá se Lukeš.
Co říkáte na emotivní diskuzi, kterou vyvolal záměr vrátit do Jablonce kopii Metznerovy kašny se sochou Rüdigera? Hrdinovi středověkého eposu Píseň o Nibelunzích část Jablonečanů nemůže přijít na jméno.
Vadí mi kádrování soch. Vadí mi, když někdo zvažuje, zda dotyčný byl kladnou, nebo zápornou postavou. Myslím si, že na prvním místě by se dílo mělo posuzovat z hlediska architektury, urbanismu. Mělo by se dbát na umělecké hodnoty díla, na význam jeho autora. To jsou pro mě klíčová kritéria. Nějaké kádrové posudky na historické postavy, to už je hodně za hranou. Bohužel, tohle se neděje jen v případě Metznerovy kašny. S podobným kádrováním jsem se setkal třeba v Praze u Krannerovy kašny, kde byly velké kontroverze kolem návratu sochy Františka I. Ta se nakonec na Smetanovo nábřeží vrátila. Neměli bychom být úzkoprsí, byla ta postava nejenom českých, ale i evropských dějin. František I. představoval mimo jiné i císaře Svaté říše římské, což byl velmi významný státní útvar té doby, jehož jsme byli součástí. Jde ale hlavně o to, že je to mimořádně kvalitní socha, krásný pomník, jedna z nejkrásnějších jezdeckých soch, které u nás kdy vznikly.
Vraťme se zase do Jablonce. Měla by se tedy podle vás Metznerova kašna se sochou Rüdigera na tamější náměstí vrátit? Tedy v podobě repliky.
Samozřejmě. Bez kašny se sochou je náměstí nedokončené, nehotové. Architekt kostela na náměstí Josef Zasche se podílel na koncepci celého toho prostoru včetně právě Metznerovy kašny, ta tam ovšem byla dosazena později. Je to nedílná součást náměstí. Kašna by se měla vrátit zpátky, aby se ta Zascheho kompozice nějakým způsobem uzavřela. Dalším důvodem je samotná osobnost Metznera. Metzner byl velmi významný sochař evropského formátu, byl nesmírně ceněný. Šlo o skutečně mimořádnou osobnost. Spousta nejslavnějších českých sochařů Metznerův styl napodobovala, jeho díla vyvolala doslova módní vlnu, každý chtěl tvořit jako on. A to včetně takových velikánů jako byli Jan Štursa, bratři Suchardové, Bohumil Kafka, Josef Drahoňovský a mnozí další. Navíc Metzner byl sice Němec, ale stejně jako Zasche, se kterým několikrát spolupracoval, se narodil na českém území. Metzner se narodil konkrétně ve Všerubech u Plzně. Metzner byl skutečně mimořádná osobnost a vytahovat proti jeho dílu jakési argumenty točící se kolem nacismu, je naprosto absurdní. Zemřel poměrně mladý krátce po první světové válce a s tím, co se v dějinách stalo po jeho smrti, neměl absolutně nic společného.
Nemáte dojem, že oproti jiným příkladům je polemika kolem Rüdigera na severu Čech vyostřenější třeba i proto, že jde o území bývalých Sudet?
Ano, je to palčivější, jelikož to byly Sudety. Nějakou roli to jistě hraje. Ale především asi u starších obyvatel města, řeknu i bývalých komunistů, kteří tady na počátku devadesátých let strašili, jak tady Němci provedou invazi, jak nás tady zaberou, vysají a nevím, co všechno. No a dneska je daleko nejúspěšnější českou továrnou Němci vlastněná Škodovka. Ukázalo se, že nám tady Němci nic nesebrali, naopak se nám snaží pomáhat právě třeba při opravování nejrůznějších památek. Nemůžeme se dívat na dnešní Německo jako na Německo z doby druhé světové války. Touhle optikou ten pohled není možný. Naopak si myslím, že návrat Metznerova díla do Jablonce by mohl být určitým symbolem smíření. Zejména by si to mohla vzít za své mladá generace, která už není poznamenána tím válečným traumatem. Myslím si, že by se tyhle politické záležitosti měly dát jednou provždy stranou. Ale to víte, vždycky se něco takového vytáhne a zejména to bývá před volbami.
Osobnost Franze Metznera jsme již zmínili, ale zdá se mi, že v těch zjitřených debatách je trochu opomenuta postava architekta Josefa Zascheho. Dalo by se o něm jistě hovořit obsáhle a dlouho, ale pojďme se zaměřit na jeho dvě nejvýraznější stavby v Jablonci - kostel Povýšení sv. Kříže a kostel Nejsvětějšího srdce páně. Co o těchto sakrálních stavbách soudíte?
Starokatolický kostel na náměstí Boženy Němcové je jedním z mála secesních kostelů nejenom u nás, ale i v celé Evropě. Secese nebyla totiž považována za vhodný styl pro sakrální architekturu. Přeci jenom se ale nějaké kostely v tomto slohu u nás postavily. Osobně považuji Zascheho kostel za architektonicky cennější než o něco mladší kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích od Kamila Hilberta, který je uváděn jako nejkrásnější secesní kostel u nás. Já si však myslím, že Zascheho kostel je lepší. Je tam skvělé i jeho urbanistické uspořádání. Navazuje na něj fara, také ze Zascheho dílny a řada secesních vil, které dělal další významný architekt Robert Hemmrich, taktéž Zascheho spolupracovník.
A co Zascheho kostel na Horním náměstí, kam se může vrátit replika kašny s rytířem?
Jeho vznik má dlouhou historii. Zasche se jeho stavbou zabýval velmi dlouho a existuje celá řada jeho studií z různých období. Nakonec ke stavbě došlo až na začátku třicátých let minulého století. Kostel už nemá nic společného se secesí, dalo by se říci, že je to konstruktivistická stavba s moderní železobetonovou konstrukcí a keramickým pláštěm. Patří mezi moderní kostely té doby. Zas tolik moderně pojatých kostelů v Česku nemáme. Ocenil bych na věci to, že jde o katolický kostel, jelikož katolická církev nebyla až tak nakloněna podobným stavbám v nějakém progresivním duchu. Tahle se stavěly spíše kostely evangelické či husitské.
Možná ne každý tuší, že vy sám máte k Jablonci vřelý vztah. Prozradíte proč?
Mám k němu vztah již od malička, jelikož moji rodiče koupili domek nedaleko Jablonce, na Hamrskách. Jezdili jsme tam od nějakých mých deseti let. Jablonec jsem si oblíbil, má skvělou atmosféru, je tam výrazně zastoupena secese, daleko více než v jiných městech. Mám rád i místní přehradu, kam jsme se chodili koupat. Vždycky když přijedu do Jablonce, mám radost, zejména, když vidím, že se podařilo něco pěkně opravit. Vždycky ale koukám, jestli ještě stojí zámeček Schlaraffia. To je podle mě kuriózní věc nejen z hlediska architektonického ale i z pohledu toho spolku. Mělo by se to zachránit.
