Jen jeden rok. Tak dlouhý je život slepic z průmyslových velkochovů, než skončí na jatkách. Slípky přitom snášejí vejce až pět let a dožijí se klidně deseti. Spolek ZAzemí slepice z klecových chovů vykupuje a na šesti místech v Libereckém kraji je komunitně chová v důstojných podmínkách na sdílených zahrádkách spolu s dalšími lidmi.
O slípky se na všech místech střídavě stará sedm rodin z okolí, aby péče o hejno vycházela na každou vždy jen jeden den v týdnu. Výměnou si každá rodina odnáší průměrně dvacet vajíček od pětatřiceti až padesáti slepic.
„Je to nenáročné. Stačí slepicím pokaždé dolít vodu, dosypat krmivo a posbírat vajíčka. Jednou týdně se jim čistí kurník, takže tahle nejtěžší část péče vychází na každého člena spolku jen jednou za sedm týdnů,“ prozrazuje Anna Hudská, lektorka a zakladatelka spolku ZAzemí. „Většina z členů sem vodí i své děti. Ty to velmi baví. Pozorují slípky, hledají vajíčka a učí se péči o živé tvory. Pro děti to má větší přínos než nějaký výlet na hrad.“
Spolek slepice chová na takzvaných komunitních zahradách, kde členové společně pěstují ovoce, zeleninu a květiny s využitím principů trvale udržitelného zemědělství. Tedy bez chemie. Slepice zahrady svou přítomností přirozeně doplňují a oživují.
„Zjistila jsem, že bez slepic se v trvale udržitelném zemědělství nedá žít. Kypří půdu, vyžírají hmyzí škůdce, hnojí. Dávají nám vejce a maso. A přitom vystačí s málem, třeba ze zbytků z kuchyně. Jejich přínos je ohromný,“ vyjmenovává Irena Kessi Holiday, koordinátorka ZAzemí.
První komunitní „slepičárna“ vyrostla v Nudvojovicích, vsi spadající pod Turnov. Další se nachází v kempu v Sedmihorkách, na Malé Skále, v Klokočí, Kokoníně a Jablonci nad Nisou. Další místa chce spolek přidávat, každý rok hodlá v kraji otevřít tři sdílené kurníky.
„Smyslem není jen záchrana slepic z velkochovů, to bychom totiž mohli dělat donekonečna a k ničemu by to nevedlo. Důvod je naučit lidi nekupovat vejce z klecových chovů, tím klesne poptávka po nich a slepice se konečně začnou chovat jinak,“ vysvětluje Irena Kessi Holiday.
Slepice spolek vykupuje v roce života
V klecových chovech jsou nosnice degradovány jen na stroje na vejce, k dispozici mají životní prostor o velikosti papíru A4. Spolek je vykupuje vždy v roce jejich života, když jsou ze snůšky vyřazeny jako již neperspektivní.
„Slepici na první pohled moc nepřipomínají. Jsou pohublé, vypelichané, zapáchají. Některé ani nemají letky, takže by nevzlétly. Hřebínky mají bílé, jak nikdy nespatřily denní světlo,“ popisuje Irena Kessi Holiday.
V Nudvojovicích i dalších pěti lokalitách na slípky čeká prostorný venkovní výběh a kurník, kde mohou přirozeně hřadovat a popelit se. „Jejich první noc v novém bytě bývá opravdu zajímavá. Bývají vyplašené z toho, jak krátký je den. V klecích jim svítili déle, aby více snášely. Neznají člověka, protože v životě stěží nějakého viděly, tudíž nemají žádný strach a nechají se i pohladit,“ přibližuje Anna Hudská.
Nejpozději tři měsíce po „osvobození“ slepic z klecí dochází k proměně. Ptáci se opět opeří, jejich hřebínky zčervenají a zvyknou si na život venku. Tehdy se jim i zvýší snůška. Samy si pak rozhodují, kdy pobývají venku a kdy jsou v kurníku. „Naše babičky chovaly slepice tak, že je ráno pustily z kurníku a večer je tam nahnaly. My to takhle neděláme. Okolo výběhu je elektrický ohradník, aby se k nim nedostala liška nebo kuna a zatím jsme tedy neměli ani jedinou ztrátu. Pouze na Malé Skále, kde je výběh u lesa, občas přiletí jestřáb,“ svěřuje se Hudská.
Podobným způsobem už spolek ZAzemí osvobodil stovky slepic. Desítky lidí díky němu mají čerstvá domácí vajíčka zdarma. A další členy spolek hledá. „Komunitní chov slepic lze založit prakticky v každé obci. Stačí sehnat pozemek, klidně jen v nájmu. Zbytek obstaráme my. Nepotřebujeme ani elektřinu,“ vysvětluje Anna Hudská. Někteří členové už si dokonce sami pořídili slepice domů a stali se tak nezávislí na vaječném velkoprůmyslu.
„Vedle přínosu ekologii a welfare, vnímáme chovy jako důležitý projekt komunitní. Jednoduše - neděláme to jen kvůli slepicím, ale taky kvůli lidem. Věříme, že budoucnost je ve sdílení a spolupráci. Učíme se to, a přestože tady jde jen o hejno vypelichaných slepic, musíme překonávat řadu překážek, což vnímáme jako přípravu na překonávání překážek mnohem většího či celospolečenského rozsahu,“ uzavírá zakladatelka spolku ZAzemí Anna Hudská.
Stavy nosnic v Libereckém kraji jsou sice ve srovnání se zbytkem republiky zanedbatelné, ale meziročně rostou. V roce 2019 se počet nosnic zvýšil o 13,3 procenta na 8 204 kusů. Z celkového počtu drůbeže činí nosnice jen 9,1 procenta. Meziročně vzrostla také produkce konzumních vajec o 12,2 procenta na celkových 1,4 milionu kusů. Průměrná snáška na jednu nosnici činila 182 vajec a ve srovnání s rokem 2018 vzrostla o 1,8 procenta.
